Nová pravidla posilují právo na opravu. Jejich cílem je i snížit množství odpadu a podpořit opravárenský sektor díky snazším a cenově výhodnější opravám.
Evropský parlament přijal směrnici týkající se tzv. práva spotřebitele na opravu. Poslanci ji podpořili 584 hlasy (3 bylo proti a 14 se zdrželo hlasování). Směrnice ujasňuje povinnosti výrobců opravovat zboží a motivovat spotřebitele k tomu, aby si výrobky nechávali opravit a prodloužili tak jejich životnost. Nová pravidla výrobcům nařizují poskytovat opravu výrobku za přiměřenou dobu i náklady a informovat spotřebitele o jejich právech na opravu. U zboží opraveného v rámci záruky se navíc zákonná záruka o jeden rok prodlouží, což pro spotřebitele představuje další motivaci k tomu, aby se místo koupení nového výrobku rozhodli pro opravu.
Po uplynutí zákonné záruky bude výrobce stále povinen opravit běžné domácí spotřebiče, u nichž je oprava podle předpisů EU technicky proveditelná, jako např. pračky, vysavače, chytré telefony. Seznam kategorií výrobků lze do budoucna rozšiřovat. Spotřebitelé si také budou moci během doby opravy zapůjčit náhradní zařízení, nebo se rozhodnout pro výměnu za renovovaný kus, pokud jejich výrobek nebude možné opravit. Spotřebitelé budou moci využít evropský informační formulář, který jim pomůže posoudit a porovnat opravárenské služby a naleznou v něm informace o povaze závady i ceně a době trvání opravy. Aby byl proces opravy co nejjednodušší, bude zřízena evropská online platforma, pomocí níž budou spotřebitelé v jednotlivých státech moci vyhledat opravny, prodejce renovovaného zboží, kupce vadného zboží či místní iniciativy propagující opravy jako například tzv. opravárenské kavárny. Cílem směrnice je posílit unijní opravárenský trh a snížit cenu oprav pro spotřebitele. Výrobci budou muset za přiměřenou cenu poskytovat náhradní díly a nástroje a nebudou smět používat smluvní doložky nebo hardwarová či softwarová řešení, která by opravu ztěžovala. Zejména nebudou smět bránit využívání náhradních dílů z druhé ruky či 3D tiskáren od nezávislých opravářů, ani odmítnout opravu výrobku čistě z ekonomických důvodů nebo protože byl výrobek již dříve opraven někým jiným. Aby byly opravy cenově dostupnější, bude muset každý členský stát zavést alespoň jedno opatření na jejich propagaci. Příkladem takových opatření jsou např. poukázky a fondy oprav, informační kampaně, opravárenské kurzy či podpora místních komunit, které zřizují sdílené prostory pro opravy. Poté, co Rada EU příslušnou směrnici formálně schválí a bude zveřejněna v Úředním věstníku EU, budou mít členské státy 24 měsíců na to, aby ji začlenily do svého práva.
