Už týden šlapeme s těžkými batohy po horách. Vystoupali jsme lesem bez cest až do mraků, přespáváme na pastvinách mezi stády polodivokých koní, vaříme si čaj na ohni z jalovcových větviček a teď bloudíme v nepřehledné změti údolíček, skalních hřbetů a lesíků.

Snažíme se celý den najít vodu. Až k večeru nás ovčí stezka dovede na okraj jeskyně, kudy protéká potůček. Druhý den ráno sem přiženou stádečko vyhublých krav dva desetiletí kluci. Vyprávějí nám o jediných dvou lidech, které viděli a přitom nejsou z jejich vesnice. Před rokem tu byli dva angličtí jeskyňáři. "Nebo to byli Francouzi?" nemohou se shodnout. Nakonec není jasné ani to, kdy je tady vysoko v opuštěných horách vlastně potkali. Rumunská cesta Další tři dny prší. Probíjíme se blátivými stezkami do údolí. Spíme v salaších mezi ovčími bobky. Na malém nádražíčku nás nechávají železničáři přespat v jejich ubikaci. Jeden z nich se přijde pochlubit: "Můj otec za druhé světové války vojančil v Praze." Raději se neptáme, na jaké straně bojoval. Jsme totiž v Rumunsku, právě jsme přešli liduprázdné hory Bihor vysoké jako Krkonoše, ale mnohem větší. Čeká nás ještě tvrdý boj o jízdenky domů, při kterém přijdou ke cti lokty a hlasivky, a hraniční kontrola. "Celník sáhl do mého batohu plného zapařeného a zpoceného oblečení jen pro formu," komentuje později úřední akt jedna z účastnic výpravy. Přesnější by bylo tvrzení, že se s odporem přehraboval v mokrých hadrech, protože mu povinnost velela hledat kontraband. Zážitky na celý život Podobné zážitky si v paměti pečlivě opatruje každý, kdo se odhodlal k týdennímu či delšímu přechodu neznámých hor. Vypravit se Balkán nebo na Ukrajinu není nic těžkého. Stačí si koupit lístek na vlak nebo autobus, případně vízum a vyrazit. Horší je celou akci přežít a ještě z ní mít dobrý pocit. Nejdůležitější při každodenním dlouhém monotónním pochodu je dobrá parta. Puchýře se dají zalepit, mokrý spacák usušit, roztrženou bundu zalepit, ale rozhádané lidi nedá dohromady nikdo. Nejvýhodnější počet turistů na takovou výpravu je pět až deset. V menším počtu je obtížné udržet dobré vztahy, protože jsou chvíle, kdy si jeden musí od druhého odpočinout a hledá oporu u třetího. Navíc pětičlenná skupina je soběstačná v případě zranění svého člena. Jeden běží pro pomoc, dva nesou zraněného a třetí se o něho stará. Více než deset turistů se neshodne na tempu, často se čeká na rozcestích a při překonávání skal, bažin nebo řek všechno trvá příliš dlouho. Ve velkých skupinách se také zákonitě tvoří koalice mezi jednotlivci a ti proti sobě intrikují. Hlavní osoba: vedoucí Důležitý je respektovaný vedoucí výpravy, který musí v případě nějaké nehody, sporů nebo jen obyčejného zabloudění vydat jasné příkazy. Téměř vždycky je lepší špatné rozhodnutí, než žádné. Měl by se starat především o trasu, orientaci a základní rozhodnutí. Mezi ně patří, kde se bude spát, kdy bude čas na odpočinek, jestli se túra prodlouží nebo zkrátí, co dělat ve špatném počasí a podobně. Rozhodování o méně podstatných věcech by měl nechat na jiných. Osvědčuje se základní rozdělení rolí na šéfkuchaře (kuchařku), hlavního opraváře výzbroje, skladníka vedoucího evidenci zásob, zdravotníka (zdravotnici), silného muže pro řečení krizových úkolů a vrbu naslouchající nářkům především ženské části výpravy. Zkušená parta si role rozdělí sama od sebe, nováčkům je musí přidělit vedoucí výpravy. Nemáš, nepotřebuješ Manažeři by řekli, že kromě lidských zdrojů je potřeba zajistit i materiální a finanční toky. Horské přechody v nezávislé skupince nebývají finančně příliš náročné, protože se spí ve stanech mimo placené kempy, jednoduché jídlo si neseme sami v batohu a vodu pijeme z potoků. Je třeba tedy počítat především s velkým nákupem v domácím supermarketu, koupí zpátečních jízdenek a penězi na dopravu po vybrané zemi a nějakou rezervou například na lékaře, úplatky na hranicích či úřadech a podobně. Vybavení a oblečení nemusí nést světové značky a ani nemusí být výkřikem techniky, ale všechno musí být odzkoušené a spolehlivé. K čemu by byla dvě kila těstovin, kdyby se rozbil vařič. Na co jsou pohorky se žralokem. Zároveň ovšem platí známé rčení: "Co nemáš, to nepotřebuješ," a "Čím větší batoh, tím více zbytečností." Dvacetikilogramový batoh na začátku týdenního putování je ideální, pětadvacet kilogramů se dá unést, třicet kilogramů je k neunesení a těžší batohy nosí snad jen masochisté. Trend co nejnižší váhy platí i u jídla. Základní poučka zní: "Co nejméně vody." Všechno jídlo by mělo být vysušené jako jsou těstoviny, vločky, špek, nebo instantní polévky. Bude tak co nejlehčí a zabere v batohu nejméně místa. Domluva předem Vedoucí by měl předem zajistit, aby všichni věděli, jak se budou řešit případné potíže.

• Co se stane, když se někdo ze skupiny ztratí. (Budeme ho hledat? Má čekat nebo se vrátit na poslední známé místo? Jak o sobě dá vědět?)
• Jak budeme postupovat při zranění nebo nemoci. (Sestoupíme z hor? Na jaké úrovni můžeme poskytovat první pomoc? Umíme připravit přistání pro vrtulník?)
• Používejme jednotný varovný signál. (Například zvednutá ruka zaťatá v pěst nebo překřížené paže nad hlavou mohou velmi pomoci při setkání s medvědem, divokými psy nebo za bouřky na hřebeni.)
• Udržujme spojení. (Máme v mobilech uložená čísla všech účastníků výpravy? Má vedoucí seznam všech jmen s čísly pasů a osobními údaji? Jsou všichni pojištěni - pokud ne, domluvili jsme postup v případě nehody?)
• Kdo se bude starat o orientaci. (Bude hlídat turistické značky, buzolu, mapu a slovní popis túry? Co udělá, když nebude vědět kudy kam?)
• Rozdělme si úkoly. (Je někdo zodpovědný za kuchyni, lékárničku, komunikaci s domorodci.?)

JAK NA TO Rumunsko - téměř celé Karpaty s výjimkou přelidněných Padiše, Fagaráše a Piatra Craiului Chorvatsko - Durmitor Bulharsko - Rodopy, Rila, Pirin Řecko - hory poblíž makedonských hranic Ukrajina - Karpaty na bývalých československých hranicích s Polskem Albánie - hornatá je celá země Španělsko - Pyreneje Slovensko - Bukovské vrchy, Vihorlat, Rudohorie Slovinsko - Kanin Rusko - Ural Slovníček walking - výlet v nenáročném terénu trekking - mnohadenní putování v přírodě hiking - turistika v horách backpacking - turistika s veškerým vybavením v batohu (stan, spacák, jídlo, pití.) VHT - vysokohorská turistika po skálách i ledu Hochalpine Tour - náročné výstupy na sněhové alpské vrcholy climbing - lezení (ale také náročné pěší výstupy) na vrcholy trek - několikadenní túra alpine - túra na pomezí horolezectví a turistiky Outdoor v kostce

Reklama