Podgorica - Černá Hora je v relativně pokročilé fázi procesu přístupu do Evropské unie, splnění hlavních úkolů má ale stále před sebou. A záleží především na ní, jak se současným evropským konsenzem ohledně rozšíření bloku naloží. Výzvu představuje především reforma soudnictví, uvedl v rozhovoru s ČTK Borislav Višnjić, reportér balkánské novinářské sítě BIRN. Do Černé Hory dnes přicestoval na dvoudenní návštěvu český prezident Petr Pavel, který této balkánské zemi přislíbil podporu na její cestě do EU.
Současná politická reprezentace Černé Hory si klade za cíl vstoupit do unie v roce 2028. Ačkoliv Brusel zahájil přístupové rozhovory s Podgoricí již v roce 2012, uzavřeno bylo dosud pouze šest kapitol. Ty nejnáročnější z hlediska reforem ale podle Višnjiče na završení teprve čekají, kromě soudnictví jde například o životní prostředí.
"Máme tu vnitřní nestabilitu, která opakovaně navozuje otázku, nakolik je vláda skutečně odhodlána provádět reformy," uvedl Višnjić. Je přesvědčen, že vše nyní závisí na samotné Černé Hoře, které se otevřelo "okno příležitosti", neboť rozšíření jsou nyní nakloněné jak členské státy EU, tak nová Evropská komise. Nebylo tomu tak vždy, připomněl.
Velký kus práce má Černá Hora před sebou zejména v oblasti vlády práva. "Čeká se pokrok v případech velké korupce, z nichž mnoho bylo zahájeno, ale není jediný pravomocný rozsudek," upozorňuje Višnjić.
"U nejvyššího soudu, který projednává případy organizovaného zločinu, velké korupce a válečných zločinů, leží asi sto kauz, ale je na ně jenom pět nebo šest soudců. Z nich čtyři jsou na odchodu," ilustruje situaci v černohorském soudnictví. Na vynesení verdiktu mají přitom soudci podle zákona pouze tři roky, poté musí podezřelé propustit z vazby.
Země navíc kvůli sporům v parlamentu žije v rozpočtovém provizoriu a za takové situace je podle žurnalisty krajně obtížné provádět jakékoliv reformy. Evropská komisařka pro rozšíření Marta Kosovo při návštěvě Podgorice minulý týden místním politikům vzkázala, že pokud nebudou spolupracovat, Černá Hora v integraci nijak nepokročí.
Obecnou slabost černohorských institucí ilustruje Višnjić také na neschopnosti čerpat z unijních fondů. Ačkoliv jejich prostřednictvím EU nabízí značné prostředky pro rozvoj kandidátské země, černohorské úřady jich opakovaně nebyly schopny plně využít.
Svalovat vinu na zpožďování integrace Černé Hory do EU na vnější vlivy, především Srbska nebo Ruska, není podle Višnjiče zcela na místě, neboť nejsilnější překážkou je podle něj vnitřní politická dynamika. Poukazuje v této souvislosti také na určitý paradox, kdy se EU na Balkáně hlasitě varuje před ruským vlivem, který je ovšem neméně přítomný v samotných členských státech, například ve střední Evropě.
Višnjić však připouští, že proces přidružení "brzdí" také některé kroky prosrbských stran ve vládě. Poté, co se Černá Hora připojila k Bělehradem kritizované rezoluci OSN o masakru v bosenské Srebrenici, protlačily prosrbské strany černohorským parlamentem schválení podobného usnesení o Jasenovacu, chorvatském koncentračním táboře za druhé světové války. Nelibě to nesl Záhřeb, který v reakci Černé Hoře v prosinci nečekaně zablokoval uzavření kapitoly o zahraniční a bezpečnostní politice. Vznesl navíc další požadavky týkající se společné hranice, odškodnění vězňů v době války v Chorvatsku (1991 až 1995) či vlastnictví výcvikové plachetnice Jadran. Obě vlády minulý týden zahájily jednání s cílem tyto otázky vyřešit.
