Vrcholící jednání o tzv. „reformní smlouvě“, která má nahradit neratifikovanou Ústavu pro Evropu je zatíženo řadou výhrad a připomínek z mnoha členských států. Mezi nimi i nové členské země Bulharska o přepisu názvu jednotné měny v bulharštině. Vstupem Bulharska do EU totiž přibyla v EU ke dvěma dosavadním abecedám, latince a řeckému písmu ještě abeceda třetí, totiž azbuka.

Návrh reformní smlouvy poprvé oficiálně pracuje s názvem „euro“ jako s označením jednotné evropské měny. Přestože nová měna v praxi funguje již bezmála deset let, dosud platná Smlouva o ES označuje jednotnou měnu ještě jako ECU. Diskuse o nejvhodnějším názvu nové společné měny a jejích dílčích jednotek probíhala totiž poměrně intenzívně po celou první polovinu 90. let. Definitivní tečkou za touto diskusí bylo jednání Evropské rady v Madridu 15 a 16. prosince 1995, kdy byla nová měna pokřtěna na euro a její jednotky na eurocenty. Současně byl na tomto zasedání schválen symbol €. Tento symbol je odvozen z řeckého písmene 1 (epsilon), dvojí rovnoběžné přeškrtnutí má označovat stabilitu nové měny. Na zasedání Evropské rady v Madridu byly rovněž přijaty zásady používání názvu „euro“ v různých jazycích Evropské unie. Podle těchto zásad musí být název euro stejný ve všech úředních jazycích EU, kterých je od počátku letošního roku 23, s přihlédnutím k existenci různých abeced. Od 1. ledna 2007 se v rámci EU používají tři abecedy: latinka, řecká abeceda a azbuka, neboli cyrilice. Tyto závěry Evropské rady byly následně potvrzeny tak, že se stejný způsob psaní eura ve všech členských státech stal součástí evropského práva a název „euro“ je tedy ve všech členských zemích EU právně závazný. V poslední době je kritizováno Lotyšsko, že ve svém právu zavedlo název pro jednotnou evropskou měnu jako „eiro“, což podle názoru ECB porušuje zásadu jednotného psaní eura ve všech úředních a pracovních jazycích EU. V bulharštině se euro začalo přepisovat v azbuce jako „eBpo“, což podle Evropské centrální banky znamená v latince „evro“ a nikoliv „euro“. Proto Evropská centrální banka trvá na doslovném přepisu názvu této měny v latince i v cyrilici jako „eypo“. S tím ostře nesouhlasí v Sofii a jsou dokonce připraveni text nové smlouvy kvůli tomu vetovat. Určité kompromis nabízí návrh nahradit v bulharském textu název jednotné měny jejím kódem ISO, což je mezinárodní kód EUR, který by byl pro Bulharsko přijatelný. Takový kompromis by mohl problém uhladit, ale nikoliv ho vyřešit. Pokud je na současných bankovkách eur označení měny v latince i v řecké abecedě, mohlo by se zanedlouho objevit i v azbuce, bez ohledu, zda Bulharsko tuto měnu přijme nebo ne. Jsou to přece rovnocenné abecedy Evropy. Bulharský premiér Sergej Stanišev navrhuje vytvořit expertní skupinu, která by se pokusila objasnit zvláštnosti azbuky a jejího slovního vyjadřování. Nezáleží ovšem jen na expertech. Jazyk je živý organismus a musí se s ním sžít také obyvatelstvo a že by Bulhaři přijali vnucený název jednotné měny, o tom se už teď dá s úspěchem pochybovat. Ostatně i v češtině máme své problémy. Jazykovědci zařadili koncem 90. let euro jako podstatné jméno, sklonné podle vzoru „město“. V Bruselu a ve Frankfurtu se ovšem příliš nelíbí některé pády našeho skloňování, protože prý pozměňují podstatu názvu jednotné měny. Byl by určitě zajímavý jazykový výzkum, do jaké míry Češi přijali skloňování názvu „euro“. V běžné mluvě to dělá dojem, že se nám více líbí „euro“ nesklonné. Autor je profesorem na Právnické fakultě University Karlovy

Reklama