Závazný (autoritativní) výklad jednotlivých ustanovení právních předpisů pro určitý případ (věc) může provádět pouze soud. Výklady ostatních institucí včetně zpracovatele právního předpisu (např. pokud jde o vyhlášku, tak ministerstva) nejsou závazným výkladem právního předpisu, ale pouze stanoviskem konkrétní osoby nebo instituce k danému problému.

Soudy nižšího stupně zpravidla uznávají autoritu vyšších soudů a řídí se jejich výkladem práva. (V ČR působí soudy okresní resp. obvodní, krajské, vrchní v Praze a Olomouci a Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud v Brně.) Nicméně vzhledem k tomu, že soudy jsou nezávislé, nemusí tomu tak být vždy. Přesto rozhodnutí v zásadních věcech (sporech, kauzách) jsou publikována jako tzv. judikáty (ve sbírkách rozhodnutí soudů a jinde). Ty však nejsou právně závazné a jsou pouze doporučením, jak rozhodovat v podobných případech. (České právo jako právo kontinentálního typu není na rozdíl od anglo-amerického práva - tzv. common law - právem precedentů. Precedenty na rozdíl od judikátů mají normotvornou povahu, zjednodušeně řečeno mají podobnou úlohu a význam jako zákony a jiné právní předpisy.) A tak je možné se setkat se dvěma i zcela odlišnými rozhodnutími v téměř stejných případech. Např. jeden z obecných soudů za pracovní úraz uzná opaření se pracovníka vařící vodou při zalévání čaje nebo kávy z důvodu, že se jedná o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovního úkolu, zatímco druhý soud ve srovnatelném případě stejnou událost za pracovní úraz neuzná. Významná je proto úloha Nejvyššího soudu ČR (potažmo Nejvyššího správního soudu ČR) při sjednocování judikatury. Judikát není precedens Soudní rozhodnutí, které v anglo-americkém systému práva řeší případ dosud právními normami neupravený, má normativní (normotvorný) význam, a je tak obecně závazné pro další rozhodování v obdobných případech. Precedens je tak na rozdíl od judikátu pramenem práva. Rozhodnutí (judikáty) Nejvyššího soudu ČR závazné pouze pro rozhodnutí v konkrétní věci. Neformálně z nich však často soudy a případně další orgány vycházejí respektujíce autoritu Nejvyššího soudu, jakož i pro přesvědčivost výkladu sporných otázek. Navíc Nejvyšší soud svými rozhodnutími do určité míry avizuje (dává na vědomí), jakým způsobem bude s nejvyšší pravděpodobností rozhodovat v obdobných věcech, pokud se jimi např. na základě mimořádných opravných prostředků bude v budoucnosti zabývat. Právní věty V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Soudy nalézají (vykládají a dotvářejí při posuzování jim předložených věcí) právo a z jejich rozhodovací praxe vzniká tzv. judikatura; na základě určitých konkrétních rozhodnutí vznikají tzv. judikáty, které tvoří judikaturu. Judikáty jsou pak opatřovány výstižnými, výklad práva shrnujícími a zobecňujícími tzv. právními větami, právní věty tedy výstižně shrnují smysl rozhodnutí. Nejvýznamnější jsou judikáty Nejvyššího soudu ČR (resp. Nejvyššího správního soudu ČR). Nejvyšší soud rozhoduje v civilním soudním řízení zejména o mimořádném opravném prostředku proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, jímž je dovolání. To platí i pro spory ve věcech pracovních (pracovně-právních). Tak vzniká pracovně-právní judikatura Nejvyššího soudu ČR. Chystáme nový seriál o pracovním právu pro zaměstnavatele i zaměstnance Vybraným nejzajímavějším nebo nejaktuálnějším judikátům z pracovního práva se budeme na serveru Českých novin věnovat vedle mnoha dalšího od počátku příštího kalendářního roku v novém seriálu o pracovním právu - Pracovní právo pro každého, který naváže po jeho skončení na dosavadní seriál Abeceda pracovního práva. Soud nižšího stupně (okresní, krajský, vrchní), který bude chtít obhájit svůj názor odlišný od rozhodnutí (judikátu) Nejvyššího soudu v podobné věci, na to má právo, může se tedy od judikatury Nejvyššího soudu odchýlit, měl by však ve svém rozhodnutí odůvodnit, proč se nedrží ustálené judikatury - v čem spatřuje, že určitý jím posuzovaný případ je jiný, než ten, co byl souzen dříve, a uvést argumenty, proč se právní závěry dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu nedají na nově posuzovanou věc použít. Použitá a citovaná literatura: Jonášová, R.: Sjednocuji, sjednocuješ, sjednocujeme aneb křišťálové koule netřeba, článek č. 55670, 10. 4. 2009, epravo.cz, epravo.cz a.s. Judikatura a zákoník práce - část 2. Judikatura a zákoník práce - část 3.

ČR právo práce

Reklama