Drážďany - Marta Ulrike Hübnerová sedí o prosincové neděli na podlaze, na které jsou rozprostřené deky. Venku už je tma. Shromážděné žádá, aby se krátce představili, řekli své jméno i to, jestli už mají zkušenost s mazlícím večírkem. Kolem ní sedí jedenáct lidí, některé z nich Hübnerová zná z dřívějších mazlících párty. Jiní jsou na akci "Kakao a mazlení" v Drážďanech poprvé, napsala agentura DPA.
"Potřebuju hodně mazlení, neměl jsem ale delší dobu možnost se s někým mazlit," říká jeden z přítomných mužů. "Už jsem tu byla dvakrát," uvádí jedna z žen, které dorazily. "A jsem zase velmi nervózní," dodala. Pak večírek začíná. Hübnerová vysvětluje ještě jednou pravidla. Před mazlením se během několika cvičení účastníci akce lépe poznají a pak si ještě vychutnají společně hrnek kakaa.
Hübnerová je učitelkou jógy a také lektorkou terapie mazlením v organizaci KuschelRaum (Prostor pro mazlení) se sídlem v Berlíně. Od roku 2023 pořádá vlastní mazlící párty. Podobné večírky lze navštívit už v několika německých městech. "Specifikem je, že ke všem dotykům je třeba mít předem souhlas," říká Hübnerová, která pochází z Drážďan. Jen jasné ano znamená ano. "Když člověk k někomu přijde, musí se nejprve zeptat: 'Můžu si k tobě přisednout? Můžu se dotknout tvých ramen?'," dodává lektorka.
Dotyky posilují důvěru v jiné a vysílají signál, že má člověk naši pozornost, říká psycholožka a neurovědkyně Ilona Croyová z Jenské univerzity. Spolu se svým výzkumným týmem zjistila, že páry se v průměru vědomě dotýkají desetkrát denně. Počítají se přitom třeba polibky či objetí. "Dotyk se přenáší specializovanými nervovými vlákny, takzvanými C-taktilními aferenty," říká Croyová. "Když někoho hladíte po kůži rychlostí jednoho až deseti centimetrů za vteřinu, tak se tato nervová vlákna aktivují," dodává.
Vlákna pak vysílají signály do centra mozku zodpovědného za potěšení. Hladina kortizolu a tepová frekvence klesají, upokojuje to a mírní stres. Optimální je podle Croyové rychlost tří centimetrů za vteřinu. Hladit sebe sama je ovšem méně efektivní, protože tělo s dotykem počítá a aktivita mozkových oblastí je nižší.
Potřeba laskání se podle socioložky Romy Simonové z Technické univerzity v Drážďanech v průběhu života mění. "Pro děti je elementárně důležité, abychom je brali do náruče a aby vyrůstaly v láskyplném prostředí," říká. V dospívání naopak děti často polibky od svých rodičů vehementně odmítají. V dospělosti pak záleží mimo jiné na pohlaví a sociálním prostředí. "Dotyky mezi ženami jsou společensky přijatelnější. U mužů je to stále ještě tabu," říká socioložka. Především starší muži, kteří žijí sami, mají podle ní často horší přístup k tělesné blízkosti. "Sociálních kontaktů mají prostě výrazně méně," dodává.
Tělesný kontakt přitom pomáhá proti osamělosti a může dokonce působit proti depresi. Právě mazlení je pro mnoho lidí něčím velmi intimním a odehrává se především ve vztazích. "Mazlící večírky nabízejí možnosti se z tohoto úzkého rámce vymanit," říká Simonová. Člověk na to ovšem musí mít i peníze. U Hübnerové stojí tříhodinová až čtyřhodinová mazlící seance mezi 20 a 30 eury (500 až 730 Kč).
Pravidla jsou přitom přísná. Jde o mazlení bez sexuálního podtextu. Něžné polibky jsou dovoleny, líbání s použitím jazyka nikoli. "Existují dvě základní potřeby dotyků," říká Hübnerová. Potřeba spojená se sexuálním vyžitím a potřeba něžného dotyku bez dalších úmyslů. "Pro mnohé je to novinka, když k nám přijdou. A my se tady věnujeme výhradně tomu druhému aspektu," dodává. Některá lidská těla jsou podle ní přitom nastavena tak, že každý dotyk přináší vzrušení. Když se člověk ale na mazlení vědomě nastaví, může toto nastavení změnit.
Johannes Neubauer, který se mazlícího večírku v Drážďanech účastní, se uvelebil na podlaze. Napoprvé byl velmi nervózní. "Nedokázal jsem si představit, jak to bude fungovat bez sexuálního kontextu. Ale funguje to překvapivě dobře," říká. Na mazlící večírky teď chodí pravidelně a právě ve vánočním čase je to pro něj velmi příjemné.
Zhruba po dvou hodinách na večírku začíná zpravidla "volná mazlící zábava", při které je možné se začít laskat. Někteří, kteří se zdáli být na začátku zdrženliví, se dokážou po relaxačních cvičeních uvolnit. Pro lektorku Hübnerovou je ale důležité, aby se na večírcích vždy vše odehrávalo dobrovolně a se souhlasem. "Lidé se mohou klidně jen dívat, spát nebo meditovat," říká.
