Krize poslední doby, ať už koronavirová, energetická, rusko-ukrajinská, a to včetně jejich dopadů, nám ukazují, že ačkoli pracujeme s dlouhodobými scénáři, musíme umět pružně reagovat na aktuální dění. Někdy i navzdory tomu, co jsme si předsevzali, říká místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj (MMR) Ivan Bartoš. "Nejde o to, mít formálně dobře zpracované projekty. Je nezbytné vidět, co komu dané záměry přinesou."
Fotogalerie
Vystoupil jste v polovině července v Bruselu před poslanci Evropského parlamentu, kde jste představil spolu s dalšími ministry priority českého předsednictví v Radě EU. Mimo jiné jste uvedl, že chcete použít letošní Zprávu o hospodářské a územní soudržnosti jako podklad pro diskuzi o budoucnosti politiky soudržnosti. Jakým směrem by se tato debata měla ubírat?
Jedním z úkolů našeho předsednictví je popasovat se se závěry Osmého reportu o hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Ta hodnotí dosavadní počiny, bilancuje covidovou krizi a načrtává výhled do roku 2050. Prostředky z této politiky jsou důležité už tím, že představují zhruba jednu třetinu rozpočtu EU. Jsou to investice, které provádějí v EU změny s cílem dosáhnout přívětivé kvality života. Nás logicky zajímá, co se bude dít po roce 2027, protože současné sedmileté finanční období je v zásadě hotové. Máme v něm, jako šestí ve Společenství, podepsanou Dohodu o partnerství, takže můžeme pokračovat v procesu čerpání.
Nicméně krize poslední doby, ať už koronavirová, energetická, rusko-ukrajinská, včetně jejich dopadů, nám ukazují, že ačkoli pracujeme s dlouhodobými scénáři, musíme umět pružně reagovat na aktuální dění. Někdy i navzdory tomu, co jsme si předsevzali. Nově máme k dispozici další programy, které nejsou součástí koheze, například národní plány obnovy, a nabízí se otázka, zda právě ony nejsou lepším prostředkem pro vypořádávání se momentálními výzvami.
Jsou, nebo ne?
Má to svou logiku, ale já jsem přesvědčený, že politika soudržnosti je strategický nástroj, který nemůžeme zpochybňovat. Členské státy se ji za desítky let naučily používat, je základem strategicky udržitelného rozvoje. Zmíněné akční balíčky mohou toto předsevzetí podporovat a urychlovat. Chceme-li však fungovat skutečně strategicky a nedopustit rozkolísání kvality života v regionech, je třeba politiku soudržnosti obhájit. A zároveň ji modernizovat, jít cestou větší flexibility, umět peníze lépe využívat a měřit jejich efekty, protože jejich objem už nebude vyšší. Musíme zlepšit používání zdrojů z fondů. Nejde o to, mít formálně dobře zpracované projekty. Je nezbytné vidět, co komu dané záměry přinesou. Jestli třeba lidé zůstanou bydlet tam, kde jsou, když opravíte místní školu. Velkou roli hraje v tomto procesu digitalizace, zejména ve fázi chystání zakázek. Tady je velká rezerva pro posun k tomu, aby se přidělené objemy dotací používaly co nejefektivněji. Aby se nestavěly rozhledny v údolí nebo dva plavecké bazény v dojezdové vzdálenosti 20 kilometrů.
Řešili jste i současné období, které jste označil za dané?
Ano. Je známo, že Evropská komise představila v souvislosti s válkou na Ukrajině soubory opatření pro země, které neměly dostatečně “vyčerpáno” v končícím období 2014–2020 se stanovenou možností tříletého dojezdu, čili do roku 2023. Šlo třeba o počiny související s řešením uprchlické krize. Už méně se ví, že tato nová opatření jsou výsledkem české iniciativy. Spojili jsme se s 12 zeměmi, které jsou nejvíce zasaženy současným exodem z Ukrajiny, a poslali jsme komisi dopis s návrhy, jak věci napravit. V zásadě jde o to, aby bylo možné použít zdroje z nového období 2021–2027 na dokončení záměrů z předešlé sedmiletky. Argumentem jsou efekty válečného konfliktu jako zdražování energií, stavebních materiálů včetně jejich dostupnosti a další.
Předělat pravidlo N+3 na N+4 se nám nepovedlo, komise přesto zareagovala. Komisařka pro soudržnost a reformy Elisa Ferreira zveřejnila na konci června program rychlé pomoci Fast Care, který nabízí nové možnosti pro dočerpání. U nás se týká projektů za 32 miliardy korun. Máme sice vše nasmlouvané, leč nové ceny převyšují možnosti pro dokončení těchto plánů.
Rada, které předsedáme, tyto podněty komise přijala a doporučila Evropskému parlamentu, aby je projednal ve zrychlené proceduře (Výbor pro regionální rozvoj se má sejít 1. září, pozn. red.).
Dodatečné peníze by mohly přijít kdy?
Když bude platit, že parlament nebude mít připomínky, jako se to v několika podobných situacích stalo, věřím, že bychom se mohli dočkat na podzim. Samozřejmě platí, že použité doplatky půjdou na úkor alokace pro sedmiletku do roku 2027, v níž můžeme dosáhnout na 550 miliard korun. Dává nám to naději, že pomyslná rozestavěná nemocnice získá chybějící střechu.
Dá se říci, že předsedající země má na prosazování svých vizí větší páky než v době, kdy je řadovým členem EU?
Z povahy předsednictví je tato pozice skutečně výhodnější. Můžete vytvářet názorové aliance se spřízněnými státy, hledáte vyváženost názorů, můžete tu či onu agendu dále posouvat. Určíte si priority a můžete jednat směrem ven i dovnitř: vysvětlovat domácnostem, že voda z jejich kohoutků prošla s velkou pravděpodobností čističkou postavenou z evropských financí. To samé platí pro trať, po níž jedou cestující vlakem. Je chybou českých politiků, že si tyto úspěchy přivlastňovali, místo aby lidem vysvětlili, jak peníze z EU doopravdy slouží.
Je výhodou, že pro celou trojici po sobě předsedajících zemí (Francie, ČR, Švédsko) je politika soudržnosti téma. Jsme zajedno, že když se tento nástroj správně uplatňuje, nekoná se migrace obyvatel z horšího regionu do lepšího, protože rozdíly se postupně vyrovnávají. A shodujeme se i v tom, že nemalé riziko představují tzv. sektorové programy.
V čem konkrétně?
V tom, že jde o velké objemy prostředků, které mohou rozkolísat pracně dosaženou rovnováhu mezi územními celky. Podívejme se na pomoc regionům zasaženým ochromením automobilového průmyslu, který je důležitým prvkem pro směřování k bezemisní ekonomice. Koheze jasně hovoří o trvale udržitelném růstu; podle toho je třeba vážit investice směřující do budoucna. Látání aktuálních děr se navíc děje z “federálních” peněz EU, která si je půjčila na finančních trzích.
Dá se s velkou pravděpodobností očekávat, že členské státy budou měnit obsah svých národních plánů obnovy. Měly by mít na paměti, že by dohodnutá politika soudržnosti měla stále držet pohromadě, ne se začít drolit.
Jaký vývoj se dá v tomto směru čekat v Česku?
Záleží na tom, jak kde. Pro regiony, v nichž nastává útlum těžby uhlí a těžkého průmyslu, jsou k dispozici dotace z Fondu spravedlivé transformace. Rozhodující bude, ke komu tato pomoc dorazí. Musíme cílit na malé a střední podniky, ne na velké kolosy. Zákon jasně říká, že obnova krajiny zasažené dolováním má jít na vrub tamních podniků, jež by měly mít za tím účelem zřízený speciální fond.
S tím nemají mít evropské prostředky nic společného. Snažíme se zjistit, proč vypadla z národního plánu obnovy, přijatého minulou vládou, metodologická a projektová příprava v regionech. Jinými slovy, musíme mít týmy odborníků a poradců, kteří pomohou přichystat jednotlivé záměry, a to zejména těm, kdo nemají s touto činností zkušenosti. Právě tímto směrem by měly téci peníze z unie: malá obec nemá na to, aby si nechala udělat třeba architektonickou studii.
Jsme u problému absorpční kapacity?
Jistě. V Karlovarském kraji, zasaženém kromě odchodu od uhlí útlumem lázeňství, je situace poměrně dobrá, pokud jde o rovnováhu mezi velkými a menšími hráči. V Ústeckém kraji jsou mezi navrhovanými příjemci pomoci téměř bez výjimky velké podniky. Nové projekty a nápady by tam přitom potřebovalo skoro každé město.
Snažíme se proto vést na úrovni ministerstev jednání o tom, že když se nepodaří financovat nutnou modernizaci z unie, měly by být po ruce peníze z národního rozpočtu.
Na co přesně?
Na přípravu kvalitních plánů. Jde řádově o desítky milionů korun. Bavíme se o nastavení šablon, jež povedou k vytyčenému cíli. Zároveň bude nezbytné některé plány přehodnotit. Ve schváleném národním plánu obnovy stojí, že nejvíce peněz má jít do plynofikace, což s ohledem na aktuální situaci nedává smysl. Obracíme kola, jde to pomalu a těžko. Uhelné oblasti, o nichž byla řeč, byly vždy ve vleku energetických koncernů, které umí vyvinout ohromný lobbistický tlak. Rozluka s uhlím znamená pro mnoho lidí konec pracovních příležitostí. Musíme vymyslet kompenzaci i pro ně, ne pouze pro velké hráče. Obyvatelům je nutné nabídnout novou, lepší perspektivu, zajistit vznik a růst nových firem. Takto to dosud nikdo neprezentoval.
Na bruselském slyšení jste pozval europoslance do Prahy, kde byste je rád viděl?
Chystáme v polovině listopadu velkou konferenci k silně zasaženému cestovnímu ruchu, který je velmi významným prvkem pro zaměstnanost. V první linii jde v tuzemsku o 60 tisíc pracovníků. K tomu připočtěme dodavatele a subdodavatele. Mluvíme o zdrojích peněz pro státní rozpočet a regiony. Nabízí se otázka nové politiky cestovního ruchu. Chceme nastavit pravidla podpory, zajistit odpovídající kvalitu služeb a pokusit se odstranit překážky, které toto odvětví brzdí.
Mluvil jste o nových a žádoucích přístupech k fondům EU, změnil se i váš pohled na politiku soudržnosti?
Byl jsem a zůstávám v některých případech kritikem, zejména pokud jde o nakládání s těmito penězi. Nejsou to naše finance, jsou všech, a když posílají bohaté severské státy peníze do společné pokladny, neměly by skončit v kapsách mafiánů. Kauza ROP Severozápad ukázala, že se prostředky rozkrádaly, to padlo u soudu.
Faktem je, že zdroje z EU na veřejných investicích v Česku představují 40 procent, proto musíme nastavit jasné vázání tohoto kapitálu. Je zcela zásadní, aby peníze šly tam, kde se bez nich projekty neobejdou. Agentura pro sociální začleňování (od 1. ledna 2020 jeden z odborů MMR, pozn. red.) vznikla z evropských prostředků s tím, že do několika let bude napojena na státní rozpočet se spoluúčastí unijních fondů. Mezitím se stala úplně závislou na dotacích z EU.
Musíme namnoze řešit, kdy skončí jeden program a je nutné propustit lidi, protože vyschly zdroje. To není přípustné. Jsou to investice, a jako k takovým je k nim třeba přistupovat. Myslet na to, že když se někam peníze vloží, že by se měly vrátit. Takový je proces efektivity. Zároveň je nutné co nejvíce procesů digitalizovat v dlouhodobém horizontu.
Proč?
Jsou zde projekty zaměřené na digitalizaci, které potřebují údržbu, operátory, call centra… Ty musíme financovat z vlastních možností. Když se na to budete dívat krátkozrace, může se stát, že původně velká věc náhle skončí.
Jaký je tedy ten správný pohled?
Takový, že fondy EU jsou finanční nástroj, který se na něco hodí více a na něco méně. S jejich pomocí prosazujeme některou z dohodnutých politik unie, to je zásadní.
Když jdete žádat peníze do banky, musíte se prokázat nějakým kvalitním nápadem a investor se rozhodne, zda vám peníze dá. Tady máme co dělat s plány a představami unie. Můžeme o nich vést debatu, jaké tyto nástroje mají být. Když je vezmete, musíte přesně vědět, na co se smějí použít a na co ne. Z pohledu udržitelnosti je důležité nebýt provozně na těchto penězích závislý, stejně jako dbát na provázanost evropských dotací se soukromými investicemi. Jistě, i u té kritizované rozhledny se odvedlo nějaké DPH, místní měli práci, ovšem je to zlepšení života? Není.
