K Íránu neodmyslitelně patří islám, jenž nejsilněji poznamenal tvář země. Kultura islámu s tradiční kaligrafií a ornamentem je kulturou obrazovou, na obrazu založenou (ač původně nezobrazující) a s nezvyklým důrazem na výtvarnou stránku se setkává pozorovatel na každém kroku. Nejen její sakrální podoba s aktuální modifikací službám ideologie, nýbrž i běžný světský ráz v kultivovaných interiérech měst je toho dokladem. Do této kategorie patří i dobové agitační plakáty a obrazy s postavami duchovních vůdců i mýtických proroků, ale také v každém městě přítomné symbolický bestiář -podivně naivní až kýčovité sochy zvířat, ptáků, ryb, hvězd, jež trůní na příjezdech a ve středu četných kruhových objezdů. Někdy dokonce seskupené do podoby jakýchsi zooparků soch, jež takto doplňují odpočinkové sady vybavené svéráznými atrakcemi typu kolotočů jakoby vystřižených z našich padesátých let. Infantilní ráz těchto pseudouměleckých zahrad je dalším rysem příznačným pro východní, persko-indickou sféru kultury.

Íránské obrazové myšlení, instinktivní a citové má zjevnou návaznost na hašišové motivy. Kaligrafií psané koránové texty a květinové ornamenty na portálech mešit, volně politické náměty i výjevy z opiových snů na agitačních bilboardech a vlajících transparentech - kde se fantastické květiny hrající všemi barvami prolínají s pohádkovými ptáky, budovateli, proroky i politickými vůdci - to všechno přirozeně dotváří ryze východní kulturu. Výjevy z perských miniatur jsou patřičně zvětšené a vržené do ruchu ještě středověkých měst. Na nich plynule přecházejí obrazy v písmo a písmo vstupuje do obrazů, pohledy zachmuřených tváří sledují duchovní autority výjevy mýtických činů stejně vousatých proroků a to vše na scéně vroubené palouky s laněmi, jezírky, vodopády a tančícími písmeny. Ší'itský islám, "islám vášní a mystérií" je v Íránu oficiálním náboženstvím. Ší'a (Ši'at Alí, tj. stoupenci Alího) uznává kontinuitu a duchovní hegemonii od Proroka Muhammada přes jeho bratrance a zetě Alího prostřednictvím imámů, jimž připadá právo vykládat smysl veršů Koránu. "Korán je mlčící imám, imám je mluvící Korán". Vyznavači ší'itského islámu odvozují svůj původ přímo od Proroka a Alího, označovaného jako "přítel Boží", a v opozici proti většinovým sunnitům se považují za jediné nositele čisté víry. Spolu s esoterickým výkladem koránu se vyvinulo přesvědčení, že existuje tajná součást zjevení přenášená od Muhammada přes Alího k dalším dědicům takto předurčeným stát se imámy, čili vůdci. Ti jako vtělení Božího světla, které na ně skrze proroky vstoupilo, jsou obdařeni charismatem a nadpřirozenou mocí. Od řady dvanácti duchovních vůdců pochází pojmenování nejvýznamnějšího proudu ší'itské větve ší'a dvanácti imámů. Írán je prakticky jedinou zemí světa, kde naprostou většinu věřících tvoří ší'itští muslimové. Po smrti ajatolláha Chomejního připadlo nástupnictví duchovního vůdce země ajatolláhu Chameneímu. Posun od západu na východ světem islámu, od převážně arabské sunny k islámu perských ší'itů, znamená zjednodušeně asi podobný sled vnitřní podstaty i vnějších projevů náboženství, vývoje myšlení, víry a kultury, jaký lze postihnout pomyslnou cestou ve stejném směru křesťanskou Evropou - od Říma k Byzanci a pravoslaví, od západního k východnímu ritu. Neměla by proto překvapit míra podobnosti, kterou vykazují oba východní póly na těchto liniích, ostatně geograficky blízké, ší'a i pravoslavné křesťanství. Vášnivá duchovnost a citové vzepjetí v Íránu, touha po proniknutí k božství se symbiózou estetiky a náboženství, poezie a mystiky vede k tradici súfíů, orientálních mystiků, jež spojuje celý Přední východ.

Asie cestování cestopis Přední východ

Reklama