Zaměstnanci, který utrpěl nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout mimo jiné náhradu za ztrátu na výdělku, a to náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Změní-li se podstatně poměry poškozeného (zaměstnance), které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody (včetně náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku nemoci z povolání), může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. Takovým případem, kdy zmíněného oprávnění využil zaměstnanec, se aktuálně zabýval i Nejvyšší soud a řešil v něm otázku zásadního právního významu.

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci (pracovně-právním sporu) zaměstnance jako žalobce F. H., proti žalovanému zaměstnavateli V., a.s., o odškodnění nemoci z povolání svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2382/2008, ze dne 15. 12. 2009. Jak rozhodovaly soudy Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu 1.8.2004 do 30.6.2007 částku 241.260,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.7.2007 č.j. 26 C 42/2005-55 žalobu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8.1.2008 č.j. 16 Co 251/2007-72 v meritorním výroku rozsudek okresního soudu potvrdil. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Skutkový základ sporného případu V projednávané věci bylo soudy (nižších stupňů) z hlediska skutkového stavu zjištěno, že žalobce pracoval u žalovaného jako hutník - ocelář, že u žalobce byla dne 5.5.2000 zjištěna nemoc z povolání, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán dohodou ke dni 4.6.2001, neboť žalobce nebyl "schopen vzhledem k nemoci z povolání vykonávat dosavadní práci v profesi hutník - ocelář" a že žalobci byl přiznán ode dne 5.6.2001 plný invalidní důchod. Po přezkoumání zdravotního stavu byl žalobci s účinností ode dne 16.7.2004 odňat plný invalidní důchod a přiznán částečný invalidní důchod. Po přiznání částečné invalidity žalobce nenastoupil žádné zaměstnání a je evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání; žalobce se kromě jiného zajímal o práci u společnosti E., s.r.o., kde nebyl přijat "vzhledem ke svému zdravotnímu stavu". Podle znaleckého posudku MUDr. M. K. žalobce nadále není schopen vykonávat původní práci hutníka - oceláře "pro nemoc z povolání a její důsledky". Po přiznání částečného invalidního důchodu žalobce pobírá náhradu za ztrátu na výdělku vypočtenou tak, že "z rozhodného výdělku", který činí po valorizaci 13.264,- Kč, "se odečítá částečný invalidní důchod snížený o 220,- Kč a 75% minimální mzdy". Žalobce se v tomto řízení domáhá další náhrady za ztrátu na výdělku, která mu měla vzniknout tím, že po odnětí plného invalidního důchodu a uznání částečné invalidity nemůže být pro následky nemoci z povolání přijat do zaměstnání ve své původní profesi, ačkoliv - nebýt nemoci z povolání - by při výkonu práce mohl dosahovat výdělek 19.000,- Kč měsíčně. Otázka zásadního právního významu Za tohoto stavu věci soudy řešily právní otázku, jaký vliv na nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity), který vznikl dnem 5.6.2001 (dnem přiznání plného invalidního důchodu), mají skutečnosti, že žalobci byl počínaje dnem 16.7.2004 přiznán místo plného invalidního důchodu částečný invalidní důchod, že žalobce nadále (i po uznání částečné invalidity) nemůže pro následky nemoci z povolání konat původní práci a že žalobce není pro nedostatek pracovních příležitostí odpovídajících jeho zdravotnímu stavu (následkům nemoci z povolání) nikde zaměstnán. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech náležitě dořešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Předpoklady odpovědnosti za škodu Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu způsobenou nemocí z povolání jsou nemoc z povolání (nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v právních předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených), vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho případné zavinění. Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity) a nemocí z povolání se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem nemoci z povolání (tj. bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla). Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity) není rozhodující průměrný výdělek před zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody. Změna okolností Jestliže všechny předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání byly splněny, je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci zjištěnou (vzniklou) škodu, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tj. dokud nedojde ke změně poměrů. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného (právní úprava se změnou poměrů, která nastala u odpovědného subjektu, žádné právní následky nespojuje), spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity), a nové poměry poškozeného. Podstatnost změny O podstatnou změnu v poměrech poškozeného jde - jak správně soudy dovodily - vždy, jestliže poškozenému zaměstnanci byl pro následky nemoci z povolání (obdobně pracovního úrazu) namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod. Změna v poměrech poškozeného v tomto případě spočívá v tom, že při určení výše náhrady za ztrátu na výdělku se od průměrného výdělku zaměstnance před vznikem škody odečte místo plného invalidního důchodu nově přiznaný částečný invalidní důchod a výdělek, který poškozený dosahuje, popř. který je poškozený - nepracuje-li pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí - způsobilý vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dosahovat). Skutečnost, že poškozený zaměstnanec není schopen - pro následky nemoci z povolání - konat původní práci i poté, co mu byl místo plného invalidního důchodu přiznán částečný invalidní důchod, žádnou změnu poměrů - nepředstavuje a ani představovat nemůže, a to už proto, že se tím na dosavadním stavu (nezpůsobilosti poškozeného zaměstnance konat dosavadní práci pro následky nemoci z povolání) nic nemění. Pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku je i za tohoto stavu rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody; na tomto východisku se popsanou skutečností (přiznáním částečného místo dosud pobíraného plného invalidního důchodu) nic nemění a ani nemůže změnit. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po uznání invalidity (částečné invalidity) je rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody i tehdy, změní-li se podstatně poměry poškozeného zaměstnance v důsledku toho, že mu byl pro následky nemoci z povolání namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce zamítl. Závěrečné shrnutí – význam judikátu: Pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po uznání invalidity (částečné invalidity) je rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody i tehdy, změní-li se podstatně poměry poškozeného zaměstnance v důsledku toho, že mu byl pro následky nemoci z povolání namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod.

ČR

Reklama