Dětská jóga je určitou formou hravě pojatého cvičení s jógovými prvky. Názory na praktikování jógy s dětmi se liší i mezi zkušenými cvičiteli - od odmítavého postoje přes tolerantní až po aktivní pozitivní přístup. Samozřejmě každý názor má nějaký základ, ze kterého vychází. Jestliže bude cvičitel aplikovat jógu s dětmi čistě podle literatury, lze pochopit odmítavý postoj zkušených cvičitelů. Dochází zde k určité šablonovitosti a kopírování a cvičební jednotka nemůže být tak kvalitní, jako při tvůrčím postoji. Zde rozhodně platí, ostatně jako v józe dospělých, potřeba vlastní praxe a vlastních zkušeností.

Literatura o dětské józe nemůže nahradit vlastní zkušenost. Jóga pro děti se často nepovažuje za jógu s tím, že se jedná o pohybové cvičení, nikoli o výdrže v pozicích. Tohle samozřejmě může a nemusí být pravda, záleží na úhlu pohledu. Jestliže téměř každý pohyb lze provádět jógově, pak za těchto podmínek lze i dynamické cvičení bez výdrží považovat za jógu. Nemá smysl škatulkování, naopak dětskou jógu lze provázat s jinými hravě pojatými aktivitami, velmi vhodná je například psychomotorika. Každý cvičitel má svůj styl a přístup k práci s dětmi. Rozdíly mezi nimi jsou mnohem větší, než při práci s dospělými. Je to dáno tím, že se stále ještě jedná o poměrně málo zdokumentovanou problematiku a spousta cvičitelů vede jógu podle svého rozumu a citu, což může být často ku prospěchu věci, ale stále je třeba mít na zřeteli potřeby dětí a rozdíly přístupu aplikování jógy pro dospělé a pro děti. Mnozí cvičitelé se specializují na určitý dětský věk (mladší a starší předškolní děti, mladší školní věk, starší školní věk, mládež), což v případě skupiny dětí podobného věku může být prospěšné, ale zájem ze strany cvičenců o jógu pro děti zatím není tak velký, aby vždy bylo možné takto věkově rozdělené skupiny vytvářet a naplnit kapacitu kurzu. Většinou je tedy věkový rozsah větší s tím, že při určitých praktikách volíme více variant provádění podle individuálních možností dětí. Zde je velice dobré docházet cvičit za dětmi přímo do škol (MŠ nebo ZŠ), kde je snadnější věkově vyrovnané skupiny cvičenců vytvářet. Dále existují i cvičitelé, kteří upřednostňují vyloženě individuální přístup cvičení s jedním dítětem, například za účelem léčebné aplikace jógových technik. Při jógové praxi s dětmi jsou nároky na cvičitele větší, než při praxi s dospělými. Jednak by měl sám být tak trochu dítětem (měl by umět používat hravý způsob práce) a měl by mít před dětmi určitou přirozenou autoritu. Dále si stále musí uvědomovat specifika věku cvičenců a aplikovat cvičení a techniky přiměřené tomuto věku. Je dobré se nebát pracovat i s hlasitými zvukovými projevy (např. gorilí řev), což mimo jiné velmi uvolňuje atmosféru. U nejmenších dětí (cca do 3 let věku) jde především o nácvik dynamického pohybu, všestranně rozvíjejícího dětský pohybový aparát, o vytváření správných pohybových stereotypů, o vnímání těla jako takového, jeho těžiště a rovnováhy a o kompenzaci případných růstem způsobených svalových disbalancí. Zaměřujeme se na větší tělesné celky. Začínáme rozvíjet i správné dechové návyky během pohybu. Statické výdrže v polohách je vhodné nevyžadovat, a pokud ano, tak aplikovat vždy jen na kratičkou dobu (většinou ani nejde o typické jógové ásany, které používáme v praxi s dospělými). Lepší je využití dynamických fází poloh - pozici zaujímat a hned se z ní vracet raději opakovaně než s výdrží. Víc času trávíme při činnosti v nízkých polohách (např. na čtyřech) než ve stojích. Používáme krátké sestavičky s říkadly, cvičíme se zpěvem nebo s vyprávěním. Je třeba děti silově nepřetěžovat. Relaxovat umějí malé děti přirozeně především diferencovaně tím, že neustále mění svoji činnost při hře, což je potřeba využít a cvičení stále měnit. Toto pomáhá i déle udržet dětskou pozornost soustředěnou. Uvolnění jako takové volíme především kontrastní, lokální nebo většinou na závěr celkové, ale i to je mnohem kratší, než bývá závěrečná relaxace dospělých. Stejná doporučení platí i u dětí staršího předškolního věku (od 3-4 let), ale lze zjemňovat, děti se už umějí lépe soustředit, jsou šikovnější a lze pracovat na jemnější motorice pohybu. Také více dbáme na vytváření správných dechových návyků, děti už lze učit sfázovat pohyb s dechem a můžeme se zaměřit na hrubší detaily pohybu a vzpřímeného držení těla. Lze používat krátké statické výdrže například v balančních pozicích. U dětí mladšího školního věku je patrná schopnost lépe se soustředit po delší dobu, přesto činnosti stále měníme. Na dětech je většinou poznat vliv našeho klasického způsobu školního vyučování, po kterém mají přirozenou potřebu se vydovádět a vykřičet. S tímto faktorem je nutno počítat i při cvičení jógy a cvičební jednotku tomu přizpůsobit a formou hry tuto potřebu dětí naplnit. Zaměříme se na jemné detaily motoriky pohybu, dbáme na všestrannost cvičení a správné držení těla. Napravujeme svalové disbalance způsobené nerovnoměrným růstem a rozvíjíme koordinaci pohybu s dechem. V tomto věku jsou děti schopné sledovat dech a vnímat účinky lokalizovaného dýchání, například pomocí hatén. Lze aplikovat výdrže v polohách, ale se soustředěním a bez soutěživosti. Pořád platí důležitost neustálé změny a jednostranného nepřetěžování. Děti staršího školního věku už jsou klidnější a ještě více se prohlubuje schopnost soustředění. Bývají však problémy s rychlým růstem a to může mít vliv na pohybové schopnosti. Výrazně je v tomto období vidět vliv svalových disbalancí a pohybových návyků na držení těla a případná náprava vyžaduje více času a úsilí, než u dětí mladších. Některé polohy se mohou stát obtížnými, nicméně lze používat mnoho jógových pozic a sestav z jógy dospělých. U dospívající mládeže je někdy problém s pozorností a soustředěností, ale lze použít stejný přístup a stejné jógové sestavy jako u dospělých, s výjimkou dlouhých výdrží v polohách. Vhodnější může být opakované zaujetí polohy s kratší dobou výdrže. Tento věk se vyznačuje určitou nestálostí a hledáním hodnot a citlivě aplikovaná jóga může pomoci najít zdravý přístup k životu a pohledu na svět.

ČR zdraví děti jóga cvičení

Reklama