Energetická politika největší unijní ekonomiky byla až dosud směsí bezstarostnosti, umíněnosti a sebeospravedlňování. Varování byla odmítána jako poplašné zprávy. Nyní hrozí v dodávkách energií stav nouze.
Fotogalerie
Ze zpětného pohledu jsme vždy chytřejší, a platí to i pro spolkového kancléře, píše deník Handelsblatt. Dobyvatelské vojenské tažení proti Ukrajině bylo plánováno dlouho dopředu, prohlásil v americké televizi CBS u příležitosti summitu NATO šéf spolkového kabinetu Olaf Scholz, se sluncem zalitými střechami Madridu v zádech. Kremelský vůdce Vladimír Putin si to podle něj dobře připravil. “Věřím, že rozkaz k tomto útoku byl přichystán o rok dříve, nebo dokonce ještě předtím,” doplnil Scholz.
Část Putinových příprav se dala pozorovat z vesmíru. Satelitní nahrávky ukázaly, že se ruské vojenské obrněné vozy, vrtulníky a raketomety postupně stahovaly k ukrajinským hranicím. Jiná část přípravných kroků zůstávala skryta, třebaže i ona byla rozeznatelná. Zbraň této utajené operace se jmenuje zemní plyn.
Tento týden začala údržba severomořského plynovodu Nord Stream 1, která zcela zastaví přísun strategické suroviny. V zásadě jde o rutinní počin, který trvá zhruba 10 dní. Federální vláda počítá s tím, že Rusko plynovod opětovně nespustí a tok plynu do Německa natrvalo zastaví. Na obzoru je ekonomický šok, jaký tato mocnost nezažila od konce druhé světové války.
Ruská stopka by mohla být definitivní
Jestliže nastane v zimě opravdu nedostatek plynu, půjdou firmy do kolen, desítky tisíc lidí se ocitnou bez práce a nebudou moci zaplatit účty za topení – nebo v nejhorším případě zůstanou o chladu a mrazu. Kancléř Scholz hovoří o “sociální mině”. Jeho pravá ruka, vicekancléř Robert Habeck, zmiňuje “hospodářský útok”.
Právě tento atak byl přitom viditelný, byl součástí Putinových válečných plánů. Šlo o ekonomickou souvislost útoků na Ukrajinu. Handelsblatt měl možnost hovořit se špičkovými politiky, úředníky a diplomaty, aby prokázal, že Německo skutečně spadlo do Putinovy energetické pasti.
V tomto pátrání je možné jít hodně dozadu, až do začátku 70. let, kdy Spolková republika začala dodávat do Ruska trubky pro jeho plynovody. Stačí se ovšem pozorně podívat na události poslední dekády. Námitky spojenců byly zavrhovány jako nemístné, upozornění na možná nízký stav naplnění německých plynových zásobníků politici ignorovali. Vytvořil se obrázek náměsíčného vládního aparátu, který vystavil v sázku německou energetickou bezpečnost. Ne úmyslně, nýbrž z nedbalosti.
"Musíme se ptát, proč nikdo nevyvodil závěry ze skutečnosti, že prázdnotou, a to nápadnou, zejí zejména zásobníky, které patří ruským firmám,” uvedl před pár dny Scholz. Stejný dotaz může položit sám sobě: coby muži, který vedl v uplynulých letech ministerstvo financí a byl vicekancléřem Angely Merkelové, připomíná deník.
Americký apel na hluché německé uši
Jedním z těch, kdo začal bít na poplach, byl Amos Hochstein, zvláštní pověřenec amerického ministerstva zahraničí pro energetickou diplomacii. V srpnu 2021 složil přísahu a v září vycestoval na jednání s německými ministry do Berlína. Už tehdy výrazně zvýšené ceny plynu napovídaly, že se Evropa musí urychleně napojit na jiné zdroje energií mimo Rusko. Hochstein, tvrdili diplomaté, upozorňoval také na nenaplněné plynové zásobníky. Za Američany dal najevo znepokojení nad tím, že trh je na rozdíl od předchozích roků “podzásobován”.
Je pravda, že za normálních okolností jsou rezervoáry plynu v zimě vyčerpány, a na jaře, kdy teploty stoupnou a skončí topná sezóna, se opět doplňují. V listopadu dosáhnou maxima, a celý cyklus začíná od začátku.
Loni se ale přihodilo něco pozoruhodného. Po prudkém ochlazení v únoru zely zásobníky prázdnotou, ale plnily se velmi pozvolna. Obzvláště málo suroviny se nacházelo v dolnosaském Rehdenu, který je v Německu největší. Jeho majitelem je ruský koncern Gazprom.
Hosteinova mise přesto neudělala v Berlíně dojem. Ve vládní čtvrti bylo slyšet posměšky na téma “americká propaganda”, případně narážky na to, že Američané se snaží prosadit frakování a prodeje vlastního předraženého břidlicového plynu v EU. V tomto pohledu našli němečtí politici a velké společnosti společnou řeč.
Příště: Pravda z Washingtonu a marná snaha politika-penzisty
