Uběhlo deset let od chvíle, kdy do Evropské unie začala proudit migrační vlna. Eurokomisař pro migraci nyní hodnotí uplynulé období a zároveň upozorňuje na výzvy, které teprve přijdou.
Deset let od migrační vlny roku 2015 a od slavného výroku Angely Merkelové „Wir schaffen das“ („To zvládneme“) dnes evropská migrační politika stojí opět na zásadním rozcestí.
Pro eurokomisaře pro migraci Magnuse Brunnera představuje tato chvíle příležitost bilancovat zkušenosti posledních deseti let a zároveň se zamyslet nad tím, co Evropu čeká dál, když do unie nadále proudí migranti i žadatelé o azyl.
V písemných odpovědích na dotazy European Newsroom (enr) uvedl rakouský eurokomisař, že o tom, kdo smí či nesmí překročit hranice, rozhoduje Evropská unie. Aby bylo možné zvládnout další příliv migrantů ze zemí mimo EU, vyzval k efektivnějšímu navracení migrantů a užší spolupráci se třetími státy.
Otázka: Od uprchlické krize roku 2015 uplynulo deset let a EU mezitím přijala řadu reforem, včetně nového paktu o migraci a azylu. Stále však přetrvávají zásadní problémy – od nerovného rozdělování zátěže až po trvale vysoké počty příchozích. Jaké konkrétní kroky EU podniká, aby se zkušenosti z roku 2015 skutečně promítly do praxe a aby členské státy při budoucích migračních krizích sdílely odpovědnost spravedlivěji?
Odpověď: „Evropa se v uplynulých deseti letech potýkala s řadou migračních výzev a projevila přitom mimořádnou odpovědnost. Tyto zkušenosti jasně odhalily, kde leží slabiny našeho azylového systému. A právě těmto slabinám se nyní věnujeme. Myslím, že největším ponaučením je, že v Evropské unii sestávající z 27 členských států je migrace otázkou, kterou je nutné řešit společně. Po deseti letech vyjednávání zavádíme moderní migrační systém, který obnovuje kontrolu nad tím, kdo do Evropy může přijít a kdo ne.
V současnosti stále uplatňujeme starý právní rámec. Situace se však změní až v červnu 2026 vstoupí v plnou platnost pakt o migraci a azylu spolu s našimi dalšími návrhy na účinnější navracení migrantů a užší spolupráci se třetími zeměmi podél migračních tras. Tam, kde jsme spolupráci posílili, zaznamenáváme výrazný pokles počtu nelegálních příchozích – například na západobalkánské trase (pokles o 95 % od roku 2022) a ve střední části Středomoří (pokles o 60 % od roku 2022).“
Otázka: EU slíbila „už nikdy více“, přesto se na vnějších hranicích Evropy nadále odehrávají chaotické scény. Můžete uvést několik konkrétních příkladů, jak Frontex a EU jako celek změnily svůj kurz směrem k humánnějšímu zacházení poté, co v minulosti čelily četným obviněním z násilného vytlačování migrantů?
Odpověď: „Abychom zabránili lidem vydávat se na nebezpečné cesty, musíme spolupracovat s třetími zeměmi podél migračních tras i se zeměmi jejich původu. K tomu potřebujeme vytvářet komplexní partnerství, která umožní otázky migrace skutečně řešit. K dosažení tohoto cíle využíváme různé nástroje, například vízovou politiku, obchod a také rozvojovou pomoc.
Pokud jde o naše vnější hranice, neexistují žádná ‚kdyby‘ ani ‚ale‘: lidská a základní práva musí být respektována bez výjimek. Právě to je podstatou toho, co znamená být Evropanem.
Frontex podporuje členské státy při ochraně jejich vnějších hranic tím, že poskytuje technickou i operační pomoc. V roce 2019 agentura získala nový mandát, který výrazně posílil systém ochrany základních práv, mimo jiné díky zřízení funkce pověřence pro základní práva, který dohlíží na jejich dodržování a každou stížnost řeší individuálně. Chceme jít ještě dál a mandát Frontexu upravit tak, aby tato pohraniční agentura EU byla připravena na budoucí úkoly. Přítomnost týmů Frontexu významně přispívá k přehledu o situaci a pomáhá členským státům při jejich povinnosti chránit vnější hranice unie.“
Otázka: Deset let poté – naučila se EU přistupovat k migraci jinak, nebo bude dál spoléhat na to, že prostřednictvím chystaných návratových center přenechá migrační výzvy zemím jako Albánie či Tunisko, namísto aby se s nimi vypořádala sama?
Odpověď: „Komise postupuje dvojí cestou: usiluje o dlouhodobé strukturální reformy a zároveň reaguje operativně, mimo jiné prostřednictvím komplexních partnerství s partnerskými zeměmi. Dohoda o reformách v rámci paktu o migraci a azylu umožňuje EU uzavřít minulost, překonat rozpory a upevnit společný přístup k migraci a správě hranic. Jinými slovy, dáváme si svůj evropský dům do pořádku a zajišťujeme, abychom měli vhodný právní rámec, který nám umožní nastavit rychlé, efektivní a zjednodušené postupy pro azyl a navracení a harmonizovaný systém řízení příchozích ze zemí mimo EU.
Zároveň víme, že migrace nezačíná ani nekončí na našich hranicích, a proto musíme posílit spolupráci se třetími zeměmi v duchu celotransitního přístupu k řízení migrace. Komise v rámci přístupu Tým Evropa spolupracuje s členskými státy na prohlubování komplexních partnerství založených na společných zájmech, mezi nimiž je migrace často jedním z klíčových. Tento přístup umožnil také intenzivnější operativní spolupráci s partnery pokrývající celé spektrum oblastí souvisejících s migrací a vysídlením – od řešení příčin migrace, ochrany uprchlíků a zranitelných migrantů a souvisejících problémů přes posílení hraničních kontrol, prevenci neregulérních odchodů a boj proti obchodování s lidmi a převaděčství až po zlepšení návratů, zpětného přebírání a reintegrace a vytváření legálních možností migrace.“
Otázka: Ukazuje se, že krize oslabila důvěru lidí v instituce a zároveň prohloubila politické rozdíly v otázce migrace. Jak EU plánuje obnovit důvěru veřejnosti a podpořit diskuzi o migraci, která by byla více založená na faktech a méně politizovaná, zejména v době, kdy v řadě členských států sílí protiimigrační nálady?
Odpověď: „Prioritou v otázkách migrace je podle mě vrátit lidem pocit jistoty, že dění v Evropě máme pod kontrolou. K dosažení tohoto cíle musíme migraci řídit spravedlivě a pevně a zároveň koordinovat kroky na úrovni celé EU. To znamená nastavit jasná pravidla, kdo může do EU vstoupit, kdo zde může zůstat a kdo musí unii opustit. Zahrnuje to také spolupráci při řešení společných výzev.
Od evropských institucí i národních vlád lidé oprávněně čekají především to, že dokáží řešit problémy, které před námi stojí. Musíme naslouchat obavám lidí a prosazovat promyšlené politické zásady, které na tyto obavy nabídnou řešení. A také je nutné, aby komise, členské státy a parlament táhly za jeden provaz a výsledky skutečně přinesly.“
Pakt Evropské unie o migraci a azylu má vstoupit v platnost v červnu 2026. Jde o soubor nových pravidel, která mají usměrňovat migraci a zavést společný azylový systém na úrovni EU. Podle unijní pohraniční agentury „zajistí, aby unie měla silné a bezpečné vnější hranice, aby byla zaručena práva jednotlivců a aby žádná členská země nezůstala při migračním tlaku osamocena.“
Zdroj: enr
