Podle názoru Ústavního soudu je zrušení poskytování nemocenského za prvé tři dny pracovní neschopnosti, k němuž došlo od 1. ledna 2008, v rozporu s ústavním právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek, plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců.

Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává, po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti, bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Nedotčena samozřejmě zůstala i jejich povinnost platit tzv. regulační poplatky, vyhledají-li lékařskou pomoc. Je nepřípustné, aby stát pouze vyžadoval splnění povinností ze strany zaměstnanců (v daném případě plnění pojistného) a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti. Jelikož většina běžných onemocnění je krátkodobá, výsledkem může být, že zaměstnanci budou na svou nemoc čerpat dovolenou (na zotavenou!), což je ovšem v příkrém rozporu s jejím účelem. Dalším řešením bude zpravidla "přecházení nemoci" bez návštěvy lékaře a pracovní neschopnosti. Tím se otevírají dveře jednak k šíření některých onemocnění mezi spoluzaměstnance, jednak k eventuálním větším škodám na zdraví v budoucnu a k vývoji zdravotních komplikací v důsledku neléčení původního onemocnění. Tím může dojít i k nezanedbatelnému zvýšení nákladů na léčení v případě komplikací, které poté zdaleka převýší výši dávek nemocenského, které by mohly být či byly v prvních třech dnech vyplaceny. Nemoc je obdobou pojistné událostí a její existence musí být prokázána odpovídajícím způsobem (lékařským vyšetřením). Místo řešení ve formě zavedení důsledné kontroly lékařů i pojištěnců, stát přenáší důsledky své neochoty či neschopnosti k realizaci této kontroly na bedra většiny poctivých zaměstnanců. Totéž platí o předepsané karanténě, která je pro zaměstnance objektivní skutečností, ve většině případů pohromou, vynucenou rozhodnutím státní (správního) orgánu. Na základě především těchto argumentů (vyjádřených v ust. bodu 63 až 65 příslušného nálezu Ústavního soudu) Ústavní soud vyhověl návrhu skupiny poslanců a 23. dubna 2008 zrušil příslušná omezení zavedená s účinností od 1. ledna 2008 zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů (t.j. zákon č. 261/2007 Sb.). Konkrétně Ústavní soud v zákoně č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, v ustanovení § 15 odst. 1 věty první zrušil slova: "trvá-li pracovní neschopnost déle než 3 kalendářní dny". V ustanovení § 15 odst. 3 větě první téhož zákona zrušil slovo "čtvrtého". Rovněž zrušil i ustanovení věty druhé § 16 téhož zákona ve znění: "Nemocenské podle věty první se poskytuje od čtvrtého kalendářního dne karantény". Ústavní soud odložil vykonatelnost svého nálezu do 30. června 2008. Do té doby může parlament změnit příslušné předpisy o nemocenském pojištění. Je tedy jasné, že nemocenské bude za prvé 3 dny pracovní neschopnosti znovu vypláceno, ale není zřejmé v jaké výši! Není jasné, zda nemocenské bude činit za 1 kalendářní den 60 % tzv. denního vyměřovacího základu zaměstnance (pojištěnce) čili v podstatě - zjednodušeně řečeno: 60 % redukovaného průměrného hrubého příjmu pojištěnce připadajícího na 1 kalendářní den v tzv. rozhodném období, což je zásadně doba 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla pracovní neschopnost (t.j. ve smyslu ust. § 17 odst. 2 písm. a) ve spojení s zejména ust. § 18 odst. 2 a odst. 7 písm. a) a ustanoveními souvisejícími zákona) nebo eventuelně méně. (Taková úroveň nemocenských dávek za prvé 3 dny pracovní neschopnosti by totiž byla vyšší, než tomu bylo před 1. lednem 2008! Při průměrném měsíčním příjmu 20.000 Kč činila nemocenská dávka za 1 kalendářní den, který byl 1. až 3. dnem pracovní neschopnosti, do 31. prosince 2007 140 Kč, maximální nemocenská dávka pak 160 Kč; nyní - nově, pokud nedojde k další změně zákona, by při průměrném příjmu 20.000 činila nemocenská dávka za 1 den 336 Kč a maximální dávka by činila 384 Kč!... ) Porovnání maximální výše nemocenského v r. 2007 a 2008

	Výše nemocenské dávky za 1 kalendářní den v Kč
	den 1.-3.	den 4.-14.	den 15.-30.	den 31.-60.	den 61.-365.
v r. 2007	160	441	479	479	479
v r. 2008	0	384	384	422	461
rozdíl v r. 2008 oproti r. 2007	- 160	- 57	- 95	- 57	- 18

Zdroj: Autor Porovnání výše nemocenského v r. 2007 a 2008 při průměrném měsíčním příjmu 20.000 Kč

	Výše nemocenské dávky za 1 kalendářní den v Kč
	den 1.-3.	den 4.-14.	den 15.-30.	den 31.-60.	den 61.-365.
v r. 2007	140	387	425	425	425
v r. 2008	0	336	336	370	403
rozdíl v r. 2008 oproti r. 2007	- 140	- 51	- 89	- 55	- 22

Zdroj: Autor Současně může parlament sjednotit úpravu nemocenského zabezpečení v intencích názoru Ústavního soudu. (Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.) Je totiž nutno upozornit, že provedené (derogační) změny se týkají toliko zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě jsou určovány a poskytovány nemocenské dávky povinně pojištěným zaměstnancům (t.j. zejména zaměstnanci v pracovním poměru, zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni) a dobrovolně pojištěným osobám samostatně výdělečně činným (tzv. soukromým podnikatelům) - pojištěným ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Jiné kategorie pojištěnců mají svou vlastní zákonnou úpravu nemocenského zabezpečení, která nebyla nálezem Ústavního soudu dotčena.

ČR právo práce paragrafy

Reklama