Časté močení, náhlá potřeba odejít na toaletu není synonymem pro benigní hyperplazii prostaty, jak se řada lidí domnívá. Za tzv. příznaky dolních močových cest u mužů se v desítkách procent skrývají jiná onemocnění, z nichž je nejvážnější karcinom prostaty, jehož výskyt stále stoupá. Může jít také o hyperaktivní měchýř. Proto by měly být jakékoliv potíže s močením důvodem k návštěvě urologa a k pečlivému vyšetření.

V minulosti se odborníci domnívali, že za potížemi s močením starších mužů se vždy skrývá benigní hyperplazie prostaty, benigní zvětšení prostaty nebo zúžení (stlačení) močové trubice zvětšenou prostatou. Velmi často je však nemožné prokázat příčinnou souvislost mezi benigní hyperplazií prostaty, či jiným onemocněním a tzv. příznaky dolních močových cest - tedy potížemi s močením. Současné medicínské poznání svědčí pro to, že ne všechny potíže s močením jsou způsobeny onemocněním prostaty, ale mohou být zapříčiněny hyperaktivitou svaloviny močového měchýře tzv. syndromem hyperaktivního měchýře (OverActive Bladder, OAB) nebo poruchou funkce ledvin (zejména při zvýšené tvorbě moči v nočních hodinách). Benigní hyperplazie prostaty (BHP), která se projeví jejím zvětšením, nebo jen mikroskopickými změnami ve struktuře předstojné žlázy bez jejího zvětšení, se vyskytuje u 50 % mužů po padesátém roce a téměř u 90 % osmdesátiletých. Avšak jen u části mužů vyvolává benigní hyperplazie prostaty potíže s močením, u značného počtu mužů jde o současný výskyt dvou na sobě nezávislých onemocnění: po odstranění překážky v odtoku moči (po operaci prostaty) vymizí potíže si močením jen u části mužů. Avšak léčí-li se současně hyperaktivita svaloviny močového měchýře, léčebné výsledky jsou výraznější. Podle slov urologa Jana Krhuta z FN Ostrava, by měl být každý pacient, jehož obtěžují potíže s močením, vyšetřen. Nelze spoléhat na účinky volně prodejných léků a potravních doplňků. Vždy je nutné objasnit, o jaké onemocnění se skutečně jedná, vyloučit možnost karcinomu prostaty a zahájit skutečně účinnou léčbu. Rozhodně neplatí: "Za všechno může prostata". Benigní hyperplazie prostaty (BHP) Nezhoubné zbytnění prostaty je jedno z nejběžnějších onemocnění. Změny v mikrostruktuře prostaty (charakteru benigní hyperplazie) jsou přítomny u 8 % čtyřicetiletých, 50 % padesátiletých a 88 % osmdesátiletých mužů. Avšak jen polovina z nich má prostatu skutečně zvětšenou a jen u části z nich prostata stlačuje močovou trubici a působí potíže s močením (mikční a postmikční LUTS). Útisk močové trubice zvětšenou prostatou (BOO, Benign Outlet Obstruction):

• BOO je prokazatelné u 48 - 53 % mužů s příznaky dolních močových cest.
• Detruzorová hyperaktivita (hyperaktivní měchýř, OAB) je prokazatelná pouze u 50 % mužů, jejichž močová trubice je zúžena v důsledku benigní hyperplazie prostaty (BOO).
• Detruzorová hyperaktivita (hyperaktivní měchýř, OAB) je však prokazatelná u 43 % mužů bez zúžení močové trubice zvětšenou prostatou (BOO).
• Jímací symptomy (urgence, frekvence, nykturie a inkontinence) odeznívají po chirurgickém odstranění obstrukce (zúžení močové trubice) v 50%.

Karcinom prostaty (CaP) Je z výčtu onemocnění nejvážnějším. V počátečních stadiích je však zpravidla zcela klinicky "němý", to znamená, že se nikterak neprojevuje. Potížemi s močením (ve smyslu LUTS) se projeví až v pokročilejším stadiu, kdy je léčba již komplikovanější a prognóza pacienta nejistá. Karcinom prostaty je nejčastěji diagnostikovaným nádorem u mužů v ČR a EU a jeho výskyt stále stoupá. V roce 2007 bylo v ČR diagnostikováno 5.094 nových případů a 1.443 mužů pro toto onemocnění zemřelo. (V roce 1977 byl karcinom prostaty diagnostikován u 1.115 mužů a 260 mužů s touto diagnózou zemřelo, zdroj: SVOD). Četností již předstihl i karcinom plic (v roce 2007 byl ca plic diagnostikován u 4.630 mužů). Padesát procent nádorů v době diagnózy je lokalizovaných, u ostatních již došlo k šíření nádoru vně prostaty. Hyperaktivní měchýř (OAB, overactive bladder, detruzorová hyperaktivita) Charakteristické pro hyperaktivní měchýř jsou jímací příznaky: Urgence je patologický pocit, naprosto odlišný od normálního nucení na močení, který nutí postiženého zpravidla okamžitě vyhledat toaletu. Urgence přichází nepředvídatelně i při minimální náplni močového měchýře. Při urgenci může, ale nemusí - až u 50 % pacientů dojít k inkontinenci. Postižené netrápí samotná urgence, ale strach z nevypočitatelné urgence. K dalším příznakům patří frekvence močení, která je vyšší než osmkrát za 24 hodin. Nykturie, přerušení spánku kvůli nucení na močení, má významný podíl na zhoršení kvality života postižených. Nejzávažnějším problémem OAB je jeho dopad na život postiženého. Nejenže vede k výraznému zhoršení zdravotního stavu (je provázen dvojnásobným rizikem doprovodných onemocnění v porovnání se stejně starou populací bez OAB), snižuje kvalitu života mnohdy až za únosnou mez. Postižení se vzdávají společenského života, třetina z nich má depresi, OAB znemožňuje sexuální aktivity, komplikuje partnerské vztahy. Více na www.hyperaktivni-mechyr.cz, www.inkontina.cz.

ČR zdraví urologie

Reklama