Praha - Čekací doby na operace jsou podle ortopedů od měsíce po více než dva roky, záleží na regionu i diagnóze. Akutní pacienti ale dostávají přednost. Roli hraje i nedostatek sester nebo nutné výměny už operovaných kloubů. Na dnešní tiskové konferenci ke 100. výročí založení Československé ortopedické společnosti, dnes České společnosti pro ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí, to uvedli její zástupci.
Zdravotní pojišťovny mají podle nařízení vlády povinnost zajistit dostupnost výměny kyčelního nebo kolenního kloubu pro pacienta do roka. Těchto operací je ročně více než 30.000 a každoročně jich přibývá. Lékaři připouštějí, že někde je čekací doba i dvojnásobná.
"Pohybuje se od jednoho měsíce, u těch superakutních, až po dva roky a víc. Nedokážeme říct střední hodnotu, záleží region od regionu, diagnóza od diagnózy," uvedl předseda odborné společnosti Jiří Gallo. Kapacita systému je podle něj především věcí organizace českého zdravotnictví. "Víme o nařízení vlády, ale někde to prostě nejde," dodal.
Výhodu české ortopedie vidí v tom, že vysoký standard je díky solidárnímu zdravotnímu pojištění dostupný všem pacientům, nejen těm platícím jako například ve Velké Británii či USA. "My máme skvělou péči na to, jakým způsobem ho hradíme," doplnil místopředseda odborné společnosti Vojtěch Havlas.
Ve svých začátcích, zejména za druhé světové války, se ortopedie věnovala hlavně dětem s vrozenými vadami kyčlí. V 60. letech vznikly v tehdejším Československu první tuzemské kloubní náhrady, po revoluci se srovnala se světem. "Česká ortopedie je v současné době na velmi vysoké úrovni, co se týká světového srovnání, a v podstatě není nic ve světě, co bychom u nás také nedělali," doplnil emeritní přednosta ortopedické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze Jan Bartoníček.
Nyní jde rozvoj oboru podle Havlase směrem k individualizaci péče a enormní je rozvoj endoskopie, tedy výkonů, které využívají jen malé operační otvory místo velkých otevřených ran. "Polovinu pacientů dokážeme uspokojit miniinvazivním zákrokem," uvedl. To umožňuje zkrácení hospitalizací, což podle něj šetří peníze systému veřejného zdravotnictví a přináší větší komfort pacientům.
V současné době je podle dat odborné společnosti 64 primariátů ortopedie, devět plnohodnotných klinik navázaných na lékařské fakulty a dvě navázané na vysoké školy nelékařského typu. Problém vidí ortopedové v nedostatečné elektronizaci zdravotnictví. Při řešení akutních úrazů by podle něj pomohlo, aby lékaři viděli základní údaje o pacientech. Zatímco zájem mladých lékařů o obor je podle Galla dostatečný, chybí nezdravotnický personál včetně instrumentářek pro operace. Někde to vede i k zavírání oddělení.
Budoucnost pak vidí lékaři v nejrůznějších moderních terapiích, kloubních náhradách z lepších materiálů nebo třeba biologické léčbě chrupavky. Roli hraje také umělá inteligence. "V současné době ji do jisté míry aplikujeme v rozvíjející se robotické operativě," doplnil Havlas. Problém s novými technologiemi je podle něj v jejich finanční dostupnosti. Kromě povolení nákupu nového přístroje je podle něj nutná také úhrada jejich výkonů z veřejného zdravotního pojištění včetně potřebného materiálu, který může u jedné operace činit i 30.000 korun.
