Děčín - Muzeum v Děčíně vystaví barokní pušky a další potřeby pro lov, které měl rod Thunů ve zbrojnici na místním zámku. Zámek rodu patřil od roku 1628 do roku 1932. Většinou jde o bohatě zdobená díla českých výrobců, takzvaných puškařů z Prahy, Chebu, Karlových Varů i Děčína. V úterý 25. března se od 17:00 uskuteční vernisáž, kde si bude moci veřejnost vystavené exponáty prohlédnout poprvé. ČTK o tom informoval kurátor výstavy František Šuman.
Fotogalerie
"Z bývalé thunovské zbrojnice se sice dochovaly i jiné typy zbraní, například děla, ale ta jsme záměrně nechali stranou. Naopak jsme výstavu doplnili například reprezentačním loveckým porcovacím nožem s thunovským erbem, bohatě zdobenou loveckou kuší z roku 1581 či masivním psím obojkem," řekl Šuman. Pušky, které tvoří největší část sbírky, jsou podle něj většinou z období mezi lety 1655 až 1795.
Lov byl v minulosti nejoblíbenější zábavou šlechty. Měl i důležitý společenský a reprezentační význam. "Velké hony byly prezentací vlastního postavení a majetku a tomu samozřejmě odpovídaly i lovecké zbraně, které mohly být malými uměleckými díly," uvedl kurátor. Zbraně, které se na výstavě objeví, budou prezentovat různé způsoby zdobení, jako řezbu, vykládání kostí nebo různými kovy či rytiny a reliéfy. "Krásně je také představen vývoj od skutečně bohatě zdobených zbraní z druhé poloviny 17. století a počátku 18. století až k velmi decentním, již téměř nezdobeným zbraním vyrobeným na konci 18. století," řekl Šuman k časové ose, kterou výstava představí.
Pušky Thunové většinou nakupovali přímo od výrobců, některé zbraně ale dostali i darem. "Máme na výstavě například pušku, která je velmi pravděpodobně darem od lotrinského vévody Františka Štěpána, pozdějšího císaře a manžela Marie Terezie," přiblížil historii jedné ze zbraní kurátor. Po prodeji děčínského zámku a s tím spojeným stěhováním do menšího sídla v Jílovém rod většinu své sbírky prodal rakouskému bankéři, sběrateli a obchodníku se starožitnostmi Maximilianu Mautnerovi. "Ten je obratem rozprodal v rámci tří aukcí pořádaných v Lucernu a ve Vídni. Kupci byli většinou bohatí američtí sběratelé, a tak jsou thunovské zbraně dodnes v soukromých sbírkách," uvedl k osudu některých zbraní a dalších loveckých potřeb Šuman. Některé se však podle něj později dostaly například do Metropolitního muzea umění v New Yorku.
Thunové část své sbírky neprodali, protože vnímali jednotlivé kusy jako velmi vzácné, případně se vztahovaly k rodinné historii. Po konfiskaci v roce 1945 se tak dostaly do sbírek děčínského muzea. "Druhá skupina vystavených zbraní patří do souboru, který byl sice prodán Mautnerovi, ten ovšem neobdržel povolení k jejich vývozu. Šlo o malou skupinu cenných zbraní vesměs českých výrobců," řekl kurátor k osudu dalších zbraní.
Koncem roku 1937 se většinou ryze české zbraně objevily na aukci. Nejméně polovinu thunovských pušek zakoupil prvorepublikový podnikatel a kulturní mecenáš Václav Palivec, známý tím, že Karlu Čapkovi věnoval sídlo Strž. Po roce 1948, kdy jeho majetek podlehl konfiskaci, byly pušky rozděleny mezi zámek Hořovice a Muzeum Českého krasu Beroun. "Na naši výstavu jsou tedy zapůjčeny Národním památkovým ústavem v Ústí nad Labem a Muzeem Českého krasu Beroun," dodal Šuman.
Původní zbrojnice byla ve východním křídle děčínského zámku. Prostor sice existuje i dnes, ale při rekonstrukci se díky objeveným fragmentům freskové výmalby místnost obnovila do stavu zhruba poslední třetiny 18. století, čili asi 100 let před vznikem zbrojnice.
