Herec a malíř Armin Mueller-Stahl: Staňte se prezidenty

foto V karlovarské Galerii umění zahájil 5. července výstavu obrazů herec, režisér a malíř Armin Mueller-Stahl.

Karlovy Vary - Již potřetí, ale s odstupem řady let, se na karlovarský filmový festival vrátil herec a režisér Armin Mueller-Stahl. Sympatický taxikář z Jarmuschovy Noci na Zemi se tentokrát do města léčivých pramenů vrátil po jedenácti letech. V roce 1997 byl hostem 32. ročníku, skuteční pamětníci vzpomínají na jeho návštěvu jako mladého umělce již v roce 1962. Na letošní 43. ročník se ale přijel představit v herci poněkud nezvyklé roli - jako výtvarník. V Galerii umění převzal Cenu města Karlovy Vary a zahájil výstavu svých obrazů s názvem Menschenbilder, v překladu Obrazy lidí.

Výstava však nezobrazuje zdaleka jen portréty, nechybí krajiny či řada skic z natáčení právě Noci na Zemi či snímku Utz, který se natáčel v roce 1991 v Praze. Mezi portrétovanými ze Stahlova štětce pak lze nalézt například tváře hudebních skladatelů Antonína Dvořáka, Petra Iljič Čajkovského a Franze Schuberta, hudebníky Joe Cockera, Maceo Parkera a Johna Lennona či otce psychonalýzy Sigmunda Freuda.

Na výtvarném umění si Mueller-Stahl oproti herectví nejvíce pochvaluje nazávislost. "Mám obrovskou svobodu malovat co se mi líbí a nemusím ztvárňovat co se líbí všem, například barevné západy slunce. Snažím se zachytit i druhou duši portrétovaných, i za cenu použití nepěkných ´barev´," vysvětloval herec na tiskové konferenci své netradiční, leckdy hodně černé či šedé obrazy. Trémou u malování prý naprosto netrpí. "Tu mám spíše u herecké práce, kdy se musím často sám sebe ptát, zda roli dokáži zahrát jak bych si přál," svěřil se novinářům.

Ač maluje již 40 let, vystavovat svá díla přes přemlouvání známých řadu let nechtěl. "Říkával jsem: Až na stáří, když mi pánbůh nadělí dlouhý život. Nu a když se přehoupla sedmdesátka, už se nešlo vymlouvat," směje se Mueller-Stahl.

Sedmasedmdesátiletý rodák z německé Tylže začínal uměleckou kariéru v Berlíně, kam se rodina po válce přestěhovala. Po krátkém období, kdy působil jako hudební pedagog, získal v roce 1952 prvního herecké angažmá v berlínském Theater am Schiffbauerdamm. V šedesátých a sedmdesátých letech patřil k nejobsazovanějším filmovým a televizním hercům bývalé NDR. Po podpisu petice na podporu politicky pronásledovaného zpěváka Wolfganga Biermana mu však byla znemožněna další umělecká činnost. "Řadu let jsem si myslel, že socialistický systém není špatný. Události nejprve v roce 1956 v Maďarsku a pak v roce 1868 v Československu tuto důvěru ale navrtaly," vzpomíná.

V roce 1979 emigroval do Západního Berlína. Jako jeden z mála evropských neanglických herců se výrazněji prosadil v Hollywoodu. "Anglicky jsem přitom na počátku uměl velmi špatně, vlastně jen ,ahoj´ a ,jak se máte?´ Předstíral jsem tedy že režisérovi rozumím a když jsem potřetí zahrál stejnou scénu, jak jsem myslel, že asi chce, tak rezignoval a řekl mi: ,Hraj to jak chceš´," vzpomíná s odstupem. Spolupracoval například s R.W. Fassbinderem (Lola, 1981, Touha Veroniky Vossové, 1982), A. Wajdou (Láska v Německu, 1983), I. Szabó (Plukovník Redl, 1984). V USA pak s Costou-Gavrasem (Hrací skříňka, 1989), J. Jarmuschem (Noc na Zemi, 1991) či B. Augustem (Dům duchů,1995). Objevil se ve snímku Kafka, v poslední době byl v kinech k vidění ve filmu Davida Cronenberga Východní přísliby (2007). V roce 1996 se postavil za kameru a natočil podle vlastního scénáře film Gespräch mit dem Biest (Rozhovor s bestií), v němž si překvapivě zahrál postavu Adolfa Hitlera.

Za své herecké role získal řadu ocenění včetně Stříbrného medvěda na Berlinale 1992 za titulní úlohu v dramatu Utz a nominaci na Oscara za ztvárnění otce v dramatu Záře (1996).

Nyní v Německu chystá v režii Heinricha Breloera nový přepis románu Thomase Manna Buddenbrookové (Die Buddenbrooks), kde ztvárnil ústřední postavu Johanna „Jeana“ Buddenbrooka.

S dnešní situací je bývalý emigrant spokojen. "Demokracie není perfektní, ale je to nejlepší systém co máme. Zatím se bohužel nepodařilo prosadit ideály francouzské revoluce," zasnil se.

Život je podle něj příliš krátký na to dělat jen jednu věc. "Jsem ochotný se stále měnit a je škoda, že 99 procent lidí to nedělá. Kolega například odjel pomáhat do Etiopie ale jiní mu bohužel říkali: Co zmůžeš, jsi jen kapka v moři," posteskl si. Sám s nadsázkou radí: "I když třeba chcete být prezidentem, splňte si svůj sen. Určitě se najde nějaká země, která si vás zvolí."

Sám volný čas dál věnuje malbě. "Při tom jde čas mimo mé tělo. Začnu ráno a najednou jsou dvě odpoledne," usmívá se. Výstava v karlovarské galerii potrvá až do 5. září.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

5°C

Dnes je úterý 29. listopadu 2022

Očekáváme v 21:00 1°C

Celá předpověď