K snídani jsme v našem Teak wood guest house dostali palačinky s medem plným mravenců, banány, mango a kafe – mňamka. Kluky postihly žaludeční a střevní potíže. Heslem dne je: „Jdeš na záchod? Ne, zatim držim!“ Takže dieta a klid na lůžku. Já dopoledne prošel půl městečka. Panuje tu taková poklidná atmosféra. V pravoúhlém systému ulic jsou jednoduché patrové domky, všude je dost zeleně. Po kanálech se úzké dlouhé lodě dostanou skoro až do centra, kde se z nich překládají na náklaďáčky bedny rajčat vypěstovaných na jezeře v plovoucích zahradách. Slunce přes den peče, ale když zajde, citelně se ochladí. Ač v tropech, jsme v horách. K večeři si dávám zeleninovou rýži a hovězí – první jídlo, na kterém jsem si v Barmě pochutnal. Žerou tu komáři.
Fotogalerie
V noci je pěkně chladno, ale náš luxusní týkový pokoj je vybaven teplými dekami. Klukům je už lépe. Půjčujeme si kola (20 Kč/den) a vyrážíme po východní straně jezera směrem k jihu do vesnice Maing Thauk, kde je dnes putovní trh. Tento trh se koná tuším pětkrát týdně a pokaždé v jiné vesnici. Šlapeme po prašné samá díra silničce na čínských strojích značky Wu Yang. Kolem banánové palmy, džungle, občas políčko. Školka má plot z kaktusů, aby děti neutekly. Jeden brod a asi po dvou hodinách jsme ve vsi.
Na břehu jezera nám hned místní nabízí odvoz na plovoucí část vesnice (na kůlech na jezeře). My však míříme vysoko do kopců nad vesnicí, kde je stupa a malý klášter. Zezačátku to ještě jede, ale prudší stoupání je už za hranicemi možností našich bicyklů, takže druhou polovinu kopce tlačíme.
Od kláštera je parádní výhled na vesnici pod námi a na velkou část jezera Inle. Cestou dolů krotíme rozvášněné oře skoro nefunkčními brzdami jen stěží, ale naštěstí se sjezd obešel bez ztrát na materiálu i na životech. Tržiště je na jižním konci vesnice. Přijíždíme zrovna ve chvíli, kdy trhovci své zboží balí a nakládají do dlouhých úzkých motorových kánoí.
Odpočíváme ve stínu prázdného stánku a pozorujeme ten mravenčí cvrkot jak se bedny, pytle, koše a vaky přemisťují od stánků na molo a nakládají do lodí. Na zpáteční cestu se vydáváme teprve až i poslední loď zmizí z dohledu. Potkáváme volské povozy, chlápka jedoucího na vodním buvolu, děti v zelených školkových uniformách, holky koupající se v potoce a tak. Večer zatímco kluci baští dietní sušenky, dopřávám si nejedno mojito (24 Kč/3dl), takže pak mířím na kutě námořnickým krokem.
Po vydatné lívancové snídani si u paní domácí, která krom guest housu provozuje ještě turistickou kancelář, kupujeme jízdenky do Mandalay na zítřejší večer (9000 čatů) a na dnes celodenní výlet na jezero (12 dolarů). Hned se nás ujímá chlápek a vede nás ke kanálu, kde už čeká smluvený „boutdrajvr“ se svojí velkou motorovou kánoí. Už cestou čtyři kilometry dlouhým kanálem vidíme první místní rybáře – leg rowers – jednou nohou balancují na špici své kánoiky a druhou nohou pádlují.
Vjíždíme na jezero. Hned zkraje jsou tři rybáři s typickými koši. Přijíždíme blíž. Zevlující rybář čekající na loďku s turisty vyskočil a jal se předvádět své řemeslo. Souká koš do vody a pak ho zas vyndává. Ukazuje oschlého včerejšího okouna a pak chce peníze – hrůza. Jedeme dál na obhlídku různých „gold smisů, silver smisů, blek smisů“, tkalců, dlouhokrkých žen z hor, boutbilderů a podobně. V jedné vesnici se stavujeme na oběd. Je to vodní svět: plovoucí zahrady rajčat, vesnice, domy – všechno na kůlech nad vodou. Z domů vedou schůdky rovnou na loďky, můstky, lávky. Prasečí chlívky – všechno na kůlech přímo na vodě. Zastávka v Cheroot faktory – výrobně cigár. Malé holky tu balí (možná) tabák do zelených suchých listů. Cejko si kupuje balík asi 50 kusů za 10 korun. Sledovat život na jezeře je vážně zajímavé, pořád je na co koukat. Všechny ty chýše, kanály, vesnice, polorozbořený a polozatopený chrám. Stavujeme se také ve známém klášteře skákajících koček a pak už se slunce chýlí k obzoru a my se pomalu vracíme zpět plni dojmů. Tohle stálo za to.
Po snídani si dáváme bágle do úschovy a vyrážíme na obchůzku. Nejprve do tržnice. Je to Babylon, blázinec, čilý ruch, spoustu stánků úplně se vším možným a spousta lidí. Koření, ovoce, zelenina, ryby, maso, drůbež, hadry, nože nářadí, nádobí.. no všechno. Procházíme křížem krážem, kocháme se, fotíme a tak. Pořídil jsem si typický barmanský vyřezávaný otvírák na lahve. Pak se jdeme podívat do největšího chrámu ve vsi.
Vymáhačky milodarů (donations) z Hedyho vymámily tisícovku. Uvnitř je jak jinak než Buddha, ale v jednom z obvodových přístěnků objevujeme jakési figuríny zpodobňující nemocné, mrtvé a staré a také matky s dětmi. Mrtvolu okusují ptáci a vylézají jí střeva. Pak ještě tak bloumáme městečkem a odpoledne se přesouváme pikápkem do Shwenyangu na rozcestí s hlavní silnicí. Pikápek je plný, sotva funí. Je hezky, slunce dostává ten správný podvečerní nádech. U jezera se koupe holka oblečená v sarongu, jako všichni. Klečí na lávce a polévá se vodou. V tom světle nádherná scenérie. Mlčky opouštíme jezerní oblast Inle.
V Shwenyongu procházíme trh. Lidi i děcka se tlačí u jednoho stánku před televizí – napjatě sledují vojína Rayena. V čajovně na rozcestí dáváme jídlo a pití a čekáme na náš bus. Když přijel, bojujeme trochu o svá místa, ale už se jede. Tedy ne dlouho, protože je zastávka na večeři. My sice nejíme, ale zaujala nás sudová medovina za 300 (6 Kč) sklenka. Koštujeme a protože je výborná, kupujeme celou láhev za 28 korun. Při karaoke usínám. Píchli jsme kolo. Vprostřed noci uprostřed divočiny probíhá výměna za rezervu. Pak se budím až před Mandalay.
Reklama
