HAYS CZECH REPUBLIC: Česko brzdí nedostatek lidí

foto Ladislav Kučera, ředitel české pobočky britského specialisty na nábor kvalifikovaných pracovníků Hays.

Ekonomika nutně potřebuje strukturální reformy, rekvalifikace pracovníků. Lidé se musí naučit jinak myslet a zvládat složitější práci. Doba je velmi rychlá – pokud s ní domácí trh práce neudrží krok, budeme mít velký problém, varuje Ladislav Kučera, ředitel české pobočky britského specialisty na nábor kvalifikovaných pracovníků Hays.

Dá se vůbec srovnávat trh práce tehdy, například v 90. letech, a nyní?

Strašně těžce. Po revoluci se tady všechno privatizovalo, emancipovalo, spousta kapitálu bylo z různých končin, často se ani nevědělo, kdo za ním stojí. Za těch 30 let jsme ušli obrovskou cestu, ale i tak se budeme jenom těžko porovnávat s Německem, kde mají pořád 40 let náskoku. A neustále se vyvíjejí, stejně jako my, jen jsme – na rozdíl od nich – hodně věcí přeskočili.

Pokud bychom opravdu chtěli srovnávat, co bylo kdysi a je teď, museli bychom se zaměřit na to, jak se firmy dostávají k talentům, jak s nimi komunikují. Jak velké mají zaměstnanci a manažeři pravomoci, které dříve neměli, jak moc věří zahraniční investor v české know-how, jaké jsou řídící procesy.

Dříve tu byla obrovská komunita expatů, která řadu věcí zaštiťovala. Investor se neuměl zorientovat, spoléhal proto na ně.

Na úkor místních lidí?

Jistě. Český manažer – kvůli dosazeným nadřízeným z řad expatů – musel začínat v podřízené roli, pod svými možnostmi. Tyto poměry se naštěstí urovnaly. Dnes máme naopak my řadu českých manažerů, v regionálních pozicích, kteří jsou schopni pracovat v zahraničí.

To ale samozřejmě nějakou dobu trvalo, stejně jako schopnost překonat jazykové bariéry. Bez znalosti řečí se lidé nebyli schopni „prodat” do užšího managementu společností se zahraničním kapitálem.

Nakolik kopíruje trh práce vzestupy a propady ekonomiky?

Mluvil bych spíše o dozvucích, ať už kladných, nebo záporných. Nemyslím si například, že by vstup do EU domácí pracovní trh zásadně změnil. Měl bezesporu obrovský dopad a pořád ho má, ovšem jde daleko více o přínos pro samotné podnikatelské prostředí, kterému se otevřely nové možnosti. S trhem práce to samozřejmě souvisí, jenže ne tak úzce.

Jak to? Je něco špatně?

Máme pořád zákoník práce, který je z komunistických časů. I přes novelizace je jeho základ stále stejný, nikdo si neudělal čas, aby ho „narouboval” na moderní dobu. Doba se daleko více zrychluje, a tento deficit se prohlubuje.

Co hospodářská a finanční krize po roce 2008?

Ta nás pochopitelně zasáhla. Byznys zpomalil, což neznamená, že se trh práce musí hned začít hroutit. Nicméně se ochladí v tom smyslu, že lidé, do té doby flexibilní, začnou být konzervativní.

Proč ta změna? Pod tlakem doby?

Dolehne na ně nejistota, stejně jako na byznys. Pokud zaměstnanci neví, zda zůstanou ve svých zaměstnáních a pozicích, přestanou být otevření ke změnám. Od roku 2016, po návratu ke konjunktuře, se lidé znovu otevřeli. Dostali chuť se zase nějak posouvat, profesně i místopisně. Vrátil se jim zájem zkoušet nové věci. Pořád to ale nestačí.

Kde je problém?

Čeští pracovníci byli vždy vnímáni jako terno pro investory z oblasti výroby, technologií či logistiky, kteří hledali kvalifikovanou a levnou pracovní sílu. Jenže to jsou odvětví, která nepřinášejí vyšší přidanou hodnotu ve chvíli, kdy v ní firma funguje jako subdodavatel – tedy nepracuje na finální podobě výrobku, ale jen na nějaké jeho součástce.

Prvořadá je produktivita práce, to, jak je práce ceněna. Požadavky doby se rychle mění, a Češi začínají nestíhat. Pomyslné nůžky se rozvírají stále více.

V čem přesně?

V tom, že se objevují nové výzvy, na které nejsme strukturálně připraveni. Chceme dohánět Západ, zvyšovat platy, ale nejsme na to vybaveni. Ekonomika nutně potřebuje strukturální reformy, rekvalifikace pracovníků, lidé se musí naučit jinak myslet a zvládat složitější práci. Přikázáním budoucnosti je, že se nesmíme přestat učit. Nikdy.

Víme to, a neděláme to?

Především si hodně zahráváme. Je velmi důležité neprojíst blahobyt, který jsme si vytvořili, a řekl bych, že ho projídáme docela velkými sousty. Nikomu se nechce do strukturálních reforem, je malá vůle měnit nastavení systému, aby se zpružnil směrem k zaměstnavateli.

A ta produktivita práce?

To je problém. Není to o tom, zda děláte 10 či 12 hodin denně, je to o tom, že se výkony musí měřit fyzickými výstupy. Kolik jsem toho vyrobil, udělal, kolik ta moje práce stojí.

Bude-li naše ekonomika subdodavatelská, tedy budeme-li dále vyrábět za nízkou cenu části nebo součástky budoucích produktů, marže takových výrobků často nepřesáhne čtyři, pět procent. Při takto nízké tržní hodnotě bude dosahovaná produktivita vždy nízká. Bez ohledu na to, jestli budete dělat 15 nebo 20 hodin denně.

A obráceně: cena finálního produktu je mnohonásobně vyšší, výrobek se prodává se třeba s 25procentní marží, vyšší tedy bude i vaše produktivita a mzda. Proto je nezbytné, aby se lidé rekvalifikovali, posunuli z nekvalifikované práce. Musíme přestat soutěžit o investice s nízkou hodnotou práce, musíme se poprat s naší silně průmyslovou tradicí. Máme tu talentovou neshodu, a s tou je nezbytné něco dělat.

Nově všichni mluví o digitalizaci, automatizaci, robotizaci… Mohou tyto trendy dát zapomenout na „starou éru” a dát ekonomice nový impuls?

Ano, ovšem za předpokladu, že se lidé budou umět do tohoto procesu zapojit. Že se naučí složité stroje obsluhovat, programovat, dělat jim servis. Navíc musí nové stroje také někdo vymýšlet.

V opačném případě hrozí, že se mnoho lidí ocitne bez práce. Některé studie hovoří dokonce o tom, že v Čechách je automatizací ohroženo až 40 procent pracující populace. To je obrovské číslo.

Jak se tomu dá čelit?

Tím, že se začneme jinak učit. Musíme daleko více propojit akademickou a komerční sféru, a to nejenom na vysokých školách, ale i na nižších stupních. U nás se stále učí postaru. Prý se nebude memorovat, přesto se to děje pořád, internetu navzdory.

Na českém pracovním trhu je aktuálně více pracovních nabídek než nezaměstnaných. Každý, kdo pracovat chce, je schopen si práci najít. V některých světových ekonomikách je situace diametrálně odlišná. Mají vysokou míru nezaměstnanosti a zároveň obrovský počet volných míst, které firmy nedokáží obsadit. Je to tím, že lidé na pracovním trhu nesplňují požadavky kladené na tyto otevřené pozice. Ty zůstávají neobsazené dlouhodobě.

U nás se to ještě nestalo, i tak jsme si však nikdy nedokázali zajistit dostatečný počet správných lidí, abychom si prodloužili konjunkturu. Nedostatek lidí nás brzdí.

Když se poptávka a nabídka nepotká, je to problém. Tato nerovnováha je opravdu velký strašákem.

Z koho bychom si mohli vzít příklad, kde jsou v tomto směru o kus dále?

Třeba v Bavorsku. Tam mají úžasně propojené školství už do středních škol a učilišť. Žáci chodí k možným budoucím zaměstnavatelům na praxi, je jasně dáno, co bude dotyčný v praktické výuce dělat. Cílem je, aby byl po škole na svou práci připravený.

U nás chodí absolventi do procesu a učí se vše od začátku. Mají sice určitou představu, ale realita je – bohužel – někde jinde. Výsledky pak pociťuje celá společnost.

Ladislav Kučera

Ladislav Kučera, ředitel české pobočky britského specialisty na nábor kvalifikovaných pracovníků Hays. Máme pořád zákoník práce, který je z komunistických časů. I přes novelizace je jeho základ stále stejný, nikdo si neudělal čas, aby ho „narouboval” na moderní dobu. Doba se daleko více zrychluje, a tento deficit se prohlubuje.

Personálně poradenskou společnost Hays Czech Republic řídí od ledna 2015. Dříve působil jako regionální ředitel v ManpowerGroup, předtím v hotelových společnostech Radisson a IHG. Studoval ve Spojených státech. Hays Czech Republic je součástí Hays plc, světového leadera v oblasti zaměstnávání specialistů. V tuzemsku má kancelář do roku 1998.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

10°C

Dnes je neděle 8. prosince 2019

Očekáváme v 11:00 8°C

Celá předpověď