Nuuk - Ulrikke už se smířila s tím, že v případě americké vojenské invaze do Grónska - což je eventualita, na kterou se připravuje - bude muset uprchnout ze svého domu a zanechat v něm staré rodiče, protože ti už by odejít nezvládli. Obyvatelé Nuuku, hlavního města poloautonomního dánského území, o jehož získání zarputile usiluje americký prezident Donald Trump, nepodléhají hysterii. Každý nicméně uvažuje, co by dělal, kdyby došlo na nejhorší. Napsala o tom agentura AFP.
Někteří plní mrazáky potravinami a kanystry vodou či benzínem, nakupují generátory. Jiní spřádají plány na evakuaci.
Ulrikke Andersenová, která se živí pronájmem turistických ubytování, se domnívá, že možnost války existuje. "Mám pocit, že stát se to může, a člověk si hned začne představovat, co by dělal. Když jsem na procházce, když venčím psa, představuju si, jak by vypadaly tyhle ulice. Žiju tu pokojně už 40 let," svěřila se AFP.
Televizor v jejím obývacím pokoji, obložený dekoracemi s motivy domorodých Inuitů, vysílá stále dokola záběry amerického prezidenta. Ten zcela ignoruje přání Gróňanů, kteří aspirují na získání nezávislosti, stejně jako námitky Dánska, které nad největším ostrovem světa drží ochrannou ruku. Trump prohlašuje, že chce toto arktické území "tak či onak" získat do vlastnictví USA.
Ostrov, který je z 81 procent pokryt ledem, nemá silniční spojení. Na 20.000 obyvatel Nuuku se tak z hlavního města může v případě potřeby dostat jedině letadlem či po moři.
"Dřív jsem byla připravena za svou zemi zemřít, ale když jsem pak měla dítě, všechno se změnilo," říká Ulrikke s odkazem na svou dvanáctiletou nevlastní dceru Anike.
Ulrikke proto zvažuje dva únikové plány. V případě plíživého převzetí kontroly nad ostrovem ze strany Spojených států chce tato čtyřicátnice odletět s celou rodinou do Dánska, země, jejíž jsou občany. V případě náhlé vojenské invaze uprchne lodí do chaty ve fjordu.
"Můžeme lovit, rybařit, žít z přírody. Jsme ve všech směrech zvyklí žít v extrémních podmínkách a máme i všechno, co potřebujeme, jako toaletní papír, kávu, čaj," líčí. Takové podmínky "máme ve své DNA" jako národ, který pro přežití potřebuje jen harpuny, pušky a rybářské háčky, říká. Až jim dojdou zásoby, chystá se Ulrikke s rodinou vrátit na farmu na jihu ostrova, do oblasti, která je dostatečně úrodná pro chov ovcí a zemědělskou činnost.
V tomto druhém scénáři by však její 79letý otec a 71letá matka, kteří bydlí o patro výš, s nimi jet nemohli, třebaže na lodi i v chatě je místo pro deset osob. Rodičům už to sdělila. "Oni to chápou, protože jsem jim řekla, že potřebujeme lidi, kteří jsou schopni přežít a přizpůsobit se životu v naprosté nouzi. Pro ně by to bylo příliš těžké a oslabilo by to skupinu," zdůrazňuje Ulrikke.
"V kultuře Inuitů je přežití absolutní prioritou. Pokud někteří členové skupiny spotřebují příliš mnoho zdrojů a komunitu oslabují, obětují se," vysvětluje a na okamžik projeví potlačované emoce.
Grónské úřady nevydaly žádné pokyny, jak se připravit na případnou krizi. Možná proto, že obyvatelstvo je na extrémní situace na vysokém severu zvyklé, možná proto, aby zbytečně nevyvolaly paniku, píše AFP. Supermarkety jsou nadále dobře zásobené a nezdá se, že by lidé skupovali zboží základní potřeby.
"Přemýšlím, kde bych se schovala a jaké léky bychom měli nakoupit," říká studentka Nuunu Binzerová. "Ale ještě jsem to neudělala," dodává.
Dvaašedesátiletá podnikatelka Inger Brandtová naopak ujišťuje, že zůstane: “Neodjedu, budu se snažit pomáhat své zemi, dokud mi to síly dovolí. Odjet může být lákavé, ale je nás tak málo, že se navzájem potřebujeme.”
