AFP: Jak se Roman na svém skejtu stal králem ulic v Kramatorsku

foto Ostřelováním zničený obytný dům v ukrajinském Kramatorsku, 15. dubna 2022.

Kramatorsk (Ukrajina) - Za zvuku sirén se mladík s ještě dětským obličejem řítí na svém skateboardu kolem rozbombardovaného stánku s hamburgery, než se dostane na náměstí Míru v Kramatorsku v srdci Ukrajinou ovládané části Donbasu. Osmnáctiletý Roman Kovalenko pak neúspěšně zkouší pár triků na obrovském náměstí ve zcela opuštěném centru města. Za krásného májového večera jen bílé pruhy nad obloze prozrazovaly střely, které létaly všude kolem.

Před úsvitem pět střel dopadlo na Kramatorsk. Podlahy a stěny se otřásaly, rozbíjela se okna v opuštěných budovách, ve kterých jsou byty dávno vzhůru nohama.

Roman klouže po asfaltu s pocitem nezranitelnosti smíšeným s nedůvěrou. "Na jednu stranu je to tady smutné, ale na druhou tady panuje velmi zvláštní atmosféra," řekl agentuře AFP.

V teniskách a bílou kšiltovkou vypadá jako obyčejných dospívající chlapec, který se náhle ocitl uprostřed války. "Cítím se trochu melancholicky, protože tady nikdo není," říká. "Ale když se sám toulám před zákazem vycházení, cítím se jako král ulic."

Před rokem 2014, kdy začal na Donbasu konflikt mezi proruskými separatisty podporovanými Moskvou a vládou v Kyjevě, míval Kramatorsk asi 300.000 obyvatel. Když oblastní centrum Doněck padlo do rukou separatistů, Ukrajinci přemístili své správní centrum do 100 kilometrů vzdáleného Kramatorsku.

Průmyslové město ze sovětské éry je lemováno továrnami a sklady seřazenými podél železniční trati a řeky, která jej protíná od severu k jihu. Tato zařízení jsou dokonalými cíli pro ruské síly, které se přibližují k městu v údolí z kopců dál na severu. Týdny zákopové války, kdy se bojovalo stále silnějšími zbraněmi, přivedly ruské a proruské síly na dostřel dělostřelectva ke Kramatorsku.

Ukrajinci většinou ráno oplácejí dělostřeleckou palbou. Přes den se snaží přesouvat zbraně v naději, že večer nebudou mít Rusové jasno, kam odpálit střely dlouhého doletu.

Zatímco křižuje město na svém skateboardu, je Roman svědkem škod, které válka napáchala. "Nemám nic jiného na práci," krčí rameny. "Všichni mí přátelé odjeli do jiných oblastí Ukrajiny. Nudím se."

Před válkou bývalo náměstí Míru místem, kde se scházeli "skejťáci" a vůbec mládež, která se touží bavit. Když slunce zapadne a úřední budovy v okolí se zbarví do oranžova, místo najednou získá nevšední kouzlo. Ve městě teď většinu kolemjdoucích tvoří statní muži unavených a šedých tváří, ozbrojení útočnými puškami.

Roman horko-těžko vysvětluje, proč neodešel. "Samozřejmě bych rád našel své přátele a vyrazil si ven, ale to teď opravdu není možné," říká.

Žije sám se svou matkou. Krátce se zmiňuje o finančních potížích, než dodá, že ostatní mají mnohem vážnější problémy. "Ještě nepřišla chvíle, abych se bál. Jsem fatalista. Jsem smířený se svým osudem," říká.

Znovu se rozezní varovné sirény z amplionů přímo nad ním. On se ale nehne z místa. "Když zazní siréna, v 80 procentech případů se nic nestane,“ tvrdí. Opatrně připouští, že i dvacetiprocentní pravděpodobnost, že se mu něco může stát, je poměrně vysoká. "Uvědomuji si, že je válka, ale ne úplně," dodává.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

17°C

Dnes je čtvrtek 7. července 2022

Očekáváme v 9:00 16°C

Celá předpověď