V rámci Ceny Wernera von Siemense 2020 získal Ocenění za překonání překážek při studiu Josef Zaduban z Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Fotogalerie
Josef Zaduban je student s vrozenou oboustrannou hluchotou. Od 2,5 roku svého věku je uživatelem kochleárního implantátu, což mu umožnilo vzdělávání na běžné základní a střední škole. V roce 2018 Josef nastoupil na Fakultu technologickou Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a nebyl si jistý, zda náročné studium zvládne. Při poslechu přednášek či procvičování látky je často odkázán na odezírání. Musí tak při výuce vynaložit mnohem více energie, času a soustředění než jeho kolegové. Zvolený obor Technologická zařízení si ho však naprosto získal. Josef je motivovaným „tahounem“ celého ročníku, jeho výsledky patří k těm nejlepším.
Momentálně píše bakalářskou práci na téma Modelování pomocí ploch v programu Solid Edge. Práce je zaměřena na modul surfacing, který se používá při návrhu nového designového prvku, například karoserie automobilů nebo světlometů. Josef v daném prostředí vytváří manuál s popisem všech funkcí a příkazů, tedy postup modelování, který bude vhodný pro výuku.
„Studijní program Procesní inženýrství, obor Technologická zařízení, jsem si vybral, protože mě zajímají technické věci a stroje. Chtěl jsem své studium zaměřit na oblast strojírenství, konstrukci výrobků a ovládání vyspělých technologií,“ říká Josef Zaduban a pokračuje: „Lákala mě představa, že budu moci osobně pracovat a vyzkoušet různé pokusy v laboratořích, a také že si rozšířím znalosti z matematiky a fyziky, což jsou mé oblíbené předměty.“
Nejvíce jej zajímají předměty, které se týkají konstrukcí a práce na počítači. V prvním semestru začal pracovat v softwaru AutoCAD, poté přešel do prostředí Solid Edge, kde jej nejvíce nadchla možnost spousty modelování a konstruování. „V současné době se ve škole věnuji softwaru CATIA, který pokrývá oblasti konstruování a vývoje výrobku. Práce ve 3D softwaru jsou založené na jednotné databázi, podpoře bezvýkresové výroby a optimalizaci technologických procesů,“ popisuje náplň svého studia Josef Zaduban.
Vytvářet běžné věci kolem nás
A co by chtěl Josef Zaduban dělat, až dostuduje? „Můj obor je všeobecný v technické oblasti, takže profesní uplatnění je široké v jakémkoliv průmyslovém odvětví, zejména ve strojírenských nebo plastikářských firmách. Po dokončení studia se mohu uplatnit jako konstruktér a technolog strojírenských i plastových výrobků, dále v oblasti procesního inženýrství, v oblasti konstrukce forem, mechanické analýzy nebo inovace a optimalizace výrobních procesů firem. Osobně se chci zdokonalovat v technickém kreslení, věnovat se konstrukci výrobků, vytvářet věci kolem nás,“ přibližuje své profesní plány.
Ve výuce je pro Josefa Zadubana nejtěžší porozumění mluvené řeči a orientace během přednášek, seminářů či cvičení. „Někdy přesně nerozumím obsahu vět a slov, mám problém sledovat práci ve skupině a držet pozornost s ostatními. Potíže mi dělají hlavně odborné výrazy, často si musím sám domýšlet a následně vyhledávat, co jsem v hodině nezachytil. Někdy mně také unikají důležité informace, například termíny testů nebo domácí úkoly. Proto potřebuji mít studijní materiály a veškeré podklady k výuce v písemné, nejlépe v elektronické podobě,“ popisuje, jaká úskalí musí dennodenně překonávat. „Jsem většinou odkázán na odezírání, což je náročný psychický proces, kde musím vynaložit mnohem více energie, pozornosti a času na zpracování informací než moji spolužáci. Sedím vždy v blízkosti vyučujících, abych výkladu lépe rozuměl. V dnešní době, kdy všichni nosíme roušky a máme zakrytá ústa, je odezírání velmi ztížené, řekl bych téměř nemožné. Velký problém mi činí také psaní odborných prací, hlavně co se týká formální stránky, struktury a posloupnosti textu, správné gramatiky a použití spisovné češtiny,“ vypočítává překážky, které běžný student nezná. Na univerzitě však má k dispozici individuální studovnu se speciálním technickým vybavením a zázemím, kde může využít speciální software a individuální pomoc IT pracovníka.
V třiadvacátém ročníku Ceny Wernera von Siemense vybíraly poroty ze 712 přihlášek, mezi 21 oceněných bylo rozděleno 900 tisíc korun. Svým rozsahem, výší finančních odměn a historií je Cena Wernera von Siemense jednou z nejvýznamnějších nezávislých iniciativ tohoto druhu v České republice.
