Jen zhruba 90 dětí s mentálním znevýhodněním a autismem má v Česku svého hostitele, který si je pravidelně bere na předem domluvený čas do své domácnosti. Organizace LÍP A SPOLU, jež je součástí Akademie pacientských organizací (APO), eviduje dalších 56 rodin v Libereckém a Ústeckém kraji, které mají o tuto pomoc zájem. Rodin, které by tyto dobrovolníky potřebovaly, je ve skutečnosti ale mnohem víc.
Takzvaný homesharing se do ČR dostal před šesti lety z Irska, v současnosti funguje prostřednictvím osmi organizací v devíti krajích. Další tři kraje s ním začínají. Rozvoj homesharingu významně podporuje Abakus nadační fond zakladatelů Avastu.
Homesharing je sdílená péče a komunitní cesta, jak pomoci rodinám dětí s mentálním či kombinovaným postižením. O tuto formu podpory má aktuálně zájem více než tři sta rodin. Těch kteří by potřebovali pomoci je ale mnohem více. Původní myšlenku přivezla organizace Naděje pro děti úplňku z Irska, kde úspěšně funguje už přes třicet let. Propojuje dlouhodobě pečující rodiny s lidmi, kteří chtějí a mohou část svého volného času věnovat dítěti s postižením a pečovat o něj jako jeho takzvaní hostitelé.
Pomáhají tak rodičům a rodinám trochu si odpočinout od náročné péče. Homesharing je vhodný pro děti i dospělé s mentálním znevýhodněním, poruchami autistického spektra, případně s kombinovaným postižením. Právě tito lidé mají velmi omezené možnosti najít přátele mimo svou rodinu.
„Pro realizaci a rozvoj této služby je klíčové najít dostatek hostitelů. Jsou to dobrovolníci z řad veřejnosti jako vy nebo já. Takových lidí je skutečně kritický nedostatek. Péče o dítě s mentálním znevýhodněním je pro ně formou volnočasové aktivity nikoli zaměstnáním. Setkáváme se s tím, že lidé mohou mít obavu, jestli takovou roli zvládnou, ale nemusí se bát, organizace jim zajistí přípravu a následně poskytne všestrannou podporu,“ vysvětluje princip služby její koordinátorka Radka Ondrušková z organizace LÍP A SPOLU. Cílem podle ní je spárovat hostitele s dítětem tak, aby oběma stranám bylo dobře, služba jim vyhovovala a jejich vztah byl přirozený.
Hostitel, který musí být starší 18 let, by měl v péči o člověka s mentálním postižením nacházet osobní přínos, měl by být empatický a zodpovědný. Velká část hostitelů jsou lidé, jimž odrůstají vlastní děti a mají ještě chuť se věnovat jiným, nebo jsou to studenti či bezdětné páry. Hostitel (rodina či jednotlivec) si bere dítě pravidelně do péče na domluvenou dobu. Společně tráví čas, jdou třeba na procházku, uvaří si oběd, hrají si. Večer se pak dítě vrací zpátky domů k rodičům.
Zatím nejvíce spárovaných dětí je v Praze (29) díky tomu, že zde homesharing funguje nejdéle, i díky větší koncentraci lidí, z nichž mohou hostitelé vzejít. V ostatních krajích se počet spárovaných dětí pohybuje mezi šesti až šestnácti.
Kde homesharing funguje
V současnosti homesharing zajišťuje osm organizací v devíti krajích Česka, další tři začínají.
- Praha – Naděje pro děti úplňku, z. s.
- Středočeský kraj – Centrum pro komunitní práci střední Čechy
- Pardubický kraj – Rodinné Integrační Centrum, z. s.
- Liberecký kraj – LÍP A SPOLU, z. s.
- Ústecký kraj - LÍP A SPOLU, z. s.
- Královéhradecký kraj – Centrum Orion, z. s.
- Moravskoslezský kraj – Mikasa, z. s.
- Olomoucký kraj – Zet-My, z. s.
- Jihomoravský kraj – Slezská diakonie, Úsek Brno
Těchto osm organizací nyní zakládá zastřešující organizaci, která bude zajišťovat rozvoj homesharingu v Česku a hledat cesty jeho legislativního ukotvení do systému podpory rodin pečujících o zdravotně znevýhodněné členy. S homesharingem začínají v Plzeňském kraji MAS Pošumaví, v Jihočeském kraji Autis Centrum, ve Zlínském kraji Centrum Áčko.
Více o homesharingu v Česku a také příběhy najdete na https://homesharing.cz/
