Vydědit lze pouze potomky, kteří jsou tzv. neopomenutelnými dědici, nikoliv jiné potenciální dědice (např. manželku, sourozence, další příbuzné atp.). Vyloučení ostatních dědiců lze dosáhnout snadno - pořízením závěti ve prospěch jiných osob.

Ilustrativní příklad: Zůstavitel po sobě zanechal manželku, zletilého syna a nezletilou dceru. Pokud nepořídil závěť, zdědí každý z nich 1/3 majetku. Pokud některého z potomků (řekněme zletilého (a bezdětného) syna) platně vydědil, zdědí pozůstalá manželka a nezletilá dcera každá 1/2. Zůstavitel by však mohl pořídit závěť, rodinu zcela opomenout a pamatovat třeba na svou přítelkyni (přítele) a odkázat jí veškerý majetek v závěti. Podíl nezletilé dcery nemůže být zkrácen, dostane tedy 1/3. Podíl zletilého syna se zkrátí na polovinu, dostane tedy 1/6. Manželka vyjde naprázdno, jelikož nepatří mezi neopomenutelné dědice. Testamentárnímu dědici (přítelkyni) připadne podíl, který by jinak připadl manželce (1/3) a polovina podílu, jenž by náležel zletilému synovi (1/6), dohromady tedy 3/6 neboli 1/2. Vydědit lze jen děti, anebo i vnuky a pravnuky Důsledky vydědění se vztahují i na děti dětí, tedy vnučky a vnuky, a jejich potomky (pravnučky a pravnuky) jen, pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně uvede; jinak nastupují na místo vyděděného právě oni, tedy nabývají rovným dílem uvolněný dědický podíl. (Zůstavitel tak má buď jednodušší možnost vydědit svého potomka a výslovně v listině o vydědění stanovit, že důsledky vydědění se vztahují i na potomky vyděděného, anebo složitějším způsobem vydědit potomka a samostatně vydědit rovněž jeho potomky s tím, že u každé z takto vyděděné osoby je m.j. povinen uvést některý z důvodů vydědění.) Náležitosti listiny o vydědění Vydědění může, ale nemusí být součástí závěti; pak půjde o samostatnou listinu o vydědění. Ta musí splňovat stejné formální náležitosti jako platná závěť; navíc musí být uveden a popsán konkrétní důvod vydědění. Listinu o vydědění může zůstavitel napsat 1. vlastní rukou nebo ji zřídit 2. v jiné písemné formě za účasti svědků nebo 3. ve formě notářského zápisu. Musí v ní být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Vlastnoruční listina o vydědění musí být skutečně celá vlastní rukou napsána i podepsána. Vyděďovací listina, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou (ale např. na psacím stroji nebo na počítači a posléze vytiskl na tiskárně nebo takovou listinu sepsala jiná osoba), musí vlastnoručně podepsat a před dvěma současně přítomnými svědky výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci (jimiž nemohou být samotní dědici a dále osoby hluché, němé nebo zrakově postižené a neznalé českého jazyka, resp. jazyka, ve kterém se projev vůle činí) se musí na listinu o vydědění také podepsat. Vydědění nelze provést jako společný úkon více osob (např. obou rodičů). Stejně jako společná závěť více zůstavitelů je i společná listina několika zůstavitelů o vydědění neplatná. Chtějí-li tedy oba rodiče vydědit své děti, musí tak každý z nich učinit v samostatné listině. Důvody vydědění musejí být konkretizovány vymezením skutkových okolností, nejlépe místně i časově s uvedením případných svědků či jiných důkazních prostředků tak, aby i po smrti zůstavitele bylo možno posoudit, jestli jde či nejde o platný důvod vydědění. (Jestliže už se tedy rozhodnete někoho vydědit a sepsat listinu o vydědění, rozepište se, nebuďte struční, ba právě naopak, popište všechny okolnosti vašeho vztahu k potomkovi a důvody, které vás vedou k jeho vydědění – jako byste třeba psali nějaký příběh.)

ČR právo rodina paragrafy

Reklama