Necelý rok po Česku se do Schengenského prostoru zapojuje také Švýcarsko. Vstup země do Schengenského, ale také do Dublinského systému pro volný pohyb osob je výsledkem dlouhých a složitých jednání, která proběhla v letech 2002 – 2004 v rámci celého balíku bilaterálních dohod mezi EU a Švýcarskem. Z deseti bilaterálních dohod, podepsaných v říjnu 2004 také například o obchodu se zemědělskými výroby nebo o zdanění úspor, nechala švýcarská vláda uspořádat referendum pouze o vstupu země do Schengenského a Dublinského prostoru. V tomto referendu se pro zapojení země do obou systémů v červnu 2005 vyslovilo 54,6 % zúčastněných voličů.

Švýcarsko je významnou tranzitní zemí a odstranění kontrol na vnějších hranicích země (s výjimkou zanedbatelné hranice s Lichtenštejnskem) přináší zemi spíše výhody, než nevýhody. Švýcarsko bude navíc moci využívat všech výhod evropské spolupráce ve věcech justičních a trestních, umožňující zejména přeshraniční stíhání zločinců v celé EU. Jelikož Schengenský prostor nezahrnuje zatím dva nové členské státy EU, Bulharsko a Rumunsko, rozhodla se švýcarská vláda vypsat na 8. únor 2009 ve věci volného pohybu pracovníků z Bulharska a Rumunska do Švýcarska referendum. Případný negativní výsledek všelidového hlasování by mohl znamenat vážný problém. Experti se domnívají, že proces zapojení Švýcarska do Schengenského systému by mohl být za takových okolností přerušen. Proto se do podpory návrhu zapojili mimo jiné komisař EU pro spravedlnost Jacques Barrot i nastupující předseda Rady EU pro otázky justice a vnitra Ivan Langer. Přerušení procesu zapojení Švýcarska do Schengenského prostoru by mělo také negativní dopad na zapojení země do Dublinského systému. Dublinský systém umožňuje totiž větší transparentnost azylového systému v rámci EU. Osoby ze třetích států, hledající azyl, mohou v rámci Dublinského prostoru podat jen jednu žádost. Zvláštní předpisy pak určují místní příslušnost k posuzování takových žádostí. Švýcarsko je tradiční azylovou zemí, a proto jeho úřady zapojení do Dublinského prostoru vítají a podporují. V budoucnosti by totiž mohlo odmítat žadatele, kteří již žádost v některé zemi EU podali. Identifikaci žadatelů by umožňovalo zapojení Švýcarska do databáze EURODAC, kde jsou žadatelé o azyl v Dublinském systému snadno dohledatelní podle otisků prstů. Švýcarští voliči nebudou mít v únoru lehké rozhodování. Možná, že řada z nich bude vedena vidinou tradiční švýcarské uzavřenosti a ochrany švýcarských hodnot. Ovšem důsledky negativního rozhodnutí by naopak mohly znamenat ještě větší příliv cizinců, kterých se někteří Švýcaři tolik obávají. Nepostačí tedy argument, že vstupem do Schengenu se pro Švýcarsko vlastně nic zvláštního nemění, protože kontroly na hranicích s Rakouskem, Německem, Itálií nebo Francií byly až dosud spíše formální. Schengen má mnoho neviditelných důsledků a Dublinský prostor je právě jedním z nich. Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. Autor je profesorem na Právnické fakultě University Karlovy

EU Švýcarsko referendum Schengen

Reklama