Nové Město na Moravě (Žďársko) - Jedinečnost lidových krojů severního Horácka tkví v použitých látkách. Všechny byly tkané podomácku ze lnu, vlny a bavlny. Průmyslově vyráběné látky se až do 20. století nepoužívaly. Při otevření etnografické expozice Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě to zdůraznil etnograf Jan Kuča. Muzeum má novou expozici po více než 30 letech. Větší prostor v ní dostaly právě lidové kroje. Horácko je oblast na pomezí Čech a Moravy, částečně se překrývá s dnešním Krajem Vysočina.
Fotogalerie
"I na poměrně velký svátek selky do kostela chodily v tkaných sukních, to nebylo obvyklé v mnoha jiných krajích," řekl Kuča. V bohatších regionech se doma tkané látky používaly jen pro oblečení na všední den. V chudém regionu Horácka si lidé kupované látky dovolit nemohli. Protože se zde ale ve velkém pěstoval len a k dostání byla i vlna a bavlna, tkalo se doma. Průmyslová textilní výroba se v regionu nikdy nerozběhla.
Zdobnost doháněly domácí látky formou tkaní, při kterém vznikaly i plastické dekory. Domácí látky se vyznačovaly dlouhou životností, sukně z nich vydržely několik generací. "A i když jsme chudý kraj, selky takových sukní měly obrovské množství, takže každou neděli chodily v jiné. To je tady také zvláštní," dodal Kuča. Sukně byly pruhované, nejčastěji s červenými nebo modrými a fialovými tóny. Doplňovaly je kabátky či kacabajky a různé šátky či čepce včetně vysokých krepínů.
Úpravy tří sálů etnografické expozice vyšly asi na půl milionu korun. Zčásti jsou zařízené jako venkovská světnice, zčásti slouží k prezentaci dosud nevystavovaných obrazů z muzejních sbírek, řekla už dříve ředitelka muzea Alice Hradilová.
Horácko je etnografická oblast na pomezí Čech a Moravy, částečně na Vysočině. Specifika regionu souvisejí s kopcovitou krajinou, tedy i méně úrodnou půdou a chladnějším podnebím. Na jihu začíná Horácko už Slavonicemi v Jihočeském kraji a na severu zasahuje do Pardubického kraje.
