Londýn - Vědci v Británii naznačují, že se lidé mohli naučit rozdělávat oheň mnohem dříve, než se dříve předpokládalo. Objevili totiž důkazy o tom, že k úmyslnému zakládání ohně docházelo na území dnešní východní Anglie už asi před 400.000 lety. Nálezy popsané v odborném časopise Nature tak posouvají nejstarší známé kontrolované rozdělávání ohně zhruba o 350.000 let, píše agentura AP.
Dosud nejstarší potvrzené důkazy pocházely z neandrtálských nalezišť na území dnešní severní Francie. Pocházely z doby asi před 50.000 lety.
Nový objev se odehrál v Barnhamu, paleolitickém nalezišti v hrabství Suffolk. Tým pod vedením londýnského Britského muzea identifikoval pálenou hlínu, pazourkové sekery rozlámané intenzivním žárem a dva úlomky pyritu, nerostu, který při úderu pazourku vytváří jiskry.
Výzkumníci nález čtyři roky analyzovali, aby vyloučili možnost, že pozorují důsledek přírodních lesních požárů. Geochemické testy ukázaly, že teploty překročily 700 stupňů Celsia, přičemž doložili opakované hoření na stejném místě. Tento vzorec podle nich odpovídá spíše umělému ohništi než úderu blesku.
Archeolog Rob Davis z Britského muzea uvedl, že kombinace vysokých teplot, kontrolovaného hoření a úlomků pyritu ukazuje, "jak oheň skutečně rozdělávali a že ho rozdělávali".
Železitý pyrit se v Barnhamu přirozeně nevyskytuje. Jeho přítomnost tedy naznačuje, že lidé, kteří tam žili, ho záměrně sbírali, protože rozuměli jeho vlastnostem a mohli ho použít k zapálení troudu.
Stopy po úmyslném rozdělávání ohně se v archeologických záznamech dochovávájí jen zřídka. Popel se totiž snadno rozptýlí, dřevěné uhlí se rozkládá a tepelně změněné usazeniny mohou erodovat. V Barnhamu však byla spálenina izolována v dávných rybníkových sedimentech, což vědcům umožnilo rekonstruovat, jak raní lidé toto místo využívali.
Výzkumníci zdůrazňují, že důsledky objevu rozdělávání ohně pro lidskou evoluci jsou značné. Oheň umožnil raným populacím přežít v chladnějším prostředí, odradit predátory a vařit jídlo. Vaření rozkládá toxiny v kořenech a hlízách a ničí patogeny v mase, čímž zlepšuje trávení a uvolňuje více energie na podporu většího mozku.
Odborník na evoluci člověka v londýnském Přírodopisném muzeu Chris Stringer uvedl, že obyvatelé Barnhamu byli podle fosilií raní neandrtálci, jejichž lebeční rysy a DNA poukazují na rostoucí kognitivní a technologickou vyspělost.
Oheň také umožnil nové formy společenského života. Večerní setkávání kolem ohniště poskytovala čas na plánování, vyprávění příběhů a posilování skupinových vztahů, což je chování často spojované s rozvojem jazyka a organizovanějších společností.
Archeologové tvrdí, že naleziště v Barnhamu zapadá do širšího vzorce pozorovaného v Británii a kontinentální Evropě před 500.000 až 400.000 lety, kdy se velikost mozku raných lidí začala blížit moderní úrovni a kdy se častěji vyskytují důkazy o stále komplexnějším chování.
Pro archeology nový nález pomáhá řešit dlouhodobou otázku: Kdy se lidé přestali spoléhat na údery blesku a lesní požáry, a místo toho se naučili rozdělávat oheň, kdekoli a kdykoli ho potřebovali? Nick Ashton, kurátor paleolitických sbírek v Britském muzeu, ho označil za nejzajímavější objev ve své 40leté kariéře.
