ČEZ: Od ropáků a kouřících komínů k jezírku s čolky

foto ČEZ se postupně přesouvá od uhlí k čistým zdrojům. Na obrázku je přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně.

Ropák bahnomilný, hlavní hrdina filmu Ropáci z roku 1988, si liboval ve znečištěném prostředí, pil naftu a živil se umělou hmotou a uhlím. Film se natáčel na odkališti Elektrárny Tušimice, které dnes ale vypadá úplně jinak. Ropák zmizel a na zelených rekultivovaných plochách se daří řadě skutečných živočichů. Co může lépe ilustrovat proměnu, kterou energetika od sametové revoluce prošla?

Elektrárna Tušimice I, v jejíž blízkosti se dařilo ropákovi, je už odstavená a ČEZ se chce postupně přesunout od uhlí více k jádru a obnovitelným zdrojům.

Zatímco v roce 1989 činil podíl uhlí na výrobě elektrické energie 79 procent, jaderná energetika přispěla 11 procenty a 10 procent připadlo na vodní zdroje, aktuálně představuje podíl uhlí jen 47 procent a jaderná energetika naopak posílila na 34 procent. Nově se objevily obnovitelné zdroje jako slunce, vítr, biomasa a biopaliva. Objem výroby ve vodních elektrárnách zůstal stejný, jejich podíl na celkové výrobě ale kvůli dlouhodobému nárůstu produkce elektřiny loni klesl na dvě procenta. Potenciál vodních elektráren je v Česku již vyčerpán.

Nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický program v Evropě

Samy o sobě by tyto změny podílů jednotlivých zdrojů neměly navenek tak výrazný dopad, pokud by zůstaly v uhelných elektrárnách stejné technologie. Jenže nezůstaly. ČEZ, absolutně největší výrobce elektrické energie a majitel většiny energetických zdrojů v České republice, velmi rychle po svém vzniku v roce 1992 realizoval odsiřovací program, který přinesl dramatickou změnu k lepšímu.

Šlo patrně o vůbec nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický program v Evropě (v Německu trval tento proces dvojnásobnou dobu).

V rámci tohoto programu bylo v elektrárnách instalováno celkem 28 odsiřovacích jednotek a sedm fluidních kotlů, rekonstruovaly se odlučovače popílku a modernizovaly řídicí systémy elektráren. Celkem bylo do modernizace, odsíření a dalších opatření uhelných elektráren investováno 111 miliard korun.

Poslední odsířený uhelný blok v rámci tohoto obřího ekologizačního projektu byl spuštěn do zkušebního provozu 12. listopadu 1998 v elektrárně Mělník a od tohoto okamžiku společnost ČEZ provozuje pouze takové elektrárny, které splňují přísné emisní limity zákona na ochranu ovzduší.

Málokdo si dnes při pohledu na zelené vrcholky Jizerských a Krušných hor vzpomene na to, jak vypadaly před více než dvaceti lety zničené kyselými dešti. Ostatně protesty proti stavu ovzduší v severních Čechách dokonce v listopadu 1989 o pár dní předstihly studentský protest na Národní třídě, když lidé již 11. listopadu demonstrovali v Teplicích. Znovu zalesněné stráně mohou pamětníkům připomenout, jak obrovský kus práce ČEZ, a nejen on, odvedl a jak výrazně zlepšil za posledních dvacet let životní prostředí v severních Čechách.

Temelín a druhá vlna modernizace

Součástí tohoto ekologizačního projektu 90. let bylo odstavení celkem 2020 MW výkonu v nejstarších uhelných elektrárnách, které bylo třeba nahradit. Tomu významně pomohlo zprovoznění jaderné elektrárny Temelín v letech 2002–2003.

Před uvedením této jaderné elektrárny do provozu byly jižní Čechy odkázány na dodávku elektrické energie právě především z ekologicky zatížených severních Čech. Výstavba významného energetického zdroje umožnila řešit nedostatek elektrické energie a zároveň obtížnou ekologickou situaci v severních Čechách, neboť temelínská elektrárna zastaralé a postupně odstavované uhelné elektrárny nahradila.

Druhá vlna modernizace uhelných zdrojů ČEZ probíhala v letech 2008–2017. týkala se komplexní obnovy čtyř bloků Elektrárny Tušimice, komplexní obnovy tří výrobních bloků elektrárny Prunéřov II, výstavby vysoce účinného ekologického zdroje v Elektrárně Ledvice a paroplynového cyklu v Počeradech.

Ve vybraných elektrárnách ČEZ do dalšího snižování emisí nadále investuje tak, aby mohl v roce 2050 dosáhnout bezemisní výroby elektřiny.

Náprava hříchů minulosti

Sídlo ČEZ v Praze Po výrazném snížení emisí škodlivých plynů v uhelných elektrárnách investoval ČEZ do výstavby nových energetických zdrojů. Ty mají nejen menší emise CO2 a jiných skleníkových plynů, ale zároveň podstatně vyšší účinnost. Kromě toho po celé téměř třicetileté období vrací ČEZ území zasažená provozem uhelných elektráren do původního stavu.

Největší úsilí se soustřeďuje na krajinu v severních Čechách, která byla poznamenaná těžbou hnědého uhlí a škodlivými plyny uhelných elektráren v minulosti nejvíce. Region se mění v prosperující místo příjemné k životu, práci, podnikání i rekreaci. ČEZ zde spolupracuje se Severočeskými doly, které jsou součástí skupiny ČEZ, Ústeckým krajem a řadou dalších partnerů, jako jsou univerzity, výzkumné ústavy a podobně.

Základním předpokladem nové prosperity jsou rozsáhlé investice do sanací, rekultivací, revitalizací a resocializací krajiny. Vznikají stovky hektarů volných pozemků, což je velmi dobrá zpráva pro podnikatele, developery, urbanisty a architekty, které trápí nedostatek zastavitelných ploch v lokalitách napojených na infrastrukturu a významné dopravní uzly. Rekultivace, revitalizace a resocializace oblastí bývalých dolů a elektráren tak mají význam nejen pro život obyvatel na Ústecku, ale mají i klíčovou funkci pro budoucí ekonomický rozvoj regionu.

Na rekultivovaných územích jsou zakládána jezera, lesy, parky, lesoparky, pole, zahrádkářské osady, ovocné sady, jezera, golfový areál a cyklostezky.

Do rekultivovaných území se vrací život

Jedním z hlavních rekultivačních projektů ČEZ a Severočeských dolů je vybudování jezera Libouš, které by v roce 2050 mělo vzniknout na území dnešních Dolů Nástup Tušimice. Jezero bude 22 metrů hluboké s objemem 248 milionů kubíků vody. Kromě toho zde budou další menší jezírka o celkové velikosti pět hektarů. V okolí jezera bude celkově provedena lesnická rekultivace nebo je pokryjí pole a louky.

Součástí projektu je také zemědělská rekultivace v lokalitách Březno, Merkur a Prunéřov. Tyto rekultivace budou pak tvořit kulturní krajinu, jejíž součástí bude rozptýlená zeleň plnící funkci větrolamů, remízků a doprovodné vegetace.

Už dnes se na rekultivovaná území vrací fauna a flóra, která zde v souvislosti s těžbou uhlí a dřívějším vypouštěním škodlivých plynů z uhelných elektráren dlouhá desetiletí nebyla. A nejen to. Dokonce přibývají i rostlinné a živočišné druhy, které se v kraji nikdy nevyskytovaly a některé z nich jsou dokonce ohrožené a státem chráněné. Je tady možné potkat lindušku polní, čolka velkého, skokana skřehotavého, užovku hladkou či křepelku polní.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

8°C

Dnes je úterý 19. listopadu 2019

Očekáváme v 13:00 8°C

Celá předpověď