Návrh na zrušení střídání letního a zimního času v EU leží už roky u ledu. Polské předsednictví v Radě Evropské unie se snaží prolomit nečinnost Bruselu a znovu rozběhnout jednání. Pomoc by mohla přijít z nečekaného směru: od Trumpa a Muska.

Přesně jako hodinky se rok co rok na konci března opakuje stejný scénář. Lidé se zmateně ptají jeden druhého, jestli se hodiny posouvají o hodinu dopředu, nebo dozadu. Přicházejí o spánek, zmeškávají schůzky… Miliony Evropanů od Dánska až po Chorvatsko si každoročně kladou otázku: Opravdu ještě potřebujeme letní čas? A co to vlastně je?

Evropská komise navrhla zrušení střídání letního a zimního času v roce 2018 poté, co téměř čtyři miliony obyvatel tehdejších 28 členských států – tedy ještě před formálním vystoupením Spojeného království z EU – vyjádřily v otevřené konzultaci svůj souhlas. O rok později reformu podpořil Evropský parlament, poté však narazila na odpor některých členských států a uvízla na mrtvém bodě.

Polsko, které do července tohoto roku předsedá unii, uvedlo, že nastal čas vrátit tuto otázku na pořad jednání členských států. Podle unijních zdrojů se polské předsednictví chystá uspořádat na konci dubna technická jednání s členskými zeměmi, aby zjistilo, zda existuje šance dosáhnout dohody o zrušení změn času.

Jarní posouvání hodin o jednu hodinu dopředu, aby večer bylo o hodinu déle světlo, se v některých evropských zemích uplatňovalo s přestávkami již od první světové války. Později se od tohoto opatření upustilo, protože bylo v mnoha evropských zemích vnímáno jako připomínka války. Během ropné krize v 70. letech se ale praxe s cílem šetřit energií vrátila a od té doby zůstala v platnosti.

Evropské země začaly zavádět letní čas koncem 70. a počátkem 80. let. Evropská unie poprvé přijala právní předpisy týkající se střídání času v roce 1980 prostřednictvím směrnice, která sladila tehdejší národní praxe. Jak na svých webových stránkách uvádí Evropská rada, cílem bylo zajistit hladké fungování jednotného trhu.

Současná směrnice vstoupila v platnost v roce 2001. Podle jejích ustanovení přecházejí všechny členské státy na letní čas poslední neděli v březnu a zpět na svůj standardní („zimní“) čas poslední neděli v říjnu.

Skutečně díky letnímu času ušetříme?

Základní myšlenkou bylo ušetřit náklady na energii tím, že se ve večerní době „získá“ jedna hodina denního světla. 

Skutečný efekt úspory energie je však sporný. Německá agentura pro životní prostředí to shrnula takto: „Kolik energie se díky přechodu na letní čas skutečně ušetří, nelze přesně určit, protože změna vede k nižší spotřebě v některých oblastech, ale k vyšší v jiných.“

To znamená, že na jedné straně se během letního času efektivněji využívá denní světlo, což vede k úsporám elektrické energie ve večerních hodinách. Na druhé straně se však spotřebuje více energie na vytápění v důsledku dřívějšího vstávání během chladnějších ranních hodin na jaře a na podzim.

Většina studií poukazuje na velmi nízký potenciál úspor energie.

Ztracená hodina spánku kvůli letnímu času

Přibývá také důkazů o nepříznivých dopadech změny času na lidské zdraví – a to jak v severních, tak jižních evropských zemích:

„Existuje obrovské množství důkazů o tom, že střídání času dvakrát ročně je škodlivé pro lidské zdraví, pro zvířata i pro silniční dopravu a přináší jen velmi málo výhod. Navíc je to rovněž velmi nepříjemné,“ uvedl irský europoslanec Seán Kelly, jeden z nejhlasitějších zastánců zrušení střídání času.

Dánská studie z roku 2017 ukázala, že v týdnu po přechodu z letního času na zimní trpí o 11 procent více lidí depresí než v jiných týdnech roku. „Bylo přímo prokázáno, že u osob náchylných k depresím může náhlý nástup tmy fungovat jako spouštěč tohoto onemocnění,“ uvedl předseda Dánské asociace proti letnímu času Jørgen Bak.

Pro Španělsko by podle Gonzala Pina, koordinátora Skupiny pro spánek a chronobiologii při Španělské pediatrické asociaci (AEP), bylo nejvhodnější držet se časového pásma, které je nejblíže jeho poledníku – tedy zimního času. „Náhlé změny času výrazně narušují synchronizaci našeho neurohormonálního systému – kortizolu, melatoninu, serotoninu a cholesterolu, který má svůj vlastní biologický rytmus,“ zdůraznil Pin.

Ani vědecké názory však nejsou jednotné: Bulharská neuroložka Dr. Diana Dechovska v rozhovoru pro bulharskou tiskovou agenturu BTA v roce 2022 uvedla, že lidské tělo je poměrně přizpůsobivé a posun času o jednu hodinu obvykle nepředstavuje velkou zátěž.

Průměrný člověk podle ní potřebuje pět až deset dní, aby si na změnu času zvykl. Dechovska citovala údaje, podle nichž přibližně jen pět procent lidí reaguje na změnu času výrazně negativně. Může se u nich objevit porucha spánku, která vede k nervozitě, podrážděnosti, sníženému soustředění a zhoršené náladě. Citlivější jsou zejména starší lidé a osoby s chronickými onemocněními, jejichž organismus je méně přizpůsobivý.

Zrušit střídání času? Kdo je pro a jaký čas by měl zůstat?

Ačkoli Evropská komise navrhla ukončení střídání času již před šesti a půl lety, členské země EU se v této otázce dosud nedohodly.

Návrh byl předložen po online průzkumu, kterého se v létě 2018 zúčastnilo 4,6 milionu lidí. Z tohoto počtu se 84 procent vyslovilo pro ukončení pravidelného posouvání času dvakrát ročně.

Nicméně pouze v Německu a Rakousku odpověděl významný počet respondentů. Z celkového počtu 4,6 milionu respondentů pocházelo přes 3,1 milionu z Německa a přes 260.000 z Rakouska, zatímco v ostatních členských státech bylo zapojení velmi nízké. Němci se v drtivé většině vyslovili pro zavedení trvalého letního času.

Současné polské předsednictví EU neformálně zkoumá, zda je možné postup ohledně návrhu na zrušení střídání času urychlit, ale je si zároveň vědomo toho, že návrh dosud získal od členských států EU jen omezenou podporu.

Mluvčí Evropské komise uvedla: „Věříme, že koordinované řešení je stále dosažitelné, a podporujeme obnovení diskuzí.“

Polský ministr pro rozvoj a technologie Krzysztof Paszyk uvedl, že postoj komise je výsledkem jeho rozhovoru s eurokomisařem pro dopravu Apostolosem Tzitzikostasem. „Oba jsme se shodli, že střídání času v Evropě je třeba ukončit. Polské předsednictví má v této věci plnou podporu,“ ujistil ministr.

Americký prezident Donald Trump po svém znovuzvolení prohlásil, že se chce letního času zbavit, protože ho považuje za „nepohodlný“ a „velmi nákladný“. Později ovšem svůj postoj zmírnil a označil tuto otázku za „záležitost padesát na padesát“. 

Před měsícem se do debaty zapojil i Trumpův spojenec a technologický miliardář Elon Musk, který se svých příznivců zeptal, zda by v případě zrušení střídání času upřednostňovali posunutí o hodinu dozadu, nebo dopředu. Většina hlasovala pro pozdější východ a západ slunce po celý rok.

Zdá se však, že v členských zemích EU podobné nadšení chybí. Ani Dánsko a Kypr, které po Polsku přebírají předsednictví Rady EU, neprojevují zájem posunout tuto záležitost vpřed.

Jørgen Bak z Dánska doufá, že se Trumpovi podaří přimět Evropu, aby se zrušením letního času souhlasila.

Aby však ke zrušení došlo, musely by se nejprve členské státy EU dohodnout, zda chtějí přejít trvale na letní čas, nebo se držet standardního (zimního) času.

V Bulharsku začaly ke zrušení letního času vyzývat některé politické strany a zdá se, že občané s nimi souhlasí. Podle údajů z průzkumu EU z roku 2018 uvedlo 80 procent bulharských respondentů, že jejich celková zkušenost se změnou času je velmi negativní nebo negativní, zatímco méně než 20 procent ji hodnotilo pozitivně či velmi pozitivně.

V Itálii se naopak objevila nedávno petice s 350.000 podpisy volající po trvalém zavedení letního času. Podle Italské společnosti pro environmentální medicínu (SIMA), jednoho z organizátorů petice, umožnilo zavedení letního času ušetřit za deset let 11,7 miliardy kWh, což snížilo účty Italů za energii o 2,2 miliardy eur. Navíc údajně došlo k výraznému snížení emisí, které ovlivňují klima.

Albánci jsou změně času nakloněni, mimo jiné proto, že tato malá balkánská země má přibližně 300 slunečných dní v roce, což vede především k úspoře elektrické energie.

Jiní jsou v této otázce zdrženlivější: V Rumunsku, které zavedlo přechod na letní čas v roce 1997, neprobíhá v současnosti žádná debata ani oficiální iniciativy vyzývající ke změně.

Vždyť jde jen o astronomii

Ačkoli problémy často spočívají v nedostatečné politické jednotě v rámci EU, v tomto případě má záležitost také geografický aspekt, který nelze přehlížet.

V Evropské unii existují tři časová pásma, přičemž nejrozsáhlejší je středoevropské, které se rozprostírá od Polska na východě až po Španělsko na západě.

Kdyby všechny země v tomto časovém pásmu trvale zavedly letní čas, v Belgii, Nizozemsku a Dánsku by se slunce v zimě vycházelo až uprostřed dopoledne a v severozápadním Španělsku kolem desáté hodiny dopoledne.

Kdyby se rozhodly přijmout natrvalo zimní čas, ve východním Polsku by slunce v létě vycházelo už ve tři hodiny ráno a v Berlíně ve 3:44.

Na druhou stranu, pokud by země na západě a severu kontinentu vstoupily do západoevropského časového pásma, což by bylo přirozené, vznikly by nové komplikace, protože například Francie a Německo by spadaly do dvou různých časových pásem.

V současné době se zdá, že sezónní změny času jsou přes všechny své nevýhody stále nejlepším kompromisem.

Zdroj: enr spolu s agenturami AFP, Agerpres, ANSA, ATA, BTA, dpa, EFE, HINA, PAP, Ritzau

EU speciál enr