Nemohu začít ničím jiným, než jednou dost směšnou příhodou. Od prvního okamžiku mého pobytu v Kanadě jsem chtěla spatřit amerického losa, v angličtině 'moose'. Je to velmi ostýchavé a plaché zvíře s velkými lopatami, jak já nazývám losí parohy.

Jestli nevíte, jak vypadá moose, stačí když si vezmete do rukou jakoukoliv publikaci cestovní kanceláře propagující cestu po americkém kontinentu. A tam ho uvidíte. Tmavohnědé zvíře s lopatami na hlavě, pózující bez pohnutí v bažinách. Ale vraťme se k mé příhodě. Byly momenty, kdy jsem si myslela, že už ho neuvidím. Až přišel ten den s velkým "D". Vracela jsem se z Montrealu do Ottawy a pozorně jsem sledovala cestu. Žlutá značka s postavou moose při cestě byla znamením, že se tu někde nacházejí. Čím více jsem se přibližovala k městu, tím mě nadšení opouštělo. Až najednou.... V rychlosti 120 km v hodině jsem na levé straně dálnice uviděla malá zvířátka. Srnky, problesklo mi hlavou se zklamáním. V tom okamžiku se však ukázaly ty proslavené lopaty. "MOOOOOOSE." Neudržela jsem se a vykřikla. "A je jich dokonce celá rodinka." Naneštěstí vám v 120 km rychlosti moc času na zaostření fotoaparátu nezbývá. A tak hledáme odbočku a cestu zpět. Přemýšlím, jestli už neutekli. Doufám, že ne. Po chvíli je vidím z dálky. Čím jsme k nim blíž, tím se vedle mne ozývá větší smích. Netrvalo mi to dlouho a zjistila jsem proč. Když jsem totiž uviděla dřevěné nohy a lopaty sešroubované šrouby, neubránila jsem se smíchu i já. Takhle jsem objevila mého prvního amerického losa v Kanadě. Po téhle příhodě jsem se rozhodla, že na losy půjdu jiným způsobem. Má cesta vedla do parku Omega, jakési přírodní rezervace. Omega Park je vzdálený od Ottawy 80 km směrem na Montebello. Tady, na ploše kolem 1500 akrů, na 10 km trase vyhrazené pro auta, se nachází mozaika kanadské fauny a flóry. Vstupné na celý den během letní sezóny je 13 dolarů na osobu. A co na vás čeká, když projdete vstupní branou parku? Prvními průvodci parku je stádo srnek a jelenů Wapiti. Netradiční podívanou si během návštěvy parku vychutnejte u jezera Lac des Oiseaux. Divoké kačeny a husy, bobři a medvídek mýval. A nejenom jeden, ale hned celá rodinka. Jsou tak nenasytní, že je vidíte neustále prosit turisty o nějaké sladkosti nebo o ovoce či zeleninu. Jak vás cesta zavádí dále, uvidíte divočáky, různé druhy veverek, jelenů a daňků. Neobejdete se bez uslintaných oken na autě. Je to standardni pozdrav od zvířat, která vám vecpou svou tlamu přímo do vnitřku auta. V umělých jezírkách můžete pozorovat bobry, jak si stavěji své vodní paláce. Zážitkem bylo setkání s bizony na velké plošině parku, prozaicky nazvané prérie. Bylo jich kolem 10 v jednom stádě a byli kupodivu krotcí. Srnky a bizony vystřídala hravá mláďata medvěda černého. Být s medvídky v parku bylo bezpečné, ale na mysli máte jejich nevyzpytatelnou povahu. Mnoho lidí se v Kanadě stává oběťmi právě černého medvěda. Hravá mláďátka opouštíme a přecházíme kolem smečky vlků. Byli celí nesví a cítila jsem se bezpečně jen díky hlubokému příkopu, který odděloval cestu od jejich ostrých zubů. Lišky byly více přátelské. Se zvědavostí se dívaly na auta a zachovávaly si svoji pózu ve stínu velkých borovic. Na závěr cesty je připravena pro turisty přehlídka dravců spojená s ukázkami z jejich dovednosti při lovu. Byla jsem u cíle své cesty, ale moose jsem neviděla. Nezůstávalo mi nic jiného, než se vydat po malém chodníčku a přes uměle vytvořený most do bažin. Tady jsem konečně uviděla skutečného amerického losa. Jako vytesaný z kamene, stál v bažině bez pohnutí celé hodiny. Se svou majestátní pózou se stal opravdovou tečkou za mým "hledáním losů". foto: autorka

cestování cestopis Cestopis: Korálky

Reklama