Plán ministerstva dopravy zrušit u nás po sto pěti letech registraci vozidel podle místní příslušnosti a zavést registrační značky na majitele vyvolává sice určitou diskusi, ale v evropském kontextu není nijak ojedinělý. Takové opatření navíc umožňuje i evropské právo, zejména Nařízení Rady (ES) č. 2411/98 ze dne 3. listopadu 1998, o uznávání rozlišovacích značek členského státu, ve kterém jsou registrována motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, v dopravním provozu Společenství, které předepisuje registraci podle místní příslušnosti jen ve vztahu ke státům, nikoliv k jejich územně správním celkům.

Registrace vozidel podle místní příslušnosti k územně správním celkům byla zavedena počátkem minulého století hlavně ve velkých státech: ve Francii (1901), v Itálii (1903), v Německu (1906), v Rakousku-Uhersku (1905), ve Španělsku (1901) nebo ve Velké Británii (1904). Po první světové válce zachovaly tento systém nástupnické státy Rakouska-Uherska (Československo a Rakousko), ale zavedly ho také některé nově vzniklé evropské země jako Bulharsko (1922), Estonsko (1929), Finsko (1922), Irsko (1922), Litva (1923), Lotyšsko (1921) a Polsko (1922). Systém teritoriální příslušnosti upevnily a rozvinuly za druhé světové války na okupovaných územích Německo, ale i Sovětský svaz, který tento sytém rovněž přijal. Naopak malé státy jako Belgie (1911), Lucembursko (1895) nebo Nizozemsko (1898) přidělovaly registrační značky bez označení místa registrace. Stejně tak ostrovní státy Kypr (1932) nebo Malta (1952), neboť přivážet přes moře jinde registrovaná auta na lodích nebylo časté. Alternativou k registraci vozidla podle místa byla registrace podle typového určení (například osobní, nákladní, soukromá, služební apod.). Poprvé přišlo s touto myšlenkou v roce 1937 Polsko. Po druhé světové válce se tento systém prosadil v Maďarsku (1948), v Nizozemsku (1951) nebo na Maltě (1974). V letech 1953 – 1960 se používal také u nás. Jinou možností je též vyznačení data registrace na evidenčních značkách jako je tomu ve Spojeném království (1963), v Irsku (1987), na Maltě (1995) nebo v Portugalsku (1998). V současné EU jsme svědky postupného odstraňování systému registrace podle místní příslušnosti i ve velkých státech jako ve Španělsku (2000) nebo ve Švédsku (1973). Souvisí to též s možností vydávat registrační značky s údaji podle přání majitele vozidla, která existuje ve většině zemí EU. Kromě nostalgie a možného zatížení státního rozpočtu tak asi neexistuje racionální argument proti záměru vydávat registrační značky na majitele vozidla doživotně. Tento systém navíc úspěšně funguje už od roku 1906 ve Švýcarsku nebo od roku 1927 v Belgii. Jinou možností je vydávat evidenční značku ve vazbě na vozidlo, která ho pak provází od první registrace až do sešrotování. Tento mechanismus existuje například od roku 1973 ve Švédsku a v roce 2009 ho zavedla Francie. Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. Autor je profesorem na Právnické fakultě University Karlovy

ČR automoto

Reklama