Někteří z mužů, kteří jsou jakžtakž schopni alespoň navenek přijmout rovnoprávnost žen, vyskakují ze židlí, jakmile zaslechnou slova o ženské rovnocennosti s muži.

Říkají: Rovnoprávnost ano! Ať ženy také studují, chodí k volbám. Ať si třeba také pracují v dolech se sbíječkami nebo na bagrech, když to tolik chtějí. Ale rovnocennost? Nikdy! A dodávají: Je to proti přírodě, proti Bibli, proti Bohu, který vytvořil nejprve muže, a teprve z mužova žebra vyrobil ženu. Zda Bible odráží a popisuje skutečný vznik vesmíru a života na zemi je celkem lhostejné, byť na to většina lidí má své názory. Podstatné jsou hrubé nesrovnalosti v textu samotné Bible. Vypovídají o tom, že starší a původní text o vzniku života byl později, zřejmě již za silného patriarchátu, doplněn tak, aby byla ospravedlněna nadřazenost mužů nad ženami. A protože nadvláda většině mužů vyhovuje, rádi ji obhajují právě pomocí patriarchálního kánonu - Bible. V první Mojžíšově knize, v první kapitole, je popsán vznik světa a života tak, že v prvním dni stvořil Bůh světlo, a oddělil je od tmy. Ve druhém dni pak stvořil nebe. Ve třetím dni oddělil vodu a souš, nazval je mořem a zemí, a dal zemi zazelenat se zelení, bylinami se semeny a stromům s plody obsahujícími semena. Čtvrtý den učinil dvě světla, velké slunce a menší měsíc, a také hvězdy. Pátý den poručil, aby se vody hemžily živočišnou havětí a stvořil létavce, a všem poručil, aby byli plodní a množili se. Tento rozkaz mimochodem předpokládá okamžitou a bezproblémovou existenci samic a samců všech dosud stvořených živočichů. Nejvíce se Bůh napracoval šestý den, kdy dal rozkaz, aby zem vydala dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře, a také ještě stvořil člověka. Stvořil ho doslovně JAKO MUŽE A ŽENU. Poté oběma požehnal a řekl: Ploďte a množte se, a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nade vším živým, co se na zemi hýbe. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, odpočíval, a posvětil tento den. Avšak v následující druhé kapitole téže první Mojžíšovy knihy už mají děje zcela jiné pořadí. Druhá kapitola podává změněnou verzi, že Bůh vytvořil nejprve zemi a nebe, pak stvořil člověka, ale protože jej na pusté zemi neměl kam umístit, urychleně vysadil zahradu v Edenu, dal vyrůst stromoví a stromu života. Pak vytvořil polní zvěř a ptactvo, přivedl obé k člověku, a člověk dal všem jména. A teprve teď si všiml, že člověku není dobře samotnému. Podle Bible ekumenické se Bůh odhodlal "učinit pomoc jemu rovnou". Podle Bible kralické se rozhodl "učinit pomoc člověku, která by při něm byla". A v Bibli, kterou užívají svědci Jehovovi, se Bůh rozhodl udělat člověku "pomocnici jako jeho doplněk". V celé druhé kapitole Mojžíšovy knihy je zřetelně cítit silné patriarchální myšlení. Člověk je zde definován pouze jako muž, žena je považována za jeho doplněk, pomocnici, v lepším případě za pomoc člověku rovnou. Ale to je v příkrém rozporu s verši v první kapitole Mojžíšovy knihy, kde se hovoří o člověku jako o muži a ženě současně, jimž je dán úkol společně panovat nade vším živým. Při zjevném vylepšování příběhu o stvoření světa ponechali pisatelé Bohu schopnost stvořit obě pohlaví zvířat najednou, aby pak mohl následovat příkaz k množení. Ovšem při tvorbě člověka tuto schopnost pisatelé Bohu odňali. Takže Bůh bohužel vytvořil pouze muže. Touto spekulací o prvotním muži bez ženy je později elegantně zdůvodněna patriarchální vláda mužů nad ženami. Neobstojí ani pohotový paulinistický argument, že druhá kapitola rozvíjí příběh kapitoly první. Popis vzniku jednotlivých forem života na zemi, podaný v druhé kapitole, značně odporuje chronologii týchž dějů, podaných v kapitole první. Takže jelikož se příběhy navzájem popírají, nemohou být pravdivé oba najednou. Starý zákon samozřejmě vznikal až v patriarchální epoše lidstva, kdy bylo třeba obhájit a utvrdit nadřazenost mužů nad ženami z hlediska nějakého vyššího řádu. Proto byla do Bible, zjevně dost neobratně, vložena umělá historka s Adamovým žebrem. Vytvoření ženy si vyžádalo zvláštní postup. Bůh musel Adama uspat, osobně vyjmout jeho žebro, uzavřít prázdné místo masem, a z odejmuté kosti pak vytvořit ženu. Ponížení a podřazenost ženy byly několikanásobné. Žena vznikla až jako druhá, byla pouhou pomocnicí, navíc vytvořena z kosti svého muže, a ještě ke všemu se stala svůdkyní muže k neposlušnosti. To je fakt na mašli už v samém počátku. Vážně se divím, proč Bůh nestvořil muže hned dva, a nezařídil, aby se spolu mohli množit. S hlemýždi to tak zařídil, a funguje to. Dále je zajímavé, že v celé první kapitole tvoří Bůh ve všech případech rozkazem. Říká, co se má dít, a ono se to samo od sebe děje, a Bůh to pak hodnotí jako dobré dílo. Ženu ovšem v druhé kapitole rozkazem vytvořit neumí. Došla mu snad síla? To jistě ne. To jenom muži, jimž není dána schopnost vytvořit nový život, vymysleli náhradu za těhotenství a porod, a popsali výrobu ženy kutilským způsobem, který připsali samotnému Bohu. Dlužno dodat, že v tehdejší době panovaly zcela nové spory o pohlaví boží bytosti. V předchozích 30 až 50 tis. letech byly samozřejmostí ženské bohyně. Nástup patriarchátů se však vyznačoval změnou božího pohlaví. Do funkce nastoupil nový Bůh-muž. Ale jak to udělat, aby člověk zrozený k obrazu Božímu, byl jenom a jenom mužem? Výsledek již známe, je jím druhá kapitola první Mojžíšovy knihy. Jestliže však Bůh stvořil v první kapitole člověka jako muže a ženu, a stvořil je k obrazu svému, pak je Bůh evidentně mužem a ženou zároveň. Pokládám za pravděpodobné, že mužská část Boha stvořila ženu a ženská část Boha dala vzniknout muži. Je opravdu těžké předpokládat, že by se Bůh-muž těšil mužem a Bůh-žena se těšila ženou. V nekonečných variacích existují dvě základní síly, vzájemně sobě protikladné a zároveň se doplňující, jejichž nejzazší entitou je kosmická polarita yin a yang. Existují tma a světlo, chlad a teplo, dole a nahoře, noc a den, zima a léto, dostředivost a odstředivost, samice a samec aj. Žena a muž vyjadřují dvě základní síly, oba byli stvořeni k obrazu Božímu, v tom směru je text první kapitoly Mojžíšovy knihy myšlenkově blízký východnímu pojetí světa a života. První kapitola Mojžíšovy knihy odráží kontinuální moudrost starších kultur, zřejmě dávnou sumerskou a babylonskou mytologii. Druhá kapitola je úzce účelová, konceptualistická (přání otcem myšlenky) a stylově odlišná. Odráží chtěnou konstrukci, jejíž smysl spočívá v racionalizaci patriarchálního společenství a v neobratné podpoře Boha s mužským pohlavím. Vytvářet konstrukce a příběhy o tom, kdo byl dříve, zda žena či muž, a kdo je tudíž důležitější, to byla zřejmě oblíbená činnost dávných zakladatelů nových mužských pořádků zvaných patriarcháty. Jednalo by se o pouhou historickou zajímavost, kdyby problémy tenkrát násilně vytvořené netrvaly dodnes. Nový myšlenkový proud, jenž upřednostňuje mužské před ženským, má po celou dobu své existence za následek násilí, války, nelidský vztah k cizincům, neschopnost trvalého vztahu mezi pohlavími, nedostatek soucitu, vznik pocitů nadřazenosti atd. Dodávám, že Buddha na Východě a Ježíš o pět století později na Západě usilovali o změkčení patriarchátů, a tudíž o renesanci pradávných společenských systémů, v nichž ženy byly uctívány muži. Usilovali bez úspěchu. Buddhovo učení bylo po jeho smrti mnoha způsoby zdeformováno, naštěstí podstata Buddhova učení je nezničitelná. Učení Ježíšovo pak zcela zmizelo ze světa, jelikož je vystřídal fundamentalistický paulinismus, teologie apoštola Pavla, která dodnes užívá slova křesťanství jako ochranného názvu. Žena a muž podle první kapitoly Mojžíšovy knihy byli stvořeni současně, oběma byl dán stejný úkol, rozmnožovat se, naplnit zemi a vládnout nad všemi živými tvory. Proč si však muž v následující druhé kapitole přisvojil právo vládnout nad ženou, to se snad oficiálně dozvíme až od budoucí následovnice, která jednou vystřídá na papežském stolci papeže Jana Pavla 2.

Reklama