Veletrhy, včetně MSV, jsou akce, kdy všichni vědí, že v určitém časovém období uvidí na určitém místě to nejlepší, co se dá v dané oblasti vidět. Udělají si čas, přijedou, potkají se. Proto si myslím, že veletrhy mají stále svoje místo, říká generální ředitel českého Siemensu Eduard Palíšek.
Siemens Česká republika a Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně patří desítky let nerozlučně k sobě. Čím chcete zaujmout odbornou a laickou veřejnost v roce 2025?
Na Mezinárodní strojírenský veletrh jsme vždy přiváželi nejnovější technologie, které se daly vystavit. Často to fungovalo tak, že když jsme například přišli s digitálním dvojčetem, tak rok poté byl veletrh zaplavený digitálními dvojčaty. Vždycky jsme byli takovým ukazatelem trendů na veletrhu, a jsme pyšní na to, že jsme jako český Siemens za těch 66 let nevynechali žádnou příležitost vystavovat.
Zdůrazňujete, že pro Siemens mají veletrhy význam. Nicméně obecně: Jaké místo zaujímají v této rychlé době? Mají fyzické akce účastníkům a návštěvníkům stále co dávat, nebo se přežily?
Z mého pohledu je na veletrzích, přestože máme digitální dobu natolik rozvinutou a velká část komunikace se přesouvá do oblasti sociálních médií a webových prezentací, nejdůležitější osobní kontakt. Můžeme si říct, že se lidé mohou setkat při jiných příležitostech – jenže veletrhy, včetně MSV, jsou akce, kdy všichni vědí, že v určitém časovém období uvidí na určitém místě to nejlepší, co se dá v dané oblasti vidět. Udělají si čas, přijedou, jsou zvědaví, ptají se, potkávají se. To je aspekt, který se nedá nahradit žádnou známou technologií. Proto si myslím, že veletrhy mají stále svoje místo.
Video s Eduardem Palíškem si můžete pustit ZDE.
Letos se expozice Siemens zaměřuje na zvyšování konkurenceschopnosti firem. Co si pod tím můžeme představit?
Konkurenceschopnost českých firem je alfa a omega pro rozvoj české ekonomiky, celé české společnosti i pro zvyšování životní úrovně obyvatel naší země. Proto se snažíme přinášet technologie, které pomohou těm, kteří vidí, že je potřeba tímto směrem jít, vyšší konkurenceschopnosti dosáhnout. Letos v Brně představíme například řadu řešení s využitím průmyslové umělé inteligence.
Jedním z příkladů je systém Inspekto, který dokáže vizuálně zkontrolovat produkt a na základě velmi rychlého učení umí nahradit lidskou kontrolní činnost. Je velmi přesný a má vysoké procento správného zachycení vad. Toto řešení lze snadno integrovat do celého digitálního procesu.
Vedle řešení s prvky umělé inteligence představíme řadu dalších zajímavých novinek, například unikátní obráběcí stroj české firmy SinuCraft, který díky implementovanému řídicímu systému Sinumerik ONE zvládne propojit dvě doposud oddělené technologie, obrábění a aditivní výrobu, lidově 3D tisk. To má obrovské výhody, můžete velmi rychle a efektivně vytvářet tvarově složité výrobky.
Je udávání trendů v dnešní konkurenci umění, nebo naopak součást stále rychlejšího vývoje?
Na začátku průmyslové revoluce nazvané Průmysl 4.0 byly myšlenky o nových konceptech. Existovaly rámce, kterým se mají nové technologie ubírat. Od těchto počátečních vizí se dostáváme do stavu, kdy se na trh dostávají aplikovatelné produkty a řešení, které mají jasné možnosti využití. Velkou výhodou je propojitelnost těchto systémů dohromady. Zavádění digitálních principů do výroby není jenom často opakovaný termín, jde o reálné řešení, které výrazným způsobem zvyšuje flexibilitu firem. Snižuje náklady, energetickou náročnost, a tím zvyšuje nebo minimálně udržuje konkurenceschopnost produktů, které by jinak měly v globální konkurenci problém. Můžeme vidět celou řadu šikovných firem, které vsadily na moderní výrobu, dokázaly digitálně propojit celý hodnotový řetězec od návrhu produktu až po jeho testování a uvedení na trh.Tyto firmy rostou prokazatelně dynamičtěji než ty, které si myslí, že se jich digitální transformace netýká.
Zvládá český průmysl absorbovat nové myšlenky a postupy, přijímat je za své?
Jde to velmi pomalu a každá firma k této otázce přistupuje jinak. Hodně záleží na tom, nakolik vizionářský je management firmy, nakolik opustil způsob myšlení, kdy je podnikání založeno na levné pracovní síle – a dívá se na to, jak udělat firmu efektivní, produktivní, flexibilní. V Česku je celá řada firem, které to pochopily. Na druhou stranu je pořád hodně těch, které se do tohoto stadia nedostaly. My jsme spoluzakladateli Národního centra pro Průmysl 4.0. Je to skvělá platforma, kde malé a střední podniky, pokud váhají nebo si neví v digitalizaci rady, mohou přijít a začít svou cestu digitální transformace.
Je náš průmysl něčím specifický? Liší se od zbytku světa třeba strojovým vybavením?
Často vidíme, že používaný strojový park má něco za sebou a není příliš efektivní. My na veletrhu ukazujeme systémy tzv. retrofitu, které pomohou starším zařízením v dobré mechanické kondici, ale bez digitální složky. Ty umíme pomocí moderních řídicích systémů, čidel a pohonů obnovovat a dodat jim digitální duši, díky níž se mohou zařadit do moderních digitálních řetězců.
Další velice důležitý element je efektivita samotné výroby. S rostoucími cenami elektrické energie je mimořádně důležité zaměřit se na to, aby byla spotřebována jen energie, která je pro výrobu nezbytná. K tomu slouží systémy energetického managementu. Ten náš dává firmám možnost efektivně řídit spotřebu energií podle plánu výroby, podle rozložení spotřeby v čase, podle nastavení tarifů. Pomáhá hledat místa, kde je energie možné ušetřit a snížit nákladovost této oblasti.
ČR má stále značný podíl průmyslu na HDP, může v této podobě přijímat nové technologie a změny, nebo se tato struktura musí změnit?
Souvisí to jedno s druhým. Často slyšíme, že naši ekonomiku brzdí nedostatek pracovní síly. Ale když se podíváme, jak pracovní sílu využíváme, zjistíme, že ji využíváme k činnostem, které se dají automatizovat. Místo toho, abychom pracovní sílu transformovali do oblastí, které pomáhají rozvoji ekonomiky, přinášejí inovativní řešení a nové kompetence. Tím, že lpíme tom starém, si uzavíráme možnosti, protože vážeme lidskou sílu na činnosti s nízkou přidanou hodnotou. To nejhodnotnější, co máme, je počet mozků, ne jednoúčelově využitých rukou. Jestliže z tohoto počtu mozků nedokážeme udělat hlavní výrobní nástroj, tak naše konkurenceschopnost nedosáhne úrovně, kterou bychom chtěli mít.
V čem nám ujel vlak, kde ve světě se můžeme inspirovat?
Řekl bych, že Evropě utekla celá jedna technologická oblast. Když se podíváte na řadu moderních technologií, tak jsme závislí na jiných zemích, než jsou ty v EU. Je třeba si uvědomit, že se geopolitická situace velmi dynamicky mění, a měli bychom se vrátit do stavu, kdy umíme vymyslet a vyrobit věci tam, kde je chceme používat.
Podívejte se na komunikační technologie, na datová centra, na software. To všechno se vyvíjí jinde než v EU. My jsme jako firma možná výjimka. Máme silné softwarové základny v EU i tady v tuzemsku, snažíme se dělat věci propojené s našimi produkty skutečně tam, kde je chceme používat.
Může být umělá inteligence, která se postupně stále více uplatňuje v různých sférách našich aktivit, i nadále dostupná zdarma, nebo ji čeká zpoplatnění, v důsledku obrovských vstupních investic?
Je zapotřebí rozlišovat mezi umělou inteligencí spotřebitelskou a průmyslovou. Spotřebitelská bude, s určitými možnostmi, k dispozici zdarma, protože se používá k tomu, aby se v těchto modelech systémy učily a testovaly reakce uživatelů. Průmyslová umělá inteligence je úplně jiná liga. Musí zajistit, aby ji mohly používat i firmy, které potřebují mít zcela bezpečnou, spolehlivou a certifikovatelnou výrobu. Ve spotřební umělé inteligenci dostanete odpověď, o které nevíte, kde a jak vznikla, na jakých datech se ji systém naučil. To v průmyslu není možné.
Průmyslová umělá inteligence musí podat zcela správnou, jasnou, dohledatelnou a případně certifikovanou odpověď na stejnou otázku vždycky stejně. Musí být možné zpětně zjistit, jak jednotlivá rozhodnutí, doporučení a stanoviska vznikla a na základě jakých informací. To je úplně jiný systém. Musíte mít zajištěno, že data, která danému modelu svěříte, zůstanou stále vaším vlastnictvím, protože je to vaše největší know-how. Že se z nich nestanou veřejně dostupné údaje. To jsou aspekty, které výrazně odlišují průmyslovou umělou inteligenci od spotřebitelské. A tato průmyslová AI nebude nikdy zadarmo, protože je velmi náročné ji udržovat, trénovat a mít ji ušitou na míru konkrétní firmě. Ale efektivita, která vznikne použitím takovýchto systémů, přinese pak dalekosáhlé, násobně vyšší výhody a přínosy než investice, které jsou potřebné pro její vybudování.
Může nastat situace, kdy bude umělou inteligenci hlídat umělá inteligence? Nebo je i tady lidský mozek nenahraditelný?
V současné době je lidský mozek nezastupitelný a finální verifikaci všech výstupů pořád dělá člověk. Kam se tyto systémy posunou dál? Těžko předvídat. Víme, že hranice jsou velmi pružné. Vývoj se posouvá mílovými kroky. Přesto si myslím, že faktor lidského vědění a vědomí je nezastupitelný.
