Praha - Úspěšnost ochranného zbarvení živočichů vůči predátorům neurčuje jediná strategie, ale souhra ekologických podmínek. Vyplývá to z nové mezinárodní studie zveřejněné v časopise Science, na které se podíleli také zoologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Vědci testovali na 15.000 umělých můrách rozmístěných na šesti kontinentech, zda je účinnější výstražné nápadné zbarvení, nebo nenápadné maskování. Univerzita to uvedla v tiskové zprávě.
Výsledky ukázaly, že klíčovou roli hraje složení společenstva predátorů, druhová pestrost kořisti i podmínky prostředí, jako je struktura vegetace a světelné poměry.
"Neexistuje univerzálně nejlepší strategie. To, zda se více vyplatí splynout s okolím, nebo naopak na sebe upozornit výstražnými barvami, závisí na konkrétním ekosystému," uvádí tisková zpráva.
Podle vědců fungovalo výstražné zbarvení lépe v oblastech s intenzivním konkurenčním tlakem mezi predátory, kteří v takovém prostředí častěji riskovali a napadali i potenciálně nebezpečnou kořist. Maskování ale nebylo úspěšné vždy.
Důležitým faktorem bylo i zastoupení barevných typů v místních společenstvech. Tam, kde převládaly nenápadně zbarvené druhy, se predátoři lépe naučili takovou kořist vyhledávat, což účinnost maskování snižovalo. Naopak v prostředí s častým výskytem výstražně zbarvených druhů se predátoři těmto vzorům spíše vyhýbali.
Experiment se uskutečnil na 21 lokalitách v lesních ekosystémech napříč kontinenty, včetně afrického Kamerunu, kde výzkum vedl tým z Přírodovědecké fakulty UK ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců AV ČR. Umělá kořist měla tři varianty zbarvení – typicky výstražnou oranžovo-černou, nenápadně hnědou a neobvyklou modro-černou.
Studie podle autorů přináší nový pohled na evoluci antipredačních strategií, tedy skrývání se před predátory, a ukazuje, jak různé ekologické faktory společně určují, která z nich je výhodnější. Do budoucna by vědci chtěli zjistit, zda podobné mechanismy fungují i v jiných prostředích, například ve vodních ekosystémech.
