Zřejmě nejpůvabnější a nejelegantnější hvězdou letošního ročníku karlovarského filmového festivalu se tichým hlasováním novinářů stala devětapadesátiletá britská herečka Jacqueline Bissetová. Do lázeňského města přijela představit divákům svůj starší film Americká noc (La nuit américaine) z roku 1973. Od začátku festivalu se objevovala na společenských akcích filmové přehlídky a vzbuzovala zájem mužů i žen. Většina z nich věděla, že "ji odněkud zná", až po chvíli si však vzpomněli například na snímky Muž z Acapulca či Smyslná orchidej.

Bissetová se novinářům v Karlových Varech svěřila, že největší relaxací pro ni je četba novin. "Je to takový rituál, který mám po otci. Když jsem na cestách, musí mi doma schovávat noviny, nikdo je nesmí vyhodit. Čtu i všechny přílohy kromě sportovní," popsala. "Otec mi kdysi řekl, že mu nevadí, že chci být herečkou, ale musím číst denně noviny, a ne ho nudit historkami z natáčení," dodala. Mladé začínající herce Bissetová varovala před riziky práce v amerických filmových studiích. "Říkám jim: Nesmíte se zkompromitovat. Když jsem v Americe začínala, jeden z kolegů mě také varoval: Jsi moc hezká, nechci aby tě Hollywood vymačkal jako citron a vyhodil, což umí," tvrdí. Mladé lidi herečka nabádá k zájmu o kulturu, chození na výstavy a vyvarování se drog a alkoholu. "V dnešní době je ve filmové branži také velké riziko alkoholu, stejně jako například v novinařině," míní Bissetová. Lidé také podle ní příliš mnoho nadávají. "Tím se otupuje jejich pravá citlivost," tvrdí. Bissetová se narodila v roce 1944 v Británii, otec byl praktickým lékařem, matka advokátka s francouzskými předky. Vystudovala soukromou školu a francouzské lyceum v Londýně a chtěla se věnovat tanci. V 60. letech ji nejprve objevil modeling, pak začala dostávat první filmové role a brzy získala dlouhodobý kontrakt s velkou hollywoodskou produkcí. V Americe se stala hvězdou především díky kriminálnímu filmu Bullittův případ (Bullitt, 1968), hrála v katastrofickému snímku Letiště (Airport, 1969) nebo dramatu Život a doba soudce Roye Beana (The Life and Times of Judge Roy Bean, 1972). Pro uznání si přijela do Evropy. Slavný Francois Truffaut jí nabídl roli americké herečky Julie Bakerové ve studii filmařského zákulisí Americká noc (La nuit américaine, 1973). Popularitu získala i coby špiónka Ariana z parodie na bondovky Muž z Acapulca (Le magnifique, 1973). Později ji diváci mohli vidět ve filmech Vražda v Orient-expresu (Murder on the Orient Express, 1974) či v dramatickém snímku Když se čas naplnil (When Time Ran Out, 1980). Po roli ve filmu Hlubina (The Deep, 1977) ji časopis Newsweek vyhlásil nejkrásnější filmovou herečkou všech dob. Zahrála si i v televizní adaptaci slavného románu L.N. Tolstého Anna Karenina (1985), ztvárnila také Napoleonovu manželku v historickém seriálu Napoleon a Josefína: Milostný příběh (Napoleon and Josephine: A Love Story, 1987), vidět ji bylo možno i v televizní verzi Johanky z Arku (Joan of Arc, 1999). O vyzrálosti své krásy přesvědčila v erotickém filmu Zalmana Kinga Smyslná orchidej (Wild Orchid, 1989), v němž si zahrála ambiciózní právničku, která zasvěcuje mladší kolegyni do tajů lásky. V blízké době si zahraje v Česku, a to ve snímku dalšího hosta karlovarského festivalu - režiséra Johna Irvina. Natáčet se bude v Mariánských Lázních a Bissetová podle svých slov ztvární roli ředitelky baletní školy na počátku minulého století. "Navenek vypadá škola normálně, ale má v sobě něco perverzního," naznačila. V Česku natáčí již potřetí - poprvé v roce 1992 a znovu před pěti lety. "Doufám, že budu mít čas podívat se po Česku. Cítím tu velmi romantickou atmosféru. I tohle město je velmi hezké, obklopené stromy," rozplývala se nad Karlovými Vary. Zavzpomínala také na 60. léta, éru hippies, kdy bydlela přímo na jedné z kalifornských pláží. "Žila jsem tam v malinkatém domečku u pláže. Původně to byla dřevěná krabice na koncertní křídlo, do které jsme prorazili okna," popsala. "Dívala jsem se na moře a pořád odněkud vymetala písek," vzpomíná. Novinářům se svěřila, že si již patnáct let píše deník. Prý si vymyslela vlastní "těsnopis", aby si ho nemohl číst nikdo jiný. Vydat knihu vzpomínek se ale nechystá. "Nechci ztratit přátele," žertuje. Na lidech z filmové branže jí nejvíc vadí, když shazují, za co dostali peníze. "Možná si zahrajete ve filmu, který dopadne špatně, ale nemůžete za to pomlouvat režiséra. Musíte si stát za svým," tvrdí Bissetová.

Reklama