Prezident republiky může rozpustit Poslaneckou sněmovnu, jestliže:

• Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
• Poslanecká sněmovna se neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
• zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné (Celková doba, po kterou může být zasedání parlamentní komory přerušeno, nesmí překročit 120 dnů v roce.),
• Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší 3 měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.

Čtyřikrát prezident může a jednou nově musí Nově pak (na základě v pátek 11. září t.r. oběma komorami Parlamentu schválené novely Ústavy České republiky) prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí (je tedy povinen ji rozpustit), navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas kvalifikovaná - třípětinová většina všech poslanců. (Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.) Existuje tedy jeden důvod (ústavní procedura), kdy je prezident republiky povinen Poslaneckou sněmovnu rozpustit a čtyři důvody (procedury), kdy tak může na základě svého uvážení učinit. Ačkoliv politici a novináři povýtce dosud mnohdy hovořili jen o 3 důvodech či procedurách vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Jak při třech "pádech" vlády Patrně byla opomíjena procedura a důvod uvedený shora v tomto článku i v Ústavě České republiky jako první. Vláda předstupuje do 30 dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a žádá ji o vyslovení důvěry. (Politickým a ústavním obyčejem, tedy nepsaným pravidlem, tradicí, nikoliv však ústavní povinností, je při tom předložení programového prohlášení vlády.) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, jmenuje prezident znovu předsedu vlády (ať již stejnou osobu nebo jinou) a na jeho návrh pak znovu ostatní členy vlády. Vláda opět předstoupí před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. Jestliže ani takto jmenovaná vláda (druhá v pořadí) nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky (potřetí) předsedu vlády - tentokrát na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. (Jestliže Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, (tedy ani napotřetí), může prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustit, pak se konají nové volby.) Tato procedura se může uplatnit jak bezprostředně či relativně brzy po volbách do Poslanecké sněmovny, tak později - v průběhu volebního období, je-li vládě (z iniciativy poslanců) vyslovena nedůvěra, anebo není vládě vyslovena důvěra (v případě, že sama vláda předstoupí před poslance se žádostí o vyslovení důvěry), popř. pokud vláda (sama) podá demisi. Vláda může předložit Poslanecké sněmovně (také kdykoliv později, než jen po volbách) žádost o vyslovení důvěry (tedy i když již dříve - bezprostředně po volbách - důvěru získala). A naopak Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru. K vyslovení nedůvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců (čili, jsou-li všechny mandáty v Poslanecké sněmovně obsazeny, minimálně 101 hlas), naproti tomu, když sama vláda žádá o vyslovení důvěry, stačí jí k úspěchu nadpoloviční většina z přítomných poslanců. Zanikne mandát poslanců Rozpuštěním Poslanecké sněmovny končí její zasedání a zaniká mandát (výkon funkce) poslanců. Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění. Zákonná opatření Senátu namísto zákonů Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření v některých věcech, které nesnesou odkladu a které by jinak vyžadovaly přijetí zákona. (Zákonné opatření nelze přijmout např. ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu a volebního zákona.) Zákonné opatření senátu je výjimečným a ve zvláštní legislativní proceduře přijímaným normativním opatřením s mocí (a právní silou) zákona. Posouzení, kdy jde o věc, která nesnese odkladu, je záležitostí Senátu - jenž zákonné opatření přijímá, a vlády - která zákonné opatření iniciuje. Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda. (Přijetí zákonného opatření tedy nemůže iniciovat sám Senát nebo někdo jiný nadaný zákonodárnou iniciativou - v dané situaci tedy zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku - kraje, nýbrž vždy jen vláda.) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první (nejbližší povolební) schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá zákonné opatření další platnosti. (Zákonné opatření má tedy jen podmíněnou platnost, bez tzv. ratihabice Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi pozbývá platnosti.) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky (který je na rozdíl od zákona nemůže vetovat) a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony ve Sbírce zákonů. (Prezident republiky nemůže vetovat zákonné opatření ani po jeho dodatečném schválení Poslaneckou sněmovnou. Avšak zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou, může být stejně jako zákon předloženo k posouzení Ústavnímu soudu s návrhem na jeho zrušení pro rozpor s ústavním pořádkem ČR.) Dosud žádné zákonné opatření Senátu přijato nebylo, neboť v historii ČR dosud ani nedošlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny. (V r. 1998 došlo jen ke zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny a následným předčasným volbám, k čemuž mělo dojít i v r. 2009, avšak Ústavní soud příslušný ústavní zákon zkracující volební období Poslanecké sněmovny pro údajný rozpor s Ústavou ČR zrušil.) Po historicky prvním, letošním případném, rozpuštění Poslanecké sněmovny, tak může být případně přijato a vyhlášeno historicky první zákonné opatření Senátu ČR.

ČR Sněmovna volby

Reklama