Z hlediska skutkového stavu bylo ve věci - projednávané Nejvyšším soudem ČR pod spis. zn. 21 Cdo 4861/2009 a uzavřenou rozsudkem ze dne 20. 1. 2011 - zjištěno, že žalobkyně (dcera zesnulého zaměstnance), na níž přešel podle ust. § 260 odst. 2 zrušeného zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb., v tehdy platném znění – tj. ve znění účinném do 30. 4. 2005) (viz vysvětlivky níže - bod 1) peněžitý nárok zaměstnance na mzdu (doplatek mzdy), uzavřela dne 30. 3. 2005 se žalovanou (jako zaměstnavatelkou zesnulého zaměstnance a zůstavitele) dohodu, podle které se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč na uspokojení nároku, který měl vůči žalované zesnulý zaměstnanec z důvodu zaplacení doplatku mzdy za dobu od 1. 6. 1999 do 31. 8. 2002.

Význam řešené právní otázky Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, jakou povahu mají práva a povinnosti z dohody, jejímž předmětem je narovnání sporných peněžitých pracovněprávních nároků, neuzavírá-li tuto dohodu zaměstnanec, ale po jeho smrti dědic, na něhož sporný peněžitý pracovněprávní nárok přešel. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu (Nejvyššího soudu ČR) ve všech souvislostech vyřešena. Trvání pracovně-právních vztahů Pracovněprávní vztahy vznikají mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Individuální pracovněprávní vztahy vznikají v souvislosti s výkonem nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele (práce, kterou fyzická osoba neprovádí vlastním jménem a na vlastní riziko, ale pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů a na jeho nebezpečí). Pracovněprávní vztahy nejsou omezeny jen na dobu trvání pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a nelze za ně považovat pouze uvedené poměry. Žádné ustanovení zákoníku práce nebo jiného právního předpisu nestanoví dobu, do kdy pracovněprávní vztahy trvají (kdy nejpozději pracovněprávní vztahy končí); pracovněprávními vztahy jsou proto také například nároky zaměstnavatele nebo zaměstnance na náhradu škody, i když ke škodě došlo až po skončení pracovního poměru. Nejen mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale i dalšími osobami Individuální pracovněprávní vztahy nevznikají - jak je zřejmé ze zákoníku práce a z dalších právních předpisů - jen mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, ale i mezi jinými osobami, mají-li takové právní vztahy základ ve výkonu nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele. Za těchto podmínek vznikají také mezi zaměstnavatelem a dalšími osobami, například pozůstalými nebo dědici po zemřelém zaměstnanci, ručiteli za závazek zaměstnance vůči zaměstnavateli apod. Za pracovněprávní nelze ovšem považovat takové vztahy, které postrádají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu nesamostatné (závislé) práce. Za individuální pracovněprávní vztahy je tedy třeba považovat všechny vztahy vzniklé v příčinné souvislosti s výkonem nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele, a to nejen pracovní poměry nebo vztahy vzniklé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, ale i - nestanoví-li zákon jinak - takové právní vztahy, které vznikají v souvislosti s výkonem práce v pracovním poměru, popřípadě s výkonem práce podle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr; společné mají ovšem všechny takové právní vztahy to, že vykazují časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu nesamostatné (závislé) práce. V projednávané věci uzavřela se zaměstnavatelkou dohodu o sporných nárocích osoba, na kterou (jako dědičku po zaměstnanci) přešly peněžité nároky zaměstnance. Protože předmětem dohody byl nárok z výkonu nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele v pracovním poměru, dospěl soud v souladu se zákonem k závěru, že právní vztahy účastnic z dohody ze dne 30. 3. 2005 mají povahu individuálního pracovněprávního vztahu a že tato dohoda se spravuje ust. § 259 zrušeného zákoníku práce (viz vysvětlivky níže - bod 2) i když mezi žalobkyní a žalovanou nebyl nikdy navázán samostatný pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah. Závěrečné shrnutí významu judikátu Práva a povinnosti z dohody, jejímž předmětem je narovnání sporných peněžitých pracovněprávních nároků, měly (mají) povahu individuálního pracovněprávního vztahu a spravovaly se (spravují se) ust. § 259 zrušeného zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obecně do 31. 12. 2006, v daném sporném případě do 30. 4. 2005), i v případě, že tuto dohodu neuzavíral zaměstnanec, ale po jeho smrti dědic, na něhož sporný peněžitý pracovněprávní nárok přešel. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 4861/2009, ze dne 20. 1. 2011.) Vysvětlivky: 1 - Aktuálně viz ust. § 328 odst. 1 zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění). 2 - Srovnej ust. § 585 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění).

ČR právo práce

Reklama