Wratislavové z Mitrowic: Stará česká vladycká rodina, která byla povýšena do hraběcího stavu. Podle legendy rod svůj původ odvozuje od prvního českého krále Vratislava II.

Vráceno v restituci Zámky Dírná (Táborsko) Thun-Hohensteinové Rod pochází z jižního Tyrolska a jeho původ se klade nejpozději do 12. století. Do českých zemí přišla rodina za českého stavovského povstání ve službách Habsburků. V 18. a 19. století se rod zapojil do českého národního ozbrojení. Příslušníci rodu dosáhli titulů hrabat a knížat. Rod se v průběhu staletí rozdělil na řadu větví, mimo jiné na kláštereckou, děčínskou a choltickou. Za druhé světové války se rodina přihlásila k německému občanství. Příslušníci rodu spojovaní s restitucemi Berthold Thun Syn bývalého majitele panství v Cholticích Leopolda Thuna, jemuž byl majetek zkonfiskován po druhé světové válkce na základě Benešových dekretů. Berthold Thun se snaží prokázat svůj dědický nárok. O vydání zámku a pozemků se přihlásil v roce 1992. Vráceno v restituci Movitý majetek 60 obrazů a dalších předmětů umělecké hodnoty (vráceno Obvodním soudem pro Prahu 1 Bertholdu Thunovi) Další matkové nároky: Zámky Choltice (Pardubicko; spor je u soudu) Další majetek nemovitosti náležející k zámku Choltice (spor je u soudu) Průběh kauzy 1992 - Syn původního majtele choltického panství Berthold Thun požádal o vydání zámku Choltice na Pardubicku a okolních nemovitostí. Majetek mu má náležet po jeho otci Leopoldu Thunovi. - Thun podal na obec Choltice žalobu, v níž požádal soud o o určení vlastnictví k choltickému zámku a dalším nemovitostem. 90. léta - Obvodní soud pro Prahu 1 přiřkl Bertholdu Thunovi movitý majetek po předcích, a to 60 obrazů a dalších předmětů umělecké hodnoty. Thun je údajně vyvezl z republiky. Říjen 2003 - Okresní soud v Pardubicích přerušil dědické řízení, jímž se syn bývalého majitele panství Berthold Thun, snažil prokázat, že je dědicem tohoto majetku. Thun se odvolal. Podle soudu byl majetek po Thunovi, který zemřel na sklonku druhé světové války, zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Zemřelý tak nezanechal žádné jmění, a proto se nemůže uskutečnit ani odevzdání pozůstalosti. Listopad 2003 - Soud zamítl dědické nároky Thuna na zkonfiskovaný majetek. Po zastavení dědického řízení tak může tak soud v jiném řízení uzavřít spor mezi šlechticem a obcí o majetek zkonfiskovaný rodině podle Benešových dekretů. (ČTK/1.12.2003) Waldsteinové Waldsteinové pocházejí ze starobylého rodu českých Markvarticů. Jejich nejstarší známý předek, Markvart z Waldsteinu, komoří krále Vladislava II., je zaznamenán už v roce 1159. Nejznámějším představitelem rodu je císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Rod žil na Turnovsku, jeho příslušníci užívali titul hrabě. Restituční nároky Restituční nároky uplatňují potomci Karla Waldsteina (zemřel v roce 1958) Carl Albrecht a Ernest Waldsteinové. Pozemky asi 20.000 hektarů lesů, luk a hospodářské půdy mimo jiné na území Českého ráje, Máchovo jezero Budovy osm českých zámků a hradů (mj. Bělá, Doksy, Kuřivody, Kozel, Šťáhlavy a Nebílovy), Valdštejnský palác v Praze Další majetek mobiliář patřící k zámkům archivy galerie Schlikové Původně měšťanská česká a říšskoněmecká rodina. Později povýšení do hraběcího stavu. První písemná zmínka o rodu pochází z roku 1394. Schlikům v minulosti patřilo mimo jiné panství v severovýchodních Čechách (Staré Hrady, Kopidlno a Veliš). Ty na počátku 20. století přešly na jiné rody, Schlikům zůstal statek a zámek v Jičíněvsi. Hrabě Jindřich Schlik (1875-1957) podepsal prohlášení české šlechty z roku 1939, během války se hlásil k českému národu a na jeho majetek byl vyhlášena nucená správa. Po roce 1948 mu byl majetek zkonfiskován. Vráceno v restituci Zámky Jičíněves (Jičínsko) Schaumburg-Lippe Německý rod, jehož počátky sahají do 12. století. V roce 1840 zakoupil vládnoucí kníže Georg Wilhelm zu Schaumburg-Lippe (1784- 1860) východočeské zámky Máchod a Ratibořice. Podle Georgovy manželky, rozené princezny Idy zu Waldeck und Pyrmont (1796- 1869), se dodnes jmenuje známá běloveská minerálka. Posledním soukromým majitelem Náchoda a Ratibořic byl princ Friedrich (uváděno i jako Bedřich (1868-prosinec 1945). Poslední generace náchodské větve rodu byly několikrát spřízněny s dánskou královskou rodinou. Majetkové nároky Zámky Náchod Ratibořice Další majetek Budovy a pozemky nacházející se na jejich bývalých panstvích Staré bělidlo v Babiččině údolí (žádají od Památkového ústavu) Příslušníci rodu spojovaní s restitucemi Waldemar Schaumburg-Lippe a další tři potomci šlechtického rodu z Německa a Dánska. Průběh restituční kauzy 90. léta - Zástupci rodu podali žádost o restituci, nebylo jim vyhověno. 2003 - Žadatelé podali žalobu k soudu. Chtějí dokázat, že majetek jim patří jako dědictví po Bedřichu Schaumburgovi-Lippe, který zemřel v roce 1945. Dědickými požadavky rodu Schaumburg- Lippe se zabývá Okresní soud v Náchodě. Reisky z Dubnitz Původně měšťanský rod z Plzně, rodina získala v 16. století predikát "z Dubnic". Na konci 16. století byla rodina povýšena do rytířského stavu a v roce 1723 do stavu svobodných pánů. Část rodu žila v Polsku. V Čechách rod sídlil na zámku Vilémov. Zámek byl v roce 1948 zkonfiskován Alfredovi Reiskému (1888-1962). Potomkům rodu byl vrácen po roce 1989. Vráceno zámek Vilémov na Havlíčkobrodsku (vrácen baronu Vladimíru Reiskému) Parishové Starý anglický šlechtický rod, jehož kořeny sahají až do jedenáctého století. Do Čech přišel jako první z rodu John Parish (1774-1858) a zakoupil zámek Žamberk na Ústeckoorlicku. Další z potomků rodu a poslední majitel Žamberka z doby před únorem 1948 baron Charles (1899-1976) podepsal obě známé petice příslušníků české šlechty z let 1938 a 1939 podporující nedělitelnost republiky. Za druhé světové války Parishovi podporovali partyzány a ukrývali anglické zajatce. Po únoru 1948 byl zámek Charlesovi Parishovi zabaven, rodina poté emigrovala, Charles zemřel v Kanadě. Někdejší žamberské panství Parishů bylo v restituci vráceno jeho synovi Johnovi (*1923), který žil v kanadském Torontu. John Marmaduke Parish (uváděn také jako Jan Parish) * 1923 Syn posledního předúnorového majitele žamberského panství. Žil v kanadském Torontu, kam rodina emigrovala po únoru 1948. Začátkem 90. let se vrátil do Čech a získal v restituci majetek po předcích zpět. Vlastní přes tři tisíce hektarů lesů kolem Žamberka, pozemky podél polských hranic a tisíc hektarů kolem Brandýsa nad Orlicí. Krom toho mu patří také zámek, v němž sídlí střední odborné učiliště (k dubnu 2003). Vráceno v restituci Zámky Žamberk (Ústeckoorlicko) Pozemky 3000 ha lesů kolem Žamberka 1000 ha pozemků kolem Brandýsa nad Orlicí Mensdorff-Pouilly Rod Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě a pochází z Lotrinska, první zmínky o rodině pocházejí z 11. století. Hraběcí titul jim byl udělen v roce 1760 se jménem "de Roussy". Jméno Mensdorff přijal jeden z potomků rodu Emanuel Mensdorff-Pouilly (1777-1852) podle vesnice v hrabství Roussy. V roce 1818 jim byl v Rakousku přiznán hraběcí stav a v roce 1839 získal rod český inkolát (obdoba dnešního státního občanství). Vráceno v restituci Zámky Boskovice (zámek a hrad; Blanensko) Pozemky 5000 hektarů pozemků (Týden/30.6.2003) Hrubí z Gelenj Do šlechtického stavu byl rod povýšen v roce 1787, predikát z Jelení (historickou formou pravopisu "Gelenj") a povýšení do stavu českých svobodných pánů (titul baron) získali příslušníci rodiny v roce 1814. Na konci 19. století rodina získala kromě jiného zámek Morány u Zruče nad Sázavou. Josef Karel (1866-1943) podepsal v roce 1939 prohlášení české a moravské šlechty. Příslušníci rodu zejména spjatí s restitucemi Jaromír Hrubý * 1922 Baron, člen řádu maltézských rytířů. V roce 1990 se stal zástupcem velkopřevora tohoto řádu. Většinu života prožil v Čechách, působil v dělnických povoláních, později jako úředník. Vráceno v restituci Zámky Morány u Zruče nad Sázavou Červené Pečky na Kolínsku (v roce 1999 běžel proces navracení) Další majetek zámecký mobiliář Hildprandtové Rod pochází z Tyrolska. Do šlechtického stavu byli povýšeni v 16. století a v této době také přišli do Čech. V roce 1798 se stali majiteli panství Blatná. Dědicem Blatné byl na počátku 20. století Ferdinand (1863-1936), který měl čtyři syny. V roce 1939 podepsali bratři Hildprandtové prohlášení české a moravské šlechty. V roce 1948 byla Blatná rodu zkonfiskována. Čtvrtý z Ferdinandových synů Bedřich Hildprandt (1902-1981) žil v letech 1960 až 1974 v Etiopii, zámek Blatná byl po roce 1989 vrácen jeho manželce a dcerám. Vráceno v restituci Zámky Blatná (Strakonicko) Dobrzenští z Dobrzenicz Starý český vladycký rod pocházející z Dobřenic u Hradce Králové. První předkové rodu se připomínají ve 14. století. Rod se později dělil do několika větví, některé z nich úplně vymizely. V 17. století byl rod povýšen do panského stavu, v roce 1906 dosáhl stavu hraběcího. Chotěbořskou větev založil Jan Václav (1779-1843). Jeden z potomků této linie, Jan Josef (1870- 1947) byl přesvědčeným českým vlastencem. V letech 1938 a 1939 se podpisem na deklaracích české šlechty postavil na stranu československého státu. Jeho jediným synem byl Jan Nepomuk (1911- 1996), kterému byl po únoru 1948 zámek v Chotěboři zkonfiskován. Rodový majetek mu byl navrácen po roce 1990. Příslušníci rodu nejvíce spjatí s restitucemi Jan Nepomuk Dobrzenský z Dobrzenicz (1911-1996) Jediný syn Jana Josefa Dobrzenského (1870-1947). Po únoru 1948 mu byly zkonfiskovány rodové statky a zámek v Chotěboři. Se svou manželkou princeznou Leopoldinou z Lobkowicz (*1926) odešel do Kanady, kde žil až do roku 1990, kdy mu byl rodový majetek navrácen. Vráceno v restituci Zámky Chotěboř (Havlíčkobrodsko) Dlauhowesští Jeden z nejstarších českých šlechtických rodů. Pochází z Dlouhé Vsi u Sušice, kde je zaznamenán již na přelomu 13. a 14. století. Do panského stavu byl rod povýšen až v roce 1829. V 15. století se rodina rozdělila na několik větví, do současnosti zůstala pouze jediná - Dlauhowesští z Dlouhé Vsi. Jeden z jejích představitelů baron Karel (1876-1956) za sebe a syny Jana Ignáce (1909-1996) a Karla (1910-1976), majitele statku a zámku v Němčicích u Volyně, podepsal v roce 1939 prohlášení české šlechty. Po roce 1948 byl rodině zabaven majetek. Po roce 1989 majetek navrácen, mimo jiné se rodině vrátil zámek Němčice na Strakonicku. Majetek převzal po Janu Ignácovi jeho starší syn Václav (*1946), mladší syn Jan (1948-1971) zahynul po motockylové havárii. Příslušníci rodu nejvíce spjatí s restitucemi Václav Dlauhoweský * 1946 Starší syn Jana Ignáce Dlauhoweského (1909-1996). Vystudoval veterinární fakultu a byl ředitelem okresní veterinární správy v Náchodě. Restituované statky v Němčicích, Kraselově a Hodějově u Strakonic obhospodařují převážně jeho tři synové. Vráceno v restituci Zámky Němčice u Volyně (Strakonicko) Další majetek statky v Kraselově a Hodějově u Strakonic Bubnové z Litic Starý český rod, nejdříve vladycký, později hraběcí. Pocházejí z Plzeňska, kde nedlouho vlastnili hrad Buben. První zmínky o rodu pocházejí z konce 14. století, kdy se rod pravděpodobně rozdělil na dvě větve, z nichž druhá používala jména Warlich z Bubna a podobný erb. V roce 1956 získal rod statek a zámek Doudleby nad Orlicí, které se staly jeho hlavním a trvalým sídlem. Příslušníci rodu zejména spjatí s restitucemi Mikuláš Bubna z Litic (1897-1954) Hrabě, v roce 1939 podepsal prohlášení české šlechty a v letech 1940-1942 byl ministrem zemědělství v protektorátní vládě generála Eliáše. Zámek Doudleby vlastnil do roku 1948. Adam Bubna z Litic * 1927 Hrabě, po únoru 1948 uprchl do Austrálie. Po roce 1989 mu byl vrácen zámek v Doudlebech. Vráceno v restituci Zámky Doudleby nad Orlicí (Rychnovsko) Belcrediové Rodina hrabat Belcredi má původ v italské Lombardii, kde se jejich jméno objevuje mezi významnými patricijskými rodinami již v roce 1226. Na Moravu se se rod dostal v polovině 18. století, později jeho příslušníci získali statek Líšeň (nyní součást Brna) a panství Jimramov u Nového Města na Moravě. Hrabě Karel Belcredi (1893-1972) podepsal v roce 1939 prohlášení členů starých českých rodů, kterým protestoval proti dezintegraci českého státu. Za druhé světové války byla na jejich majetek uvalena nucená správa. Po únoru 1948 většinou odešli do Rakouska, část rodiny zůstala na Moravě. Někteří příslušníci rodu (zejména spjatí s restitucemi) Richard Mořic Belcredi *1926 Po roce 1948 byl vyloučen ze studií, o rok později ilegálně odešel z republiky. V letech 1952-1983 pracoval jako redaktor Svobodné Evropy, v letech 1994 až 1998 zastával funkci českého velvyslance ve Švýcarsku. Karel Belcredi * 1954 Mladší ze dvou synů Ludvíka Huga Belcrediho (1921-1981), jehož rodina zůstala po roce 1948 na Moravě. Vystudoval archeologii. Spravuje zejména vrácený majetek v Brně-Líšni, kde také se svou rodinou žije. Vráceno v restituci Zámky Brno-Líšeň Brodek u Prostějova Jimramov u Nového Města na Moravě Další majetek pozemky v Brně-Líšni a okolí, další nemovitosti Bartoňové z Dobenína Rod patří k novější české šlechtě. Do rytířského stavu byli povýšeni až v roce 1912. Jejich rodová genealogie však sahá až do 16. století a již tehdy žili na Náchodsku. Vráceno v restituci Zámky Nové Město nad Metují (Náchodsko) Další majetek některé tradiční textilní podniky

Reklama