Poslední zpráva organizace Reportéři bez hranic (RSF) vystavila svobodě tisku v Itálii nepříliš lichotivé vysvědčení. Loni, kdy byla celý rok u vlády premiérka Giorgia Meloniová z krajně pravicové strany Bratři Itálie, si země pohoršila v hodnocení o pět příček a se 46. místem byla mezi nejhoršími zeměmi v EU. Na začátku května pak novináři veřejnoprávní stanice Rai stávkovali proti zásahům činitelů dosazených pravicovou vládou do své práce. Italští novináři oslovení ČTK se však neshodli na tom, zda se stav svobody tisku v zemi za poslední rok a půl zhoršil.
V posledním hodnocení RSF se Itálie dostala do skupiny zemí, kde je stav svobody tisku problematický. "Je to poprvé, co Itálie klesla do oranžové zóny, kde jsou Maďarsko a další země s problematickým fungováním demokracie," uvedla generální tajemnice odborového svazu novinářů FNSI Alessandra Costanteová. "Itálie má celou řadu objektivních problémů," řekl Costanteová a zmínila například střety zájmů vydavatelů, kteří mají v Itálii často jiné ekonomické zájmy mimo média.
"Nezdá se mi, že by se něco výrazně změnilo," řekl šéfredaktor středopravicového deníku Il Foglio Claudio Cerasa o stavu svobody tisku v Itálii v poslední době. Podle něj se vůbec nedá mluvit o vládní cenzuře. "To se týká hlavně neliberálních režimů, ne Itálie," dodal Cerasa. Podle něj však mnoho novinářů v Itálii může trpět přehnanou autocenzurou.
Šéfredaktor levicového deníku Il Manifesto Andrea Fabozzi vidím problém například v silné koncentraci vlastnictví televizních stanic v Itálii. Druhou televizní skupinou v Itálii je Mediaset, kterou vlastní rodina bývalého premiéra Silvia Berlusconiho, a třetí stanici La 7 pak vlastní podnikatel Urbano Cairo, který má řadu jiných zájmů a Fabozzi ho označuje za menšího Berlusconiho.
Tento měsíc stávkovali reportéři stanice Rai. Tvrdí, že jsou vystaveni velkému nátlaku ze strany činitelů jmenovaných vládou. Velký rozruch vyvolalo také rozhodnutí dramaturgie jednoho z večerních pořadů neodvysílat příspěvek spisovatele Antonia Scuratiha, ve kterém se mluvilo o vztahu premiérky Giorgii Meloniové k fašistické minulosti. Za změny v Rai se premiérka Meloniová postavila. Podle ní byla stanice příliš vychýlená doleva, a neodrážela tak stav ve společnosti po parlamentních volbách, kdy zvítězila její krajně pravicová strana Bratři Itálie. Zásahy mají za cíl tyto poměry vyrovnat.
Costanteová připomíná, že větší vliv získaly vlády v Rai díky zákonu, který v roce 2015 prosadil tehdejší středolevicový premiér Matteo Renzi. Vládám například umožnil přímo jmenovat generálního ředitele Rai. "Je to velmi špatný zákon," uvedla Costanteová. Cerasa i Fabozzi se shodují na tom, že své činitele do vedoucích funkcí v Rai jmenovaly i středolevicové vlády. Podle Cerasy je pravdou, že po volbách má ve vysílání více místa vláda a méně opozice. "Tak to ale v Itálii chodí,"" řekl.
Fabozzi se domnívá, že tlak na Rai je silnější, protože vládní koalice je výrazně soudržnější, než tomu bývalo v minulosti. "Jelikož dříve většiny nebyly tak jednolité, tak i v Rai byla situace otevřenější. Giorgia Meloniová je však se vším všudy vůdkyní pravice," uvedl Fabozzi s tím, že postavení ostatních stran je daleko slabší. Novinkou podle něj je i to, že se premiérka k zásahům do Rai otevřeně hlásí.
Podle Costanteové v poslední době vyvolal velké obavy také možný odprodej druhé největší tiskové agentury v zemi AGI. Prodávajícím měla být ropná skupina ENI, jejíž management kontroluje ministerstvo financí, a kupujícím mediální skupina podnikatele ve zdravotnictví a poslance za vládní Ligu Antonia Angelucciho, což podle Fabozziho představuje střet zájmů.
Obavy o nezávislost AGI však Cerasa se svými kolegy nesdílí. Podle něj tiskové kanceláře mají v Itálii problémy, protože "jich je hodně, dělají podobné věci a žijí z veřejných dotací". To, že má zájem do agentury investovat soukromý subjekt, vnímá pozitivně. "V AGI ale z toho asi nejsou rádi, protože stávající vydavatel zaručuje mimo jiné vysoký příjem novinářům," uvedl Cerasa. Podle Fabozziho by si agentura z hospodářského hlediska nemusela ztrátou neutrality uškodit, protože velkou část trhu tiskových agentur tvoří v Itálii kontrakty s vládními a veřejnými institucemi.
Premiérka Meloniová také čelí kritice, že po nástupu do vlády nezastavila žaloby na ochranu své dobré pověsti, které zahájila proti některým intelektuálům, když byla v opozici. Podle kritiků to poukazuje na širší problém s neopodstatněnými žalobami, na který poukazují i Reportéři bez hranic. "Politici by se měli vyvarovat žalob na novináře," uvedl Cerasa. Podle něj se ale dá pochopit, že se tak stane při nadávkách. "Současné zákony novináře nechrání," uvedl Fabozzi. Podle něj tomu, který podá žalobu, jen hrozí, že bude muset protistraně zaplatit právní výlohy, zatímco novinám právní kauzy s požadavkem na vysoká odškodnění vytváří daleko hlubší problémy.
Podle Costanteové si lidé v Itálii dokážou vytvořit názor na hlavní témata voleb do Evropského parlamentu z novin či televizních zpráv. Poukázala však na to, že stoupá vliv jiných médií, například sociálních sítí, které jsou náchylnější na vliv z vnějšku, například z Ruska, Číny či jiných států. Cerasa se rovněž domnívá, že italští voliči mají k dispozice pestrý výběr informací, ze kterých mohou čerpat. Podle Fabozziho však hrozí, že unijní témata zastíní domácí politika.
