Kontroly cestujících před vstupem do letadel jsou všeobecně považovány za sice nepříjemnou, ale v zájmu bezpečnosti pasažérů nezbytnou součást letecké přepravy. Každý se určitě setkal se situací, kdy mu je překvapivě odňat nějaký předmět, zabavena tekutina nebo zapomenutá tuba s nespotřebovanou zubní pastou jen proto, že se bezpečnostní kontrolor rozhodne aplikovat důsledně bezpečnostní vyhlášku.

V polovině března rozhodl Evropský soudní dvůr, že seznam předmětů, zakázaných na palubách letadel, nemůže být uplatňován vůči jednotlivci, pokud nebyl zveřejněn. V roce 2005 odepřela bezpečnostní kontrola vídeňského letiště Schwechat cestujícímu Gottfriedu Heinrichovi nastoupit do letadla se dvěma tenisovými raketami. Odvolala se na přílohu k nařízení ES o letecké bezpečnosti, na seznam zakázaných předmětů, který nebyl ovšem zveřejněn v Úředním věstníku ES. Z přepravy vyloučený cestující se obrátil s žalobou na místně příslušný správní soud, který položil předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru, zda mohou být nařízení ES nebo jejich části závazné, přesto, že nebyly vyhlášeny. Evropský soudní dvůr odůvodnil svůj závěr především obecným principem evropského práva, podle něhož povinnosti, které ukládá jednotlivci nařízení ES, musejí být jednoznačně definovány. Jestliže nařízení o letecké bezpečnosti vymezilo předměty, zakázané na palubách letadel jen příkladmo (tupé předměty, obušky, palice, baseballové pálky nebo podobné nástroje), pak seznam, který příslušné předměty přesně vymezuje, musí být zveřejněn spolu s nařízením. Nařízení rovněž určovalo, že určitá opatření nebudou zveřejňována, ale pouze zpřístupňována určitým orgánům. Evropská komise počítala s tím, že přesný seznam bude přizpůsobovat okolnostem v utajeném režimu. Podle Evropského soudního dvora ovšem nelze přijmout argument, že přesný seznam zakázaných předmětů spadá do kategorie tajných informací. Evropský soudní dvůr postavil svoje rozhodnutí na předvídatelnosti práva. Cestující musejí být náležitě a přesně informováni, co vzít a nevzít s sebou na palubu letadla. Evropská komise stavěla naopak na nepředvídatelnosti pro teroristy tak, aby minimalizovala, že se přijatým opatřením předem přizpůsobí. Zásada právní jistoty a předvídatelnosti omezení práv je vůdčím principem demokratického právního společenství, jakým bezesporu Evropská unie je. Argumenty neúspěšné strany tohoto řízení před Evropským soudním dvorem byly založeny na ochraně bezpečnosti cestujících i za cenu krácení některých práv. Z historie jsou však známy četné příklady zneužití takové rovnováhy, a to nejen v naší zemi, ale i v zemi tak demokratické, jako jsou USA. Proto je hodnocení tohoto rozsudku určitě nelehké, ale hlavně předčasné. Lze jen doufat, že příčinou k takovému hodnocení nebude naopak zneužití předvídatelných omezení k teroristickému útoku. Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc., profesor Právnické fakulty University Karlovy

EU letectví turistika pravidla

Reklama