Riga - Brankář Šimon Hrubec prožije znovu po dvou letech hokejové mistrovství světa v Rize, kulisy šampionátu budou ale úplně jiné. Minulý turnaj v lotyšské metropoli začal při pandemii koronaviru bez diváků a dohrával se s omezeným počtem fanoušků, hokejisté museli v "bublině" dodržovat striktní pravidla proti šíření nemoci covid-19 včetně povinných roušek a trávili volný čas jen v prostorách hotelu. Od té doby se už dění vrátilo do běžných kolejí, ale jednatřicetiletý gólman Curychu si tehdejší omezení dobře pamatuje a naznačil to i při rozhovoru v mixzóně.
"Vybaví se mi roušky. A nevím proč, ale první, co bylo, tak jsem si chtěl stoupnout dál (od novinářů). Jak se tady na to moc dbalo, tak první rozhovor jsem dělal, div se mi záda nedotýkala zdi. Teď je to příjemnější a normální. Taky můžeš vyjít před hotel a nikdo tě nebude hnát zpátky. Můžeš být chvíli na sluníčku, odpočinout si od hokeje. To je jedna z nejdůležitějších věci," řekl Hrubec novinářům.
Stejně jako před dvěma roky se hráči z kabiny v Riga Areně přesouvají do tréninkové Daugava Areny kloubovým autobusem už ve výstroji. "Je to trošku nepříjemné, je tam trochu horko. Zajímavější je ale ta policejní eskorta. Letíme přes Rigu, až to vypadá, že nám vzadu v autobuse umírá nějaký člověk," popsal přesuny s doprovodem, který se stará o to, aby hokejisté nestáli v zácpách.
"Až si říkám, jestli to není zbytečné a i nebezpečné. Auta uhýbají policejnímu autu. Ono projede, ale už řidiče nenapadne, že za ním jede mnohatunový autobus plný hokejistů. Riga si na to musí asi chvilku zvyknout. Je to zážitek," prohlásil Hrubec. Případného karambolu se on sám nebojí. "Já mám na sobě tu výstroj, jsem v pohodě. Nejvíc v pohodě. Asi poprvé přemýšlím, že bych v autobuse použil pásy. V tom, co jezdíme z hotelu na zimák, tak jsou pásy. Když jedeme kloubákem, tam nejsou."
S dalšími brankáři Karlem Vejmelkou a Markem Langhamerem, kteří byli loni u zisku bronzu na turnaji v Tampere a Helsinkách spolu s Lukášem Dostálem, vytvořili dobrou partu. Kdo dostane důvěru, toho budou podle něj ostatní maximálně podporovat a pomáhat mu. "Parta jsme skvělá," prohlásil Hrubec. Sám je zvyklý i v klubech s parťáky z brankoviště vycházet. "Většinou jsem měl se všemi dobrý vztah. Sešli jsme se opravdu skvělý trojlístek, co se týče lidských povahových vlastností. Je to příjemné pro všechny."
Jinak to ve své profesionální kariéře bývalý hráč Českých Budějovic, Třince, Kunlunu a Omsku ani nezažil. "Pamatuju si to možná z juniorů, že je to nepříjemné. Ale jinak jsme se vždycky snažili vysvětlit, že je brána jedna a je to na trenérovi. Není důvod být naštvaný jeden na druhého, každý chce chytat. A pak to rozhodne trenér," prohlásil.
Loni se Hrubec omluvil, aby byl po boku manželky Michaely, s kterou přivítali na svět k o čtyři roky staršímu synovi Adamovi dceru Valentýnu. Na medaili v reprezentaci tak extraligový šampion z roku 2019 s Třincem a vítěz Gararinova poháru v KHL s Omskem ze sezony 2020/21 čeká. Je na třetím šampionátu, byl i loni na olympijských hrách v Pekingu, ale při zisku české medaile po deseti letech na velké mezinárodní akci chyběl.
Jestli loňský úspěch sejmul tlak očekávání z národního týmu, to netuší. "Já nevím. Nečtu noviny. Nečtu sportovní noviny a žádné sociální sítě. Snažím se od toho distancovat, abych si nepřipouštěl tlak. Soustředím se na to, až půjdu do brány a předvedu nejlepší výkon," prohlásil. Veškerým informacím ze svého okolí se brání. "Ti, co mě znají, ví, že mi nemají vůbec psát," dodal Hrubec.
