Mezilidské vztahy, a ty mezi rodiči a dětmi nevyjímaje, nejsou vždy idylické. Ne vždy si potomci zaslouží, aby se těšili z majetku, o nějž se přičinili jejich předci. Nezdárného syna nebo dceru lze z majetkového nástupnictví - dědění vyloučit jednostranným právním úkonem - vyděděním.

(Vydědění je protipólem ochrany neopomenutelných dědiců, která omezuje testamentární svobodu zůstavitele, jenž má děti. Zůstavitel, tedy ten, kdo pořizuje závěť, totiž jinak může odkázat komukoliv cokoliv. Nezletilým potomkům (t.j. mladším 18 let) se ovšem (z majetku zůstavitele) musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům (t.j. starším 18 let) aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona; to je ona zmíněná ochrana neopomenutelných dědiců.) Vyděděním se slovy právníka rozumí jednostranný právní úkon, kterým zůstavitel odnímá svému potomkovi jako neopomenutelnému dědici právo dědit, které by mu jinak ze zákona náleželo (potomek tedy na základě takového právního úkonu nemá dostat žádný dědický podíl ze zůstavitelem zanechaného majetku, popř. má dostat méně, než by mu náleželo). K vyděděnému potomku se v rozsahu jeho vydědění při rozdělování pozůstalosti nepřihlíží. Ze čtyř důvodů Zůstavitel může vydědit potomka pouze ze 4 občanským zákoníkem uvedených důvodů (specifikovaných v jeho ustanovení § 469a odst. 1 písm. a) až d), a to jestliže:

• (písm. a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
• (písm. b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
• (písm. c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně 1 roku,
• (písm. d) trvale vede nezřízený život.

Vydědění z jakýchkoliv jiných důvodů je neplatné. Důvody vydědění však zákon blíže nerozvádí. Je proto třeba vyjít zejména z judikatury (rozhodovací praxe soudů), lze se inspirovat i odbornou literaturou. (Z aktuálních časopiseckých materiálů doporučujeme Tomek, M.: Vydědění – vzor s komentářem, Právní rádce č. 3/2008, Economia a.s., z něhož budeme citovat některé závěry.) Pokud jde o důvod k vydědění podle písm. a), potřebnost pomoci se posuzuje s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, zejména ke stupni neschopnosti zůstavitele ve stáří nebo nemoci pomoci si sám, k zaopatření zůstavitele jinými osobami (např. manželkou či dalšími potomky) nebo příslušnými zařízeními a institucemi (jako jsou zdravotnická zařízení, domovy seniorů, pečovatelská služba apod.) Pokud jde o důvod k vydědění podle písm. b), pak vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o blízký příbuzenský vztah s potomkem sám opravdu stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká a kde mu tento stav vadí. Jestliže potomek o zůstavitele neprojevoval zájem proto, že ani zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího objasňování konkrétních okolností jejich vztahu dospět k závěru, že by neprojevování takového zájmu ze strany potomka bylo důvodem k vydědění. Pokud jde o důvod k vydědění podle písm. c), pak naplnění podmínek vydědění lze bezpečně prokázat pravomocným rozsudkem o vině a trestu vyděděného potomka, resp. jeho kopií. Není přitom podstatné, jak dlouhou dobu potomek ve výkonu trestu odnětí svobody skutečně strávil, zda byl event. následně podmínečně propuštěn (tzv. za dobré chování) či amnestován nebo mu byla udělena milost prezidentem republiky. Rozhodující je, že výrokem o vině byl potomek odsouzen za úmyslný (nikoliv jen nedbalostní) trestný čin a výrokem o trestu mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. Využití důvodu k vydědění podle písm. d) je nejproblematičtější, je nepraktické a málo časté s ohledem na jeho nejasné vymezení. Každý si pod „trvalým vedením nezřízeného života“ zajisté představí něco jiného. Nezřízeným životem zřejmě budou různé kombinace negativních jevů (rysů) v životním stylu potomka, např. závislost na alkoholu či jiných návykových látkách, gamblerství; vyhýbání se práci a jiné poctivé výdělečné činnosti, získávání prostředků nečestným (nebo chcete-li: nedůstojným) způsobem, kupř. žebráním; páchání drobné trestné činnosti, za kterou nebude potomek odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu nejméně jednoho roku; nestarání se o svou rodinu, nepečování o dítě, neplacení výživného apod. Tyto negativní jevy v životním stylu potomka musejí mít trvalejší ráz, dle intenzity a závažnosti musejí trvat spíše léta než měsíce. K vydědění přistupte s rozvahou Zůstavitel by měl při rozhodování, zda potomka vydědit, pečlivě zvážit všechny okolnosti provázející jejich vzájemný vztah a nejlépe po poradě s právníkem posoudit, zda jsou důvody vydědění, pro které zamýšlí potomka vydědit, skutečně natolik relevantní a prokazatelné, že listina o vydědění obstojí i po jeho smrti, tedy v okamžiku, kdy on sám, tedy ten, kdo by nejsnáze mohl tvrdit rozhodující skutečnosti a navrhovat k jejich prokázání důkazy, již není mezi živými. Ostatně často jsou k dispozici i jiné právní úkony, které lze využít k dosažení kýženého cíle, aniž by zůstavitel musel svého potomka vydědit, může kupř. již za života určitý majetek darovat jinému nebo jej pro případ své smrti jinému odkázat apod. Kde nic není, ani dědici neberou Narozdíl od pořízení pro případ smrti, může právním jednáním mezi živými zůstavitel nakládat se svým majetkem libovolně; jeho pořizovací vůli nelimituje ochrana neopomenutelných dědiců. Převede-li ještě během života veškerý majetek na jiné osoby, nemusí neoblíbené potomky vydědit, jelikož na ně jednoduše nic nezbude.

ČR právo rodina paragrafy

Reklama