Když uslyšíte, jak se jeden vodák ptá druhého: "Jedeš na Lipno?" Tak má na mysli sjíždění nejdivočejšího úseku Vltavy a to zpod Lipenské přehrady zvané Lipno I až do vyrovnávací nádrže Lipno II u Vyššího Brodu. Obzvláště pasáž pod Loučovicemi, zvaná Čertovy proudy, má pověst nejtěžší vody u nás (i když to není zcela pravda) a je dávána jako měřítko zdatnosti.

Přehrada vypouští vodu zpravidla jednou do roka a zážitky ze sjíždění se tak stávají o to hodnotnější. Bohužel to, že lze řeku sjet jednou za rok s sebou nese také plno negativ. Přelidněnost, problémy s parkováním, neohleduplnost jednotlivých zájmových skupin mezi sebou a v neposlední řadě úrazy. Řeku lze rozdělit do několik úseků: Přehrada - Váňův skok: slalomová trať: WW IV - , Váňův skok - peřej Sv. Prokop: WW II - WW IV - , zde válec Železňák rybník č.- rybník č.2: ZW (III), garáže - peřej Papírna : WW II - WW IV, jez - hájovna : WW III - IV (V), hájovna - vyrovnávací nádrž II: WW II - III, ZW Lipno I - Loučovice: 4,2 km Loučovice - hráz Lipno II: 6,2 km Sjízdné při průtoku nejméně 8 m3. Maximum je zřejmě pro každého jinde. V létě 2003 se zde jelo MS raftů a teklo až 30 kubíků za vteřinu. Za této vody by se do spodního úseku neměli pouštět jezdci bez zkušeností se zahraniční WW V. Voda, kterou Lipno vypouští je čistá a teplá, což zážitky jen umocňuje. (Zápach, který byl z řeky cítit letos při MS v raftingu byl způsoben nedostatkem vody v Lipenské přehradě a nutností pouštět vodu spodem. Pozn. Filip Kolman) První úsek, k tzv. Váňovu skoku, je pro většinu vodáků tabu, pořádají se zde slalomové závody a málokdy se poštěstí si tuto pasáž sklouznout, snad před či po závody. Nejtěžší místo na tomto úseku je právě Váňův skok, lépe sjízdný u pravého břehu. Následuje kratší oddych nad rozvaleným jezem, sjízdným prakticky kdekoli, a začíná vlnovitý úsek s jedním těžším válcem, který se již masově sjíždí. Voda je zde poměrně rychlá, což může nezkušené překvapit, k válci zvanému Železňák je to velmi blízko. Tento vyhlášený válec je sjízdný po celé své délce, s dostatečnou rychlostí nedělá průjezd vážnější problémy. Peřej nad mostem zvaná sv. Prokop je táhlá a vlnovitá, příjemné pohoupání před následujícím volejem. Přepádlovat rybník trvá jen pár minut a krátká peřej nás sveze do druhého rybníka nad jezem. Tady, tzv. u garáží, se obvykle nasedá na těžší úsek, naopak nejistí jezdci by zde měli plavbu bezpodmínečně ukončit. Měl-li někdo problémy na horním úseku, dole by mu mohlo jít minimálně o zdraví. Jez u garáží má záludnou šlajsnu s dlouhým vývařištěm a nejeden pádlista si v ní již užil své. Je-li průjezd čistý, je bezpečnější sjet jez po koruně a šlajsně se vyhnout, zkušení jezdci jej zdolávají také sklouznutím po koze šlajsny až za vývařiště. Po krátkých peřejích přichází katarakt Na Papírně, který naznačí o co půjde dole. Dva větší válce lze lépe projet zleva doprava. Druhý z nich vybídne znalé k rodeovým kouskům. Následuje jez zvaný Vrata. Voda tu padá ze slušné výšky a v silném rozháraném proudu žene v mírné levé zatáčce do kamení na břehu, následuje zablokovaná peřej, kterou se rozhodně nevyplatí podcenit. Eskymovat v tomto úseku se nedoporučuje a když, tak velmi rychle, hrozí odření kloubů a další nepříjemnosti. Řeka dál velmi svižně teče přes dva výraznější prahy či katarakty a blíží se nejobtížnější a také nejnebezpečnější místo celého úseku, tzv. Škvíra. Jakmile se řeka pomalu ale jistě celá přesouvá do pravé části koryta, vprostřed je ohromný balvan a stromy, přistaňte vlevo a celý následující úsek si prohlédněte. Stalo se zde již mnoho úrazů z nichž jeden s tím nejtragičtějším koncem. Řeka zde štěrbinou padá do velkého válce ve kterém je navíc balvan. Obtížný nájezd, který těžko dovolí jet ideální stopou vede jen těsně kolem sifonu a navíc žene pod balvan na pravém břehu. V poslední době se otevřel průjezd také vlevo, kterým se celá Škvíra dá objet, má své zastánce i odpůrce, každopádně i ten je jen pro velmi znalé a jisté jezdce. Pod Škvírou se řeka uklidňuje aby nabrala sílu na Čertových schodech. Úsek vyšších stupňů je při průtoku kolem 18 kubíků relativně snadno sjízdný nejprve vlevo a před či za ohromným balvanem přejezdem doprava, kde se skáče první vyšší skok, za vyšší vody je zde proud už znatelně rychlejší a obtížnost úseku citelně stoupá. Pod Schody je ještě několik nenápadných leč rozhodně nelehkých peřejí a teprve pak se Vltava začíná znovu zmírňovat až k Hájovně, kde většina borců končí. Ti méně zkušení mohou nasednout zde a sjet si úsek WW II až do vzdutí Lipna II, je ale třeba dát si pozor na padlé stromy. Ubytování: lze využít kempu ve Vyšším Brodě, či kempů na levém břehu hned nad přehradou Lipno I. nebo nespočet penzionů a ubytoven v okolí. Parkování: v době vypouštění vody zde povětšinou panuje dokonalý chaos, parkuje se u kraje na silnici, nejvyužívanější plácky jsou pod přehradou Lipno I a u garáží. Autoři: Pavel Lichtág a Rosťák http://www.hydromagazin.cz/

Reklama