Karlovy Vary - Britskou herečku Romolu Garai si většinou čeští filmoví diváci a fanoušci pamatují povětšinou pouze z jediného filmu – volného pokračování populárního Hříšného tance. Ve snímku Dirty dancing – Havana nights hrála a tančila po boku Diega Luny. Diváky na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech se nyní pokouší přesvědčit že je univerzálnější herečka. Do města pod Krušnými horami přijela osobně představit nejnovější film kultovního režiséra Françoise Ozona. Dobové drama Angel vypráví o životě - vzestupu i pádu excentrické britské spisovatelky na začátku dvacátého století.

„Film vznikl podle novely Elizabeth Taylorové (podobnost jména se slavnou kontroverzní herečkou je čistě náhodná) z třicátých let minulého století. Taylorová byla úspěšná spisovatelka, ve Velké Británii je spíše zanedbávána, naopak ve Francii slavila velký úspěch,“ přiblížila novinářům ve Varech Romola Garai. Ozon, který se inspiroval při psaní scénáře Scarlett O’Harovou, napsal scénář fascinovaný vzestupem a pádem mladé spisovatelky Angel Deverellové. Ta svou romantizující knižní tvorbou velmi rychle dosáhne oslnivé slávy, bohatství, uznání i velké lásky ale stejně rychle svůj ráj ztratí a upadne až na dno. V Londýně narozenou herečku Romolu Garai si čeští filmoví diváci mohou pamatovat i jako sestru titulního hrdiny z dickensovské adaptace Nicholas Nickleby (2002). Nominací na British Independent Film Award byl oceněn její výkon v kostýmní love story zasazené do třicátých let minulého století Hrad bude můj (I Capture the Castle). Po boku Jamese McAvoye se Garai objevila v dramatu Uvnitř tančím (Inside I’m Dancing). V českých kinech byla dále ke spatření ve snímcích Trh marnosti či Sólokapr od Woodyho Allena. Živila se i jako jazzová zpěvačka. „Ale ne profesionálně, spíše jen abych měla na kapesné. I když mne hudba velmi baví,“ tvrdí herečka. Nejvíce populární se stala ale díky volnému pokračování Hříšného tance. „Kvůli natáčení jsem absolvovala tři měsíce školení profi tance. Bylo to těžké, ale bavilo mne to,“ vzpomíná. „Z prvního filmu z roku 1987 jsem viděla jen kousek. Říkala jsem si: Ve filmu pro mladé se ukáže má verzatilita. Ale je to zrádné, výsledek nemusí být vždy takový, jaký si představujete. Ale pro mne nakonec svůj výsledek měl – hraji ve filmu Françoise Ozona a to je báječné,“ usmívá se. I přes předchozí historické snímky a nejnovější film s barokně velkolepou výpravou o zdrojích inspirace umělců Angel odmítá Garai přiřazování do škatulky „herečky v historických snímcích“. „To je podle mne zrádné a zavádějící vytváření a označování samostatného žánru ´historické filmy´. Podle mne jsou filmy prostě dramata, thrillery či komedie bez ohledu na to, v které době je jejich děj zasazen. Angel je hlavně působivé melodrama,“ míní Romola Garai. Postava spisovatelky sentimentálních romancí pro nižší střední třídu prý pro ni byla hlavně hereckou výzvou. „Nikdy jsem takové knihy bez vášně a sexu, jen o sentimentu, nečetla. Takže bych je asi ani nedokázala psát. I když, kdo ví...,“ odpověděla s lehkým úsměvem na otázku novinářů, zda by si sebe dokázala představit jako hrdinku Angel.

Reklama