Zaměstnanec je (ve smyslu ust. § 106 odst. 4 písm. i) zákoníku práce) zejména povinen podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu.

Do 31. prosince 2006 platilo, že vedoucí pracovník nebo okruh vedoucích zaměstnanců, kteří mohou resp. mohli dát (závazný) pokyn ke zjišťování, zda je zaměstnanec pod vlivem alkoholu, musí být uveden (jen) v pracovním řádu. (Nestačil jiný vnitřní předpis, byť by se jednalo o vnitřní bezpečnostní předpis zaměstnavatele.) Nový zákoník práce tuto (zaměstnavatele omezující) povinnost zrušil resp. nepřevzal, ale to samozřejmě neznamená, že by právě v pracovním řádu nemohli být příslušní oprávnění zaměstnanci uveden. Výmluvy a obstrukce nepomohou! Povinnost podrobit se testu na alkohol je kategorická a bezvýhradná; zaměstnanci nepřísluší hodnotit, jaký cíl zaměstnavatel testováním sleduje. Zaměstnavatel může provést příslušnou zkoušku i bez podezření, že je zaměstnanec pod vlivem alkoholu, může zkoušky provádět i opakovaně nebo pravidelně. (Způsob, jakým zaměstnavatel bude vliv alkoholu zjišťovat, explicitně pracovně-právními předpisy stanoven - předepsán není, záleží na zaměstnavateli jakou formu „zjišťování“ zvolí. Většinou se provádí tzv. orientační dechová zkouška a při pozitivním nálezu i vyšetření alkoholu v krvi; prvé zjišťování provádí obvykle bezpečnostní technik (zatímco pokyn ke zkoušce může dát zaměstnanci pouze oprávněný vedoucí zaměstnanec, samotné provedení této zkoušky již může příslušet jinému zaměstnanci – např. zmíněnému bezpečnostnímu technikovi); druhé zjišťování již provádí lékař resp. příslušný zdravotnický pracovník. (Odborné lékařské vyšetření včetně odběru biologického materiálu (krevní zkoušku) může provést pouze zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé. Vyšetření biologického materiálu (krevní zkoušku) hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu, vyšetřovaná osoba, tedy zaměstnanec. V případě, že se přítomnost alkoholu neprokáže, náklady na krevní zkoušku nese zaměstnavatel.) Pokud je však dechová zkouška na alkohol opakovaně pozitivní (a je vyloučeno působení jiných okolností na (opakovaný) pozitivní výsledek), zaměstnavatel nemusí v dalším testování zaměstnance pokračovat. Nově od 1. ledna však platí, že spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem odborné lékařské vyšetření se neprovede. (Vizte ust. § 16 odst. 2 zákona zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak zákona č. 274/2008 Sb.) Testy na alkohol: Důvěřuj, ale prověřuj! Vždy, když má zaměstnavatel, byť sebemenší, podezření, že je zaměstnanec pod vlivem alkoholu resp. není v důsledku požití alkoholu schopen vykonávat práci, měl by provést vyšetření pomocí dechové zkoušky a když se jeho podezření potvrdí, zakázat zaměstnanci další práci. Jestliže zaměstnanec dechovou zkoušku bez vážných důvodů odmítne, porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práce, přičemž se jedná minimálně o méně závažné porušení povinností (v některých případech může jít dokonce o závažné porušení povinností). Pokud zaměstnanec bez vážných důvodů odmítne dechovou zkoušku vícekrát (nejméně třikrát) a bude upozorněn na možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu soustavného méně závažného porušování povinností, může dostat i výpověď. Neuposlechnutí pokynu podrobit se krevní zkoušce na alkohol (jakož i samozřejmě pozitivní nález – zjištění přítomnosti alkoholu v krvi), může být hodnoceno jako závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dříve šlo porušení tzv. pracovní kázně) a zaměstnavatel by mohl z tohoto důvodu dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru a v zvlášť závažných případech by mohl se zaměstnancem zrušit pracovní poměr okamžitě. V zájmu právní jistoty však musíme doporučit, aby k rozvázání pracovního poměru zaměstnavatel pokud možno přistoupil až po provedení krevní zkoušky, která bude pozitivní. Bez provedení krevní zkoušky by se zaměstnavatel případně mohl v následném, zaměstnancem iniciovaném, soudním řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru dostat do důkazní nouze, když by neprokázal, že zaměstnanec skutečně byl pod vlivem alkoholu. Po pozitivní krevní zkoušce klidně vyhazov! V opačném případě, když se krevní zkouškou prokáže, že zaměstnanec byl pod vlivem alkoholu, nemusí zaměstnavatel otálet s výpovědí nebo s okamžitým zrušením pracovního poměru, neboť má k dispozici zjevný, nezpochybnitelný, důkaz o tom, že zaměstnanec porušil zákonem uloženou povinnost nepožívat alkoholické nápoje na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště a nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele. Nicméně mám za to, že od 1. 1. 2009 by mělo jako dostatečný důkaz pro zaměstnavatele o pozitivním a relevantním nálezu alkoholu v organismu zaměstnance postačovat za pomocí kvalitního certifikovaného přístroje řádně provedené orientační vyšetření čili dechová zkouška zjišťující a kvantifikující obsah alkoholu provedená analyzátorem alkoholu dechu, který splňuje předepsané podmínky. Při ohrožení života nebo zdraví přísněji! Stačí pouhé odmítnutí zkoušky! Porušení pracovní kázně, kterého se zaměstnanec dopustil tím, že se odmítl podrobit pokynu ke zkoušce na alkohol, který mu dala oprávněná osoba, zásadně nebylo možno do 31. prosince 2005 ztotožnit se skutkem, který spočívá v prokázaném vlivu alkoholu. Avšak od 1. ledna 2006 se na zaměstnance vykonávajícího činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit cizí majetek, který se odmítne podrobit orientačnímu vyšetření (dechové zkoušce), hledí jako by byl pod vlivem alkoholu! (Vizte ust. § 16 odst. 5 ve spojení s ust. odst. 1 až 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů.) V praxi půjde např. o obsluhu nějakého strojního mechanismu, jeřábníka apod. Zákon tedy pro určité případy vytváří fikci přítomnosti alkoholu. To do jisté míry zjednodušuje situaci zaměstnavatelů ve vztahu ke skončení (rozvázání) pracovního poměru se zaměstnancem, u něhož je podezření na požití alkoholu a jeho vliv na plnění pracovních úkolů. Ovšem někteří odborníci (vizte z odborné literatury např. práci Bukovjan, P.: Alkohol a kouření na pracovišti nově, Poradce č. 9/2006, Poradce s.r.o.) neuznávají, že by odmítnutí dechové zkoušky ze strany zaměstnance, a tím pádem fikce přítomnosti alkoholu, mělo být bráno automaticky jako porušení pracovní kázně (poznámka autora: od 1. 1. 2007 porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) zvlášť hrubým způsobem, a tedy jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. I zde je dle jejich názoru namístě zkoumat, co vedlo zaměstnance k odmítnutí podrobit se orientačnímu vyšetření, stejně jako brát v úvahu všechny okolnosti, jimiž se soud při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně zabývá. (Autor tohoto příspěvku se však s citovanými názory kol. dr. Bukovjana neztotožňuje, jakkoliv jej jinak uznává za odborníka na slovo vzatého, a má za to, že v uvedeném případě lze přistoupit k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele bez dalšího. Obdobně své pochybnosti – i když o poznání mírněji – vyjadřuje v odborné literatuře Zrutský, J.: Zákaz alkoholu a kouření, Právní rádce č. 10/2008, Economia a.s. a odkazuje na budoucí judikaturu – rozhodovací praxi soudů.) Dá-li ovšem zaměstnanci pokyn ke zkoušce na alkohol jiná osoba než ta, která je k tomu písemně oprávněna zaměstnavatelem, pak se zaměstnanec jejím případným odmítnutím porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nedopustí.

ČR právo práce alkohol

Reklama