PRAHA 19. července (ČN - Tomáš Vyskočil) - Byl farmářem a vedl poklidný život. Byl milujícím otcem sedmi dětí a nechtěl je válkou ohrozit. Jenže válka si jeho děti našla a tak se musel tento válečný veterán vrátit znovu do zbroje. Válka zrodila hrdinu, hrdina pozvedl národ. Mel Gibson ve výpravném dramatu Rolanda Emmericha Patriot.

Benjamin Martin je veteránem indiánské války, která zuřila v druhé polovině 18.století na severoamerickém kontinentu. Válka mu sice přinesla vojenskou slávu a uznání, ale také hořkou zkušenost spojenou s krutostí a zbytečným proléváním krve. Od té doby je z Benjamina Martina zarytý pacifista, farmář a otec sedmi dětí. Na východním pobřeží někoho napadlo, že by mohl beztrestně naházet do moře britský čaj, a další člověk zase usoudil, že si americké kolonie vystačí samy a proč nevyhlásit nezávislost. Jenže nejsilnější země světa se jen tak nehodlá vzdát svých oblíbených kolonií. A tak Impérium vrátilo úder a na mladou republiku dopadají první střely z lodních děl... Benjamin Martin původně nechtěl mít s touto válkou nic společného. Je si vědom síly britského vojska i vlastní zodpovědnosti za sedm hladových krků. S těmito názory se však neztotožňuje jeho nejstarší syn Gabriel, který se jako každý mladík zhlédl v ideálu bojovat za svou vlast a vstoupil ve svých raných osmnácti letech do armády. Přestože tento čin Ben nesl velmi těžce, stále si od války zachovával chladný odstup. Až do osudné noci, kdy se v jeho domě Gabriel objevil a jako nepřátelský špeh byl za několik hodin odhalen. Krutost britského plukovníka Tavingtona nezná hranic a nejmladší Benův syn na to doplatí životem. V tu chvíli se v Benovi probudí srdce válečníka, který se vydává na cestu krvavé odplaty. Se svým improvizovaným vojskem vstoupí do vřavy s ohromnou vervou - chce se pomstít a vypráskat červenokabátníky zpátky za moře. Válka zrodila hrdinu, hrdina pozvedl národ.... Pokud alespoň trochu sledujete odrůdu amerického středního (komerčního) proudu, jistě mi dáte za pravdu, že si nelze pro Patriota představit ideálnějšího tvůrce. Zřejmě žádný jiný režisér než Němec Roland Emmerich nedokáže s takovouto neskutečnou patetičností stavět Američanům mohutné pomníky a hojit v nich komplex historické i národnostní méněcennosti. Vystačí si přitom s několika šíleně obehranými klišé, partičkou odborníků na speciální efekty a několika tóny šovinistické hudby. Na plátně zásadně aranžuje velké celky dobře známých a atraktivních kulis a pak je s obrovskou chutí dokáže totálně zdemolovat, ať už mimozemšťany (Den nezávislosti) či alespoň přerostlou ještěrkou (Godzilla). Údivem nasáklý divák si ani nestačí uvědomit, jak je celý děj vlastně obyčejný a chatrný, a obdivně tleská při každé naaranžované destrukci. Emmerich ovšem tentokrát zatoužil po něčem umělečtějším. Vybral si k tomu téma, které snad ani nemůže zklamat - americkou válku o nezávislost. Přistoupil k tomu se svou obvyklou taktikou "slona v porcelánu", podporovanou v každé druhé scéně státní vlajkou, a vyrazil na cestu válečné zteče. Jenže tvrdě narazil. Patriot totiž je dokonalou ukázkou slabé stránky dosavadní Emmerichovy tvorby - klišé, klišé a ještě jednou klišé. Jestliže v jeho předchozích dílech byly tyto nedostatky jakž- takž zakryty hustým nánosem vizuálních efektů, pak v Patriotovi jsou vidět v celé své kráse, či přesněji ošklivosti. Patriot zdaleka není přehlídkou obrovských bojových vřav či desetitisícových bitev, naopak - jedná se o téměř komorní příběh trojúhelníku otec-syn-válka. Vyžaduje proto jemné zacházení v citových záhybech konfliktu, podpořené objektivní, ale citlivou režií. Ovšem Emmerichův humpolácký přístup takového předpoklady ničí už v samém zárodku. Za všechno mluví "vrcholné" scény filmu, které dosahují ve většině případů naprosté absurdnosti. Asi není větší potupy pro filmové tvůrce, když se diváci u těch nejvážnějších scén škodolibě smějí. Na tuhle taktiku doplatila už Mise na Mars, a jak je vidět, letošní rok je pro obdobné projekty ideálním obdobím. V Patriotovi totiž nenalezneme snad jedinou scénu či dějovou část, která by trochu více zaujala. Po ucházející první třetině, kdy jsou nám představeny hlavní postavy a jejích postavení na straně dobra či zla, následuje 90 minut totální vaty. Monumentální závěrečnou scénu, kdy Mel Gibson pozvedává americkou vlajku a běží s ní jako vůdce vstříc britským vojskům, už divák protrpí s neskutečnou touhou, aby už to všechno skončilo. Nabízí se srovnání s jiným historickým eposem, a to nejenom díky stejnému hlavnímu představiteli. Gibsonovo Statečné srdce fungovalo na tehdy standardním, ale účinném schématu: pomsta-válka-smrt-svoboda a zcela nepochybně se zařadilo mezi nejlepší dobrodružná dramata. O Patriotovi totéž říci rozhodně nelze. Přesto je téměř jisté, že Patriot bude mít v našich koutech (na rozdíl od Velké Británie) minimálně solidní úspěch. Má vše, po čem moderní člověk unavený prací touží - Gibsonovy modré oči, velkou lásku, výpravnou bitvu a šťastný konec. Tak málo stačí k lidskému štěstí... HODNOCENÍ: 6/10 The Patriot USA 2000, 165 minut, Falcon, titulky, 18 kopií Režie: Roland Emmerich, Scénář: Robert Rodat, Hudba: John Williams, Kamera: Caleb Deschanel Hrají: Mel Gibson (Bejamin Martin), Heath Ledger (Gabriel Martin), Joely Richardsonová (Charlotte Seltonová), Jason Isaacs (Plukovník William Tavington), Tom Wilkinson (Generál Cornwallis), Anne Howardová (Lisa Brennerová), Tcheky Karyo (Jean Villeneuve)

Reklama