Poskytování právních služeb advokáty představuje nejkomplexnější možnost právní pomoci; jedině advokáti jsou oprávněni k poskytování právních služeb v nejširším možném rozsahu. Tím je také dáno, co se rozumí výkonem advokacie, čili advokacií. Jde především o zastupování v řízení před soudy a jinými orgány (a to před soudy obecnými, ať jde o občanské, trestní či správní soudnictví, tak před Ústavním soudem v rámci řízení o ústavních stížnostech nebo případně před Evropským soudem pro lidská práva; jinými orgány se rozumí veškeré jiné orgány veřejné moci než soudy, tedy především orgány veřejné správy, a to jak státní správy, tak územní či zájmové samosprávy), zvlášť je zdůrazněna obhajoba v trestních věcech (pro advokáty výlučná), ale i o další formy právní pomoci. Mezi ně patří udělování právních porad, sepisování listin (v souvislosti s navrhováním vkladu do katastru nemovitostí i ověřování podpisů smluvních stran), vypracovávání právních rozborů a další libovolné formy a další formy právní pomoci.

Postavení advokáta Advokát je zásadně při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán pouze právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Advokáti mohou poskytovat právní služby ve všech věcech. Advokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, která do něho zapisuje jen ty osoby, jež splňují přísné zákonné podmínky pro takový zápis, jež garantují kvalitu služeb advokáta (přirozeně jen v tom smyslu, že taková osoba splňuje zákonné podmínky, jinak i mezi advokáty existují rozdíly v kvalitě jako u všech profesí). Advokacii vykonávají advokáti buď samostatně (tedy např. JUDr. A. K, advokát), ve sdružení nebo jako společník veřejné obchodní společnosti. Při výkonu advokacie je advokát povinen používat označení „advokát“, může přitom v souladu se stavovskými předpisy užívat jiná označení nebo dodatky označující jeho odborné zaměření (např. obhájce ve věcech trestních, zastupování před soudy a jinými orgány apod.). Práva a povinnosti advokátů Prvořadou povinností každého advokáta je ochrana a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta a respektování jeho pokynů. Tyto pokyny přitom nesmí vést k porušení zákona nebo stavovského předpisu, takový pokyn nemusí provést, neboť jím není vázán. Nastane-li takovýto případ, musí advokát odmítnout pokyn provést a upozornit na tuto skutečnost klienta vhodným způsobem. Advokát musí jednat při zastupování zájmů klienta čestně a svědomitě, je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Vedle povinností ve vztahu ke klientovi má advokát i povinnosti týkající se jeho stavu jako advokáta. Nesmí tedy zejména snižovat důstojnost advokátního stavu; v souvislosti s tím je především povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanovená stavovským předpisem. Právo či povinnost odmítnout poskytování právních služeb Advokát není povinen poskytovat právní služby vždy a ve všech případech, může tedy poskytování služeb odmítnout (např. pro přílišnou zaneprázdněnost, pro nesložení zálohy klientem, pro nevhodný druh požadované služby apod.). Toto pravidlo zná dvě výjimky: nesmí poskytování právních služeb odmítnout, byl-li dle procesních předpisů dané osobě za účelem poskytování právních služeb ustanoven (v trestním či civilním soudním řízení), anebo jestliže byl k témuž účelu určen advokátní komorou. Jestliže má určitá osoba v souvislosti s potřebou právních služeb potíže s jejich zajištěním (více advokátů jí poskytování právní pomoci odmítlo z různých důvodů), pak se může obrátit na advokátní komoru, aby jí tato advokáta k poskytování právních služeb určila. Pokud zde nejsou důvody k odmítnutí poskytování právní pomoci, kdy advokát tak musí učinit, musí dané osobě potřebné právní služby poskytnout. Advokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout v následujících případech:

• 1)střet zájmů mezi ním (či dalšími osobami) a žádající osobou;
• 2)v dané věci již právní služby poskytl jiné osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu s žádající osobou;
• 3)disponuje informací o jiné osobě, jež by mohla žádající osobu neoprávněně zvýhodnit;
• 4)dané věci se již účastnil advokát sám či osoba jemu blízká.

Mohou nastat případy, kdy existenci některého z výše uvedených důvodů advokát zjistí až během poskytování právních služeb. V takové situaci je povinen od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit, případně požádat o zrušení ustanovení či o určení jiného advokáta. Advokát má rovněž právo odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, jestliže dojde k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem (klient ho špatně informuje, činí samostatně jiné kroky k ochraně svých práv apod.) nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost (např. neposkytuje mu včas potřebné podklady). Stejné právo má i v případě, že klient nesložil přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, ačkoliv byl o to advokátem požádán. V případě, že advokát musel nebo oprávněně odstoupil od smlouvy o poskytování právní pomoci, pak je povinen (nedohodne-li se s klientem jinak nebo mu klient nesdělí, že na splnění této povinnosti netrvá) po dobu 15 dnů ode dne odstoupení od smlouvy činit veškeré neodkladné úkony potřebné k tomu, aby klient neutrpěl na svých právech či oprávněných zájmech újmu.

ČR právo paragrafy

Reklama