Scénáristka a režisérka Alice Nellis odpovídala na otázky čtenářů Českých novin, které zajímal její nový film Tajnosti, stejně jako těžkosti financování nekomerčních projektů a její starší tvorba.
Káča: Dobrý den, prý jste pracovala na ministerstvu zahraničních věcí, co vás tam táhlo?
Odpověď: Táhl mě tam fakt, že mi tam dali práci. A taky to, že jsem tam mohla dělat něco, co se v té době nikde jinde dělat nedalo a co mi připadalo neuvěřitelně dobrodružné - pracovat s internetem a připravovat první oficiální stránky České republiky.
Kateřina: Zdravím Alici a děkuji za její krásné filmy! Mám dotaz, zda byste mi nemohla poradit či dát odkaz co se týče adopce dětí. V ELLE jsem s Vámi četla moc pěkný rozhovor, kde jste byla vyfocena i s Vaší nádhernou dcerkou. Také bych moc chtěla adoptovat malého tvorečka a stejně jako Vy, netrvám na národnosti.Předem děkuji za každou sebemenší radu.
Odpověď: Adoptovat dítě je celkem dlouhý proces a svým způsobem je to možná i trochu dobře, protože i těhotenství nějakou dobru trvá. U nás je sice několik způsobů, jak adoptovat, ale ať už byste chtěla adopci přímou nebo ne, stejně budete muset začít tím, čím všichni - dojděte si na městský úřad vaší části města, na odbor soc. péče a tam si podáte přihlášku o zařazení do evidence žadatelů o adopci. Tamní pracovnice vám vysvětlí proces, kterým budete muset projít, abyste byli zařazeni - což jsou zdravotní a psychologické testy, kurz, potom budete potřebovat různá finanční a sociální potvrzení. Dostanete také dlouhé dotazníky týkající se toho, jaké dítě byste chtěli nebo chtěla přijmout. A potom už bude na vás, jestli se vydáte cestou přes Fond ohrožených dětí nebo přes kojenecké ústavy. Ale to všechno vám tam už vysvětlí. Chce to hodně trpělivosti a také odhodlání nenechat se odradit poněkud nepřehledným procesem. Když jste pak v evidenci, čeká se, až pro vás bude právně volné dítě. Ta doba čekání hodně závisí na vašich "podmínkách", jaké dítě jste ochotni přijmout.
Petr: Ahoj Alice, psal jsem ti smsku, ale nevím, jestli jsi ji dostala. Petr Wagner
Odpověď: Ahoj Petře! Nedostala! Asi máš starý telefon, ale sem ho nechci psát. Mohl bys mi napsat svůj mail do DISKUZE na www.tajnosti.cz? Mně telefon i s čísly nedávno uplaval. Moc ráda bych tě slyšela, viděla a podobné věci. Určitě, prosím.
Jeníček (bez Mařenky): Díky za skvělý film! Mám tři otázky: 1) Jak přijali diváci Tajnosti na filmovém trhu festivalu v Cannes? 2) Podařilo se ho prodat do zahraničí? 3) Z médií víme, že píšete pohádku pro Jana Svěráka, ale co jiné projekty "Pes" a "Anna"?
Odpověď: Vím, že po první projekci říkal Eric, který tam byl s filmem za Portobello Pictures, že prý se líbil moc, ale co z toho bude distribučně, to ještě nevíme. Po druhé projekci jsem s ním nemluvila, tak uvidím teď po víkendu. Co se týče Anny, tak tu bych samozřejmě chtěla točit a znovu se pomalu začínám rozhlížet. Pes, ten leží a odpočívá. Je v takovém lehce invalidním důchodu.
Vydra: V zahraničních médiích jsem se dočetl, že něco píšete pro Portobello Pictures? Pochlubte se! Mimochodem víte, že se váš anglický název pro Tajnosti "Little Girl Blue" shoduje se švýcarským filmem Anny Luif z r. 2003?
Odpověď: Co se týče Little Girl Blue, tak ano, víme, ale rozhodli jsme se i přesto, protože se nám k filmu velmi hodí a jestli někam patří, tak sem. A k Portobello Pictures, to je produkce, která se v zahraničí stará o Honzu Svěráka, takže to je jinak řečeno, že píšu pro Honzu, což už taková novinka není. Ale radost to je.
R.Riba-Rollingerova: Mila Alice, predne Te srdecne zdravim po letech a blahopreji k filmu, jakoz celému uzasnému rozmeru Tvého pusobeni.Tedy nejakou tu otazku; kolik ma realizovana Julie z prozatim nerealizované Anny? Snazis se o odlisné portréty-charaktery hrdinek nebo mas naopak pocit, ze jde v Tvych vypovedich v podstate stale o jednu zenu, pouze zasazenou do jinych situaci a nahledu? S pranim vseho dobrého Romana R.
Odpověď: Ahoj Romano! To jsem ráda, že o tobě slyším. Doufám, že se máš dobře a že píšeš. Co se týče Julie, tak z Anny toho moc nemá. Jestli jsou v nějakém vztahu, tak je to spíš protipól. Je jasné, že asi v určitých věcech budou ty hlavní ženské trochu podobné - ať už nějakým sociálním zasazením nebo tak, protože když je mám psát poctivě, jen těžko se dokážu do hloubky vžít do někoho s naprosto jiným základem. Ale když si třeba vezmeš tu roli, co hrála Iva Janžurová v Ene Bene, a Julii, tak je to dost zásadní rozdíl. V Ene Bene a Výletu to bylo jiné, tam byla určitě dost velká souvislost. Ono se to hodně týká taky toho, jak se člověk sám mění, koho potkává a kde se pohybuje. To určitě znáš sama - s tím tvým dobrodružným životem. Tak doufám, že tě někdy také zahlédnu a přeju krásné léto a nejen to. Alice
Markéta - vizmark@email.cz: Předem se omlouvám, můj příspěvek není otázka. Ahoj Alice! Včera jsem viděla Tvůj nový film a moc děkuji za krásný zážitek. Sleduji Tvoji práci - filmy i divadlo a moc se vždycky těším.Věřím,že brzy spatří světlo světa tak trochu odsunutý projekt "Anna"? Přeji Ti hodně štěstí nejen v práci ale i v osobním životě. Tvoje spolužačka z gymplu Markéta Vízk. P.S. Dnes jsem objevila novou knihu naší spolužačky Romany .. nikdo mi nechce ani věřit, že bylo ve třídě tolik šikovných lidí.... Ahoj
Odpověď: Ahoj Markéto, to je výborné. Už to tady začíná vypadat jako třídní sraz. Moc tě zdravím. Otázka před tebou přišla od Romany! Co se týče Anny, doufám, že tentokrát to vyjde. Pořád ještě nechci vzdát myšlenku, že ji natočím v Praze, protože mám skvělý štáb a moc nerada bych to dělala bez něj. Jestli jsi ještě na chatu, napiš co děláš ty? Zdravím. Alice
michal: Mate nejake tajnosti?
Odpověď: Spousty. Například teď mám v kapse tajně schovaný dudlík mé dcery, ale mám pocit, že ona o něm už ví. Co se týče těch ostatních, méně důležitých, raději bych jich moc neměla, ale zatím ještě nějaké jsou.
Jouda: Dobrý den, jak se máte?
Odpověď: Děkuji za optání, mám se dobře. Je sluníčko a zjistila jsem, že jsem si NESMAZALA celou včerejší práci, což jsem si myslela, že jsem udělala.
Mates: Co děláte, když dotočíte film? Dáte si odpočinek, nebo se hned vrhnete do dalšího projektu?
Odpověď: Většinou se dva dny tvářím, že mám volno, ale pak toho musím nechat, protože během dokončování filmu mám tendenci věci odkládat na dobu "až to dodělám" a ony tam, za tou cílovou rovinkou, na mne mršky čekají. Co se týče jiných projektů, tak se vždycky už snažím nějaký mít na obzoru, protože to podivné prázdno po dlouhodobé práci se většinou nepromění ve volno, ale v rozpliznuté drobné a ne příliš tvořivé úkoly, takže další projekt je vlastně záchrana. Ale plánuji odjet někam k moři, jakmile má dcera dostane pas. A všechnu práci nechat doma.
Klaus: Je u nás těžké sehnat peníze na film? CO si myslíte o současném stavu financování filmu a kutury všeobecně?
Odpověď: Otázka na dlouhé povídaní a ne moc veselé. Těžké to je a ono to asi lehké nemá být. Jen je smůla, že pro určité žánry, které nejsou vysloveně komerční, je to ještě těžší a díky tomu - pokud se nic nezmění, ale já věřím, že spousta věcí už se děje - se postupně výroba českých filmů žánrově opravdu velmi zúží. Myslím, že financování kultury obecně je otázka nejen ekonomická, ale hlavně společenská a politická, protože obzvláště u tak malého národa, jako jsme my, je to vlastně otázka přežití. Tím myslím toho národního. Protože ekonomicky odsud asi opravdu nikoho neohromíme a když se podíváte do historie, čím jsme ve světě známí? Jsou to většinou naši vědci, sportovci a umělci. A samozřejmě pivo.
Méďa: Máte nějaké "oblíbené" herce, které ráda obsazujete a kterým píšete role "na míru"?
Odpověď: Mám ráda dobré herce a těch je tady naštěstí hodně. A když s nimi pracujete, je to ta nejlepší doba na to si je oblíbit, protože při práci se lidé docela dobře poznají. A oblíbených jich mám také hodně. Je pravda, že některé role jsem psala již s přesnou představou - třeba Iva Janžurová v Ene Bene a Výletu, ale u jiných je to zase takové překvapení, to byla třeba teď naposled Iva Bittová, nebo ve Výletu Igor Bareš nebo v Ene Bene Vladimír Javorský. Někdy prostě ti, pro které to píšu, nemají zrovna čas - jako třeba Robert De Niro - a tak přijde někdo jiný - třeba Karel Roden - a nakonec se ukáže, že jsem měla štěstí, protože je to tak lepší...
Erika: Rajskou nebo svíčkovou?
Odpověď: Svíčkovou, ale rajskou klidně taky.
Romana: Odkud máte takové zvláštní jméno?
Odpověď: Od maminky a od tatínka, kteří chtěli, abych se jmenovala Tomáš, po Masarykovi, a když to nevyšlo, tak jsem aspoň - jako jeho dcera - Alice, a taky od manžela, který se jmenuje Nellis, takže tak.
Milda: Když se díváte na své filmy, máte pocit, že byste něco chtěla natočit jinak? Můžete případně prozradit co?
Odpověď: Musím se přiznat, že po premiéře si od nich dám většinou nějaký odstup. Ale snažím se je spíš přijímat jako něco, co prostě takhle je. Se všemi chybami to tak existuje. A když vím, že něco mělo být jinak, spíš se to snažím nějak pojmenovat, abych to neudělal znovu, ale příliš to s tím nesvazovat. Ta nedokonalost k nim patří. Nemyslím na ně jako na něco, co bych chtěla předělávat. Už jsem je pustila do světa, tak je to jejich život.
martina.tyna@seznam.cz: Zdravím Vás ze samoty u lesa! Jste pro mě výjimečný případ pozitivní deviace, doufám, že v tom mužském režisérském nebi ještě dlouho vydržíte... Kdybyste měla chuť točit pohádky, možná bychom něco vymyslely společně. Nebo spíš "?"
Odpověď: Jednu pohádku jsem právě dopsala, ale tu už dávno přede mnou vymyslela Božena Němcová a ta ji stejně od někoho slyšela, protože se o ní doneslo i bratrům Grimmovým. Takže teď se uvidí, jak mi to vůbec se zapisováním těch pohádek jde.
Franta: Máte nějaký oblíbený film, který můžete vidět pořád dokola?
Odpověď: Je jich vlastně docela dost. Asi nejvíckrát jsem viděla Všechna jitra světa a 32 krátkých filmů o Glennovi Gouldovi. Jo, a taky Terasu, která je teď k dostání na DVD v obchodech s knihami.
soňa: Ahojte, názvy vašich filmů jsou zatím jednoslovné, je to záměr nebo to trak prostě vyšlo?
Odpověď: Vidíte, tohle mě vůbec nenapadlo. Legrace je, že pracovní názvy byly většinou víceslovné, až příliš dlouhé, takže to je možná reakce na to. S názvy mám obecně problém. Nerada je vymýšlím a nechávám to na poslední chvíli, takže vždycky rok a půl pracuji na něčem, co se jmenuje úplně jinak, a pak těsně před tím, než to jde do distribuce, ten původní projekt někde zmizí a vyleze něco se jménem, které nikdo nezná. Není to moc komerčně strategické, ale ještě se mi ani jednou nepodařilo tomuhle zmatení názvů vyhnout.
vera: Nechcete natočit film podle kauzy "Zmizelá Anička"?
Odpověď: Asi ne, protože jsem zvyklá psát o věcech, které chápu, a tohle celé nechápu vůbec. Vzhledem k tomu, že noviny čtu jen sporadicky, niť tohoto případu už jsem zcela ztratila a ty drobnosti, které občas zachytím, mi dohromady dávají příběh, který by každému scénáristovi omlátili o hlavu jako naprosto nereálný, nepravděpodobný a nesmyslný.
vera: Inspirujete se vlastními či cizími příběhy, nebo jsou vaše scénáře fikce?
Odpověď: V konkrétnosti daného příběhu je to fikce. Ale pocity, motivy, výchozí situace a nebo naopak drobné, i když důležité detaily, jsou obvykle něco, co ze svého vlastního života nebo z blízkého okolí znám. Ale většinou jsou to kombinace, které nejsou reálné. Kdybych takhle psala o své rodině, tak nevím nevím, jak dlouho by mi vydržela.
Jirka: Z čeho máte v životě radost?
Odpověď: Z mnoha věcí. Z toho, když je moje rodina spokojená a zdravá. Ze setkání s lidmi, kteří jsou mi něčím blízcí a díky nimž se na chvíli vynořím z každodenní vnitřní samoty. Z muziky, knížek, filmů, obrázků... Z únavy, která nastane po fyzickém pohybu. Z toho, když můžu pracovat a zapomenout na to, že vůbec jsem. Z jídla. Z toho, když vidím, že někoho něco baví, dělá to a nebojí se to dělat za sebe. Z toho, když se mi chce spát v době, kdy mám spát.
Jirka: Jedna firma (v názvu má Levné... nechci dělat reklamu!) vydává na DVD super filmy za pár kaček - třeba Kurosawu, Feliniho atd. Proč se toho podle vás neujme nějaké "velké" vydavatelství místo toho, které je programově zaměřené na výprodeje, "brak" apod.?
Odpověď: To já nevím, to je otázka na ty velké firmy. Já tu můžu jen čestně prohlásit, že ty filmy od zmiňované firmy, mám doma snad všechny, že jsou úžasné a kdokoliv další se takového úkolu ujme, má ve mě nejen vděčného zákazníka, ale i propagátora, protože vždycky, když nějaký takový film vyjde, vykládám to všude skoro jako kdybych ho vydala já sama.
mapi: Dobry den Alice, Vase filmy obdivuju uz od divacke predpremiery Ene Bene v C. Budejovicich a preju hodne dobrych nametu. Mam jen dotaz - nechystate se rezirovat nejake divadelni predstaveni i v Brne?
Odpověď: V nejbližší době asi nic takového nenastane, protože zkoušení v divadle, u lidí, kteří pracují tak pomalu jako já, znamená aspoň dva měsíce a Brno je daleko na dojíždění. Vzhledem k tomu, že mám malou dceru, tak to ještě nějaký čas asi nepůjde. Je mi to líto, protože jak Brno, tak třeba Ostrava, se kterou jsem o něčem podobném jednala, by mě zajímaly, protože mají spousty dobrých herců a jiné publikum než pražské, takže uvidíme, jak to bude, až Ella povyroste...
Markéta - vizmark@email.cz: Ahoj Alice. Moc Tě zdravím a díky za odpověď. Žiju v Kadani, pracuju v Chomutově jako anesteziolog - momentálně jsem si jen odskočila z oper. sálu. Dnes ráno mě budilo CD z Tajností, moc hezké.. Blahopřeju a těším se na Tvé nové věci, do divadla chodím celkem často. Doufám, že někdy zavítáš na nějaký ten třídní sraz, minule byl moc fajn. Hodně štěstí!! Markéta
Odpověď: Díky za odpověď, tak přeji sladké sny tvým pacientům. Musím přiznat, že jestli mi někdy bylo líto, že nedělám něco jiného než to, co dělám, tak je to ta medicína. Zřejmě mě od toho naši dostatečně dlouho odrazovali... Měj se moc hezky. A někdy určitě dorazím. Alice
Alena: Co vy a feminismus?
Odpověď: Myslím, že situace je složitější. Takže já a feminismus nic moc. To slovo už má za sebou příliš mnoho krajností a dogmatismu.
