BRNO - Brněnské studentské divadlo Marta, scéna divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, se v nové sezoně uvedlo již třemi novinkami. A nutno říct, že všechny si najdou své diváky - jak klasické konverzační Čechovovy Tři sestry, tak dramatizace povídek ruského spisovatele Vasilije Makaroviče Šukšina Koně k nezkrocení, stejně tak i muzikál původně dvojice Erben-Suchý Kytice. Ten je navíc natolik obecně znám, že byla Kytice opravdu šťastnou volbou.

Se studenty čtvrtého ročníku muzikálového herectví Kytici nastudovala Sylva Talpová a s novým absolventským ročníkem se jí pracovalo zjevně dobře. Scéna je de facto univerzální pro všechny balady a vše je na pěti představitelích, jak jednotlivé balady za pomoci jednoduchých drobných kulis a rekvizit zinscenují. Zatímco Polednice je vyprávěna krátce a zjednodušeně, naopak části Zlatý kolovrat a Vodník dlouze a epicky. Aktéři si s dějem hrají po svém - v Polednici letí do kouta místo kohouta rovnou jeden z herců. Ve Zlatém kolovratu dokonce studenti natolik převrátili postavu, že divákům se chce spíše než s afektovanou Dorou sympatizovat s její "zlou" sestrou. Jedinečnou kreaci Matky předvádí Věra Müllerová, známá i svým pěveckým nadáním z hudební skupiny Šumichrást Malbohár. V Bludičce mladý muzikálista Lukáš Vlček ztrácí všechny zábrany a stává se Lesů pánem i Vílou v průsvitné košilce. Taneční čísla v Kytici v choreografii Hany "Peňy" Josefiové jsou jednoduché, rozhodně však ne amatérské, takže žádný z představitelů nemůže pohybově úplně exhibovat, ale ani se znemožnit. Brněnská Kytice je příjemnou relaxací pro kohokoliv a mohla by být uváděna určitě i na více místech, než jen v samotné Martě. Příjemně prožitým večerem jsou i Tři sestry Antona Pavloviče Čechova ve studiové zkratce, kterou s absolventy činohry nastudoval vedoucí ateliéru herectví a režisér Aleš Bergmann. Tvůrčí tým využil překladu Leoše Suchařípy. Děj nijak neměnili, ovšem k radosti diváků, kteří si neoblíbili nepříliš pohodlné židle Marty, seškrtali a vypustili některé postavy. I tak původně 4,5 hodiny dlouhá hra trvá skoro tři hodiny. Čechova si inscenátoři vybrali záměrně, neboť je podle Bergmanna zajímá osud jednotlivých postav, jak prožívají konkrétní situace. K představení vybral i hudbu z ruských lidových písní. Jednoduchou scénu navrhla Sylva Marková. V hlavních rolích se objeví Petra Nakládalová, Veronika Poláčková, Zuzana Ščerbová. Ovšem asi nejvýrazněji a nejzapamatovatelněji se projevuje Eva Ventrubová jako poněkud "máklá" Natálie, žena Andreje. Třetí letošní premiéra Marty, Koně k nezkrocení Vasilije Makaroviče Šukšina, v sobě nezapřou ruskou mentalitu. Možná i proto, že z velké země pochází i režisér Rodion Ovčinnikov. Hru věnoval rodičům a prarodičům, kteří zažili sovětskou dobu po 80 let. Děj z doby komunistického režimu si vybral záměrně, upozorňuje totiž na to, že se dnes hrají klasické hry jako je Dostojevský či Čechov a pak třeba současná cool dramatika, ale citelně chybí to historicky mezi tím. V Moskvě Ovčinnikov učí studenty Ščukinova učiliště, vyšší odborné herecké školy. Čeští studenti herectví podle něj jsou méně emotivní než ruští, ale zase méně leniví. Scénu, kde velkou roli hraje posunované bílé plátno, evokující sníh i větrnou bouři, navrhla Ivana Macháčková. Hra je složená ze čtyř povídek. Všechny mají obdobné poselství - o ztrátě víry v Boha a útěcích - před Bohem i před realitou. Svým způsobem jsou provázány, ovšem to člověku dojde, jen když dává opravdu pozor. A dávat pozor si opravdu Koně k nezkrocení zaslouží.

Reklama