BRNO - Brněnská kavárna Spolek je oblíbeným místem, kde se scházejí zdejší intelektuálové. Příjemné prostředí zadního traktu domu v centru města vedle Měnínské brány není jenom kavárnou, ale zároveň knihkupectvím a galerií. Galerie se soustředí vesměs na výstavy fotografické tvorby. V současnosti tady mají diváci možnost vidět snímky Barbory Krejčové pod názvem Vzpomínky na to, co se nestalo.

Barbora Krejčová je mladá architektka, která se věnuje i psaní básní. Fotografická tvorba představuje další složku jejího širokého uměleckého záběru. Barevné snímky, které představuje v galerii Spolek, zachycují záběry z každodenního prostředí, v němž se autorka pohybuje. Soubor nedoostřených záběrů ze sídliště, panelákových chodeb, ulic města, interiéru bytu a několika zběžných autoportrétů by sám o sobě nemusel být ničím zvláštní, protože s podobnou tématikou se prezentuje řada autorů, kteří postrádají řemeslnou fotografickou dovednost a kvalitu nahrazují tvrzením, že se soustřeďují na obsah a koncept. Krejčová ale do kategorie těchto fotografů nepatří. Má vytříbený cit pro dekorativní působení celku. Jednotlivé snímky řadí po třech do souvislých pásů. Výsledné kompozice nejsou jen náhodným seskupením nesouvisejících fotografií. Vzájemně se doplňují a umocňují svůj výtvarný výraz. Krejčová pracuje přesvědčivě s barevnou fotografií. Výrazné barevné odstíny snímané večer a v noci dodávají pracím sugestivní atmosféru, která získává rozostřením záběrů zvláštní, závojem nedořčených náznaků obestřenou tajemnost. Opuštěné chodby, noční ulice a zešeřelé interiéry působí magicky, lehce posmutněle a nutí diváka přemýšlet, jaký příběh se za fotografiemi odehrává. Krejčová má velice silné designérské cítění. V případě, že by každou z vystavených fotografií prezentovala sama o sobě, nedosáhla by patrně příliš výrazného výtvarného účinku. Dokáže z nich ovšem vytvořit sugestivní a přitom organicky působící celky, které do sebe zapadají jako mozaika a mají vysokou výtvarnou hodnotu. Rozostřené barevné fotografie naplňuje křehkou citlivostí a náznakovostí. Existuje ještě několik fotografek jako například Šárka (Sharka) Bosáková, které využívají obdobných tvůrčích přístupů. Bez feministických proklamací využívají jemné ženské emotivnosti a schopnosti vyjadřovat se bez potřeby přísně racionálně a logicky uvažovat. Nemusí se uchylovat k žádným programovým prohlášením "ženských umělkyň", a přesto vytvářejí umění, které dokáže plně využít předností ženské psychiky.

Reklama